Zdeněk Nešpor Knihy

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky

Podtitul: Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? Autor - Zdeněk R. Nešpor a kolektiv. Původní monografie o vývoji náboženství a religiozity jako sociálního jevu v českých zemích v průběhu "dlouhého" 19. století (vymezeného Francouzskou revolucí či u nás josefínskými reformami a první světovou válkou). Předmětem zájmu je jak dominantní římskokatolická zbožnost, tak "povolené alternativy" v podobě evangelictví a židovství, tak ovšem i další, marginální náboženské směry, které se začaly nově uplatňovat v českých zemích (od starokatolíků či pravoslaví až po spiritismus a - s náboženstvím srovnatelné - antiklerikální hnutí). Kniha vznikla v rámci projektu "Intelektuální a lidová zbožnost v českých zemích v 19. století mezi nacionalismem a novou konfesionalizací" , podpořeného Grantovou agenturou České republiky (reg.č. 404/08/0029). Autoři: Zdeněk R. Nešpor, Marie Crhová, Martin Gaži, Kristina Kaiserová, Marie Macková, Pavel Marek. Počet vyobrazení 88 (z toho barevných 10). Vydání první.

Studie k podobám současné religiozity v České republice. Kniha shrnuje kvalitativní výzkum religiozity ve dvou českých městech střední velikosti - České Lípě a Mikulově - který probíhal v letech 2007-08 v rámci projektu Detradicionalizace a individualizace náboženství v ČR; výzkum byl inspirován šetřením Lancasterské univerzity v Kendalu.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví. Prošla také pozoruhodným teologickým a organizačním vývojem, vybudovala nepominutelné kulturní dědictví modernistických chrámů, jako jedna z prvních otevřela duchovní úřad ženám. Kniha je prvním akademickým zpracováním stoletého vývoje tohoto důležitého náboženského společenství, nevyhýbá se přitom ani temným stránkám jeho dějin a neuhýbá před analýzou problémů, s nimiž se dnes potýká.

Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství. Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Dosud chybějící příručka k dějinám české a slovenské sociologie v letech 1918-1948. Jedná se o období, v němž nebývalé velké množství vyškolených sociologů působilo v politickém životě a významných správních funkcích československého státu. První prezident T. G. Masaryk je považován za zakladatele české sociologie. Práce je vybavena podrobnou bibliografií a jmenným rejstříkem.

Rozsáhlá monografie pojednává o proměnách české lidové zbožnosti a jejích zdrojů v souvislosti s nástupem modernity. V období vymezeném na jedné straně fungováním náboženství v tradiční, raně novověké společnosti, která povolovala jediné vyznání – katolicismus, přes vydání Tolerančního patentu a další josefinské náboženské reformy až po zrovnoprávnění protestantských vyznání s katolicismem v roce 1861, jež otvíralo cestu oddělení náboženství od státu. Současně docházelo k dechristianizaci společnosti, jejíž důsledky se plně projevily ve 20. století. Soustavně jsou sledovány změny intelektuální zbožnosti a jejich vliv na lidové vrstvy prostřednictvím náboženských knih, kázání apod., stejně jako vlastní lidová zbožnost, nakolik je dostupná z různých typů pramenů, a její úpadek ve prospěch výraznější recepce elitních ne/náboženských symbolických výkladů světa v 19. století, mj. v souvislosti se vznikem českého nacionalismu. Kniha je doplněna obrazovými a mapovými přílohami, anglickým shrnutím, jmenným a věcným rejstříkem.... celý text

Aktuálně vydávané dílo nemá v našich podmínkách obdoby. Autor se pokusil zmapovat moderní české, moravské a česko-slezské evangelické církve (a starokatolické církve) v zemském smyslu. Encyklopedie obsahuje popis jednotlivých sborů a církevních staveb Českobratrské církve evangelické (která vznikla spojením českojazyčných reformovaných a luteránů), někdejší Německé evangelické církve, Slezské církve evangelické a Starokatolické církve. Zahrnuty jsou také evangelické sbory v Těšínsku, které po jeho rozdělení připadly Polsku. Součástí knihy je obšírná kapitola o vývoji českého, moravského a slezského evangelictví (a starokatolicismu) od 18. století do současnosti a uměleckohistorický rozbor evangelického církevního stavitelství v tomto období z pera historičky umění Blanky Altové. Připojeny jsou i mapy geografického vývoje evangelických církví (a starokatolické církve).

Autor ukazuje, že sociologie náboženství se nikdy nevyvíjela jako "čistá" teoretická disciplína, ale vždy byla spojena s ideologickými a politickými zápasy toho kterého historického období. Studie je chronologicky dělena kolem témat - Religiozita svobodné společnosti a její studium; Kořeny české sociologie náboženství; Akademická sociologie zkoumá náboženství; Sociologie náboženství pod knutou marxismu; Období tkz. vědeckého ateismu...

Kniha seznamuje s vývojem, hlavními přístupy a metodami sociologie náboženství jako disciplíny, s jejími aktuálními tématy a výzkumnými okruhy a s hlavními postavami oboru. Záměrem autorů je, aby sloužila jako referenční příručka o současném stavu a směřování sociologického studia religiozity a spirituality, včetně jejich individualizovaných a detradicionalizovaných podob. Je určena studentům sociologie, religionistiky a dalších společenských a humanitních věd, badatelům v těchto oblastech, pracovníkům státního i neziskového sektoru, novinářům a širší zainteresované veřejnosti.

Náboženství působí na život společnosti. Má vliv na politiku, kulturu i ekonomiku. Také mnohé sociální instituce vycházejí z náboženských kořenů. Sociologický přístup ponechává stranou pravost jednotlivých náboženství. Soustředí se na výzkum sociálního jednání, vztahů a skupin, které na základě náboženství vznikají. Tato publikace uvádí čtenáře do studia sociologie náboženství. Autoři probírají náboženství v kontextu obecné sociální teorie, věnují se sekularizaci, novým náboženským hnutím i alternativním přístupům k náboženství. Popisují také současnou náboženskou scénu, otázky obnovy a deprivatizace náboženství, etnická náboženství i desekularizaci v muslimských společnostech i v Evropě. Kniha je určena především studentům religionistiky, sociologie a dalších oborů sociálních věd.

Tato práce je prvním uceleným a vědecky zpracovaným přehledem českých a moravských evangelických časopisů z let 1849-1948. Ideová a teologická orientace časopisů je zde poprvé zřetelně a výstižně naznačena a zasazena minimálně do středoevropských souvislostí.

Česká ne/religiozita v evropském kontextu. Běžně se hovoří o tom, že Češi jsou „nejateističtější národ“, což se zdají potvrzovat i mezinárodní sociologické výzkumy. Problém nastává ve chvíli, kdy se na věc podíváme hlouběji: čeští nevěřící nejsou ve své většině úplní ateisté, příliš pevná ve víře však není ani věřící menšina. A to přesto, že si obě strany o sobě myslí pravý opak. Většina naší společnosti je „proticírkevní“ možná spíš ze zvyku než ateistická z přesvědčení, zatímco značná část členů církví se svého přesvědčení drží také silou tradice a zvyku. Nešporova kniha se snaží prostřednictvím historických a sociologických analýz ukázat, proč tomu tak je a jaké to má společenské a kulturní důsledky. Zdeněk R. Nešpor je historik a sociolog náboženství.

K náboženství se vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, aniž by věnoval pozornost, čas a energii hlubšímu studiu. Tím dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií. Dokonce i akademičtí pracovníci a veřejní intelektuálové si někdy pletou jednotlivé církve a náboženské směry, špatně zařazují osobnosti k nim se hlásící a podobně. Posláním tohoto slovníku je proto alespoň dílčí náprava: nelze smysluplně diskutovat o náboženství, aniž bychom znali jeho protagonisty a současně rovněž účastníky těchto diskusí. Předkládaný slovník se časově omezuje na poslední století s akcentem na období od první světové války po současnost. Pro výběr osobností zařazených do slovníku byly důležité dvě skutečnosti, v ideálním případě jejich kombinace: (1.) veřejná, ideálně celospolečenská činnost, známost či význam a (2.) aktivní náboženské působení alespoň na úrovni malého či lokálního (církevního) společenství. Celkem je do slovníku zařazeno 594 hesel.

Kniha přináší ucelený pohled, který jasně dokumentuje zločinnost komunistického režimu. Kromě Ladislava Kudrny přispěli svými texty například Petr Blažek, Pavel Žáček, Jan Rychlík, Zdeněk R. Nešpor nebo Antonie Doležalová. Jedná se o ucelený pohled na zločiny normalizace, kniha obsahuje spoustu zajímavých fotografií a navíc také články novinářů, kteří se do debaty s Michalem Pullmannem zúčastnili. Třicet let po sametové revoluci tu máme situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že se „zase tak moc nestalo“ – a to nemůžeme nechat jen tak, zejména s ohledem na disidenty, politické vězně a emigranty, jimž komunisté zničili život.

Kdo je kdo v české sociologii a příbuzných oborech, kterou napsali Zdeněk R. Nešpor a Anna Kopecká, je vůbec první oborovou encyklopedií žijících osobností české sociologie, demografie, sociální antropologie, sociální ekologie, sociální filosofie, sociální psychologie, sociálních dějin, sociální geografie, sociální politiky a dalších příbuzných oborů. Cílem díla je poskytovat informace o profesionálním i soukromém životě a díle badatelů v uvedených oborech, pomoci v orientaci studentům a dalším zájemcům o tyto obory a v neposlední řadě poskytovat informace médiím, rozhodovací sféře i širší veřejnosti. Do encyklopedie je zahrnuto 213 osobních hesel a 28 hesel institucí. Základ publikace tvoří vlastní biogramy jednotlivých osobností, zpracované jimi samotnými na základě předloženého dotazníku. Jednotlivým autorům přitom byla ponechána naprostá volnost v tom, zda a jaké údaje o sobě uvedou. Kromě těchto autobiogramů příručka obsahuje také charakteristiky akademických pracovišť, zpracované ve většině případů vedoucími pracovníky příslušných pracovišť. Důležitými pomůckami, které by měly usnadnit orientaci zvláště ve jmenné části publikace, jsou také oborový a tematický rejstřík.

Publikaci tvoří soubor statí věnovaných uměleckým památkám oblasti bývalého Těšínského knížectví, fungujícího jako svébytný celek od konce 13. století až do roku 1920, kdy bylo rozděleno mezi Československo a Polsko. Texty jednotlivých českých a polských autorů se zabývají vybranými památkami a uměleckými osobnostmi spojenými s daným územím bez ohledu na později vytyčené hranice a připomínají tak někdejší celistvost této oblasti, její uměleckohistorické bohatství a specifika. Autoři se zaměřili na různé druhy uměleckých památek, architekturu, sochařství i malířství, v časovém rozpětí od středověku až po 20. století. Nechybí stati věnované tématům pro Těšínsko zvláště charakteristickým – dřevěné sakrální architektuře či evangelickým kostelům 19. a počátku 20. století. Kniha obsahuje texty v českém a polském jazyce, s anglickými resumé.

Obsáhlá publikace přináší první komplexní zpracování vývoje české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Ukazuje proměny teoretických, metodologických a ideových paradigmat v jejich oborovém i celospolečenském kontextu. Dějiny české sociologie, která ve 20. století prošla řadou prudkých vzestupů i strmých pádů, nelze totiž oddělit od vývoje celé české společnosti. Sociologie naopak mnohdy představovala jeho esenci a na jejím budování se ostatně podílely čelné osobnosti českého veřejného života, včetně prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Sociologický ráz měly i některé úvahy Václava Havla. To naneštěstí neznamená, že by sociologie pro většinu občanů dnes představovala něco víc než různé ankety a výzkumy veřejného mínění. Autoři knihy se kriticky vyrovnávají i s touto skutečností a snaží se ukázat, proč současná česká sociologie přes nikdy nebývalou podporu nedosahuje lepších výsledků.

Historická práce se zabývá východočeským tolerančním sektářstvím v 18. a 19. stol.

Česká sociologie měla a má řadu velkých postav, které výrazně zasáhly do teoretického, metodologického i výzkumného směřování oboru a mnohé z nich jeho hranice daleko přesáhly. Osobnosti z řad sociologů se uplatnily v politice, sociální a kulturní sféře i jako veřejně působící intelektuálové, stejně jako další autoři jejichž sociologická relevance byla rozpoznána teprve zpětně. Slovník českých sociologů přináší analyticky pojatá osobní hesla 178 klíčových postav české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Zachycuje životní osudy těchto osobností, přináší soupis a kritickou analýzu jejich díla i shrnutí jeho odborného a společenského vlivu. Jedná se o vůbec první akademicky pojatou práci svého druhu. Autoři jednotlivých hesel se přitom snažili postihnout nejen dobový význam jednotlivých osobností, ale rovněž ukázat v čem jsou jejich díla a myšlenky aktuální dnes.

lidová kultura raného novověku : sborník z konference Lidová kultura v 16.-19. století: mezi náboženstvím a politikou, konané v Praze 28. listopadu 2003.

Luterské církve dnes tvoří významnou součást celosvětové ekumény. Původní reformní hnutí, které započalo ve Vitemberku vystoupením zbožného augustiniánského mnicha Martina Luthera a v následujících desetiletích a staletích pronikavým způsobem proměnilo život společenství lidu Kristova, našlo ohlas také v Čechách a na Moravě. Přestože se zde nikdy nestalo dominantním jevem, v určitých dějinných obdobích výrazně ovlivňovalo konfesní a kulturní klima zemí v srdci Evropy.

Co jsou to církevní dějiny? Jaké je jejich postavení v rámci ostatních historických oborů? A jaký mají vztah k církevním společenstvím a jejich teologiím? Jsou církevní dějiny perspektivní disciplínou? A pokud ano, v čem tkví jejich přínos? Představují v dnešní době kreativní a novými impulsy a inspiracemi nabitý projekt, nebo pouze okrajovou složku historie, spíše jen trpěnou? Která témata církevních dějin jsou dnes nosná, které oblasti by měly být zpracovány? Autoři jednotlivých esejů - historikové, teologové i společenskovědní badatelé - se v této publikaci snaží na jedné straně vystihnout specifika církevních dějin jako historického oboru, a na straně druhé poukázat na rozmanité vazby, které existují mezi historiografií, církevní historiografií a některými příbuznými obory.

Církev československá (husitská) byla po většinu 20. století druhou nejpočetnější českou církví, i dnes patří mezi nejvýznamnější náboženské organizace. Je v mnoha ohledech světovým unikátem. Její vznik před sto lety byl v rámci jediného národního společenství největším církevním rozkolem od časů reformace, církev prošla a stále prochází složitým a myšlenkově podnětným hledáním teologické a spirituální identity. Encyklopedie Církve československé husitské přibližuje nejen obecné, ale především lokální a regionální rozměry těchto snah. Poskytuje základní informace o vzniku a vývoji všech jednotlivých náboženských obcí a dalších organizačních útvarů církve stejně jako shrnující kapitoly o její historii, teologii a liturgice, vývoji sakrální architektury a proměnách členské základny.

he study aims to analytically interlink the optics of individuals and households and focus on their demographic and socio-economic behaviour since 1989 in the Czech Republic, and compare these observations with other EU countries, primarily those of Central Eastern Europe (CEE). The fields covered are family formation and life trajectories, earnings disparities and income inequality, the situation of self-employed and family businesses, and religion affiliation of individuals and households. Vladimir Benacek, Eva Michalikova, Martina Mysikova, Olga Nesporova, Zdenek R. Nespor, Jiri Vecernik