Tento ranokresťanský autor z Kartága je prvým, kto zanechal rozsiahle dielo v latinskej kresťanskej literatúre. Je považovaný za „otca latinského kresťanstva“ a zakladateľa západnej teológie, napriek svojej konzervatívnej povahe. Jeho najväčším prínosom je prepracovanie náuky o Najsvätejšej Trojici, keď ako prvý použil latinský termín „trinitas“ a sformuloval slávnu definíciu „tri osoby, jedna podstata“. Hoci jeho rané teologické názory boli spočiatku odmietané ako kacírstvo, neskôr sa stali súčasťou kresťanskej ortodoxie.
Autor v publikácii útočí na rôzne druhy ženskej márnivosti, pričom nosnou témou sú móda a šperky. Tertullianus v knihe vysvetľuje, prečo by sa kresťanka mala držať ďalej od šperkov a mejkapu.
Tertullianus: O pestovaní ženskej krásy Tertullianus: O závoji panien Sv. Cyprián: O správaní panien Sv. Gregor z Nazianzu: Proti ženám, čo sa príliš krášlia Predkladaný výber štyroch diel troch spisovateľov spája spoločná tematika - výčitky ženám, že sa príliš krášlia. Tento nedostatok poznania pravej miery má viaceré negatívne následky. Mrhať svoj majetok na zbytočné ozdoby je prejavom zlého hospodárenia so zvereným bohatstvom. Prezdobený vzhľad vzbudzuje pochybnosti o mravnosti a zbožnosti takto upravenej osoby. Navyše, všetky takéto umelé zásahy do zovňajšku sú - z hľadiska estetiky - úplne zbytočné, pretože každý človek ako Boží obraz je krásny vtedy, keď je prirodzený. Tento súbor textov je v prvom rade cenným svedectvom istého historického obdobia a jedinečným zdrojom, z ktorého môžeme čerpať poznatky o ranokresťanskom spoločenstve. No keďže autori na podporu svojich argumentov bohato čerpajú z Biblie i mimobiblických spisov, táto zbierka ponúka čitateľovi aj zaujímavý pohľad na prvé kapitoly dejín kresťanskej exegézy Písma.
Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintilianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství.
Spis prvního z latinských Otců a zakladatele latinské theologie Tertulliana je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianovy theologie i brilantního jazyka. Dvojjazyčné latinsko-české vydání. Úvodní studie, překlad a poznámky P. Kitzler.
Spis raného latinského autora a zakladatele latinské theologie Tertulliana z Kartága je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianova myšlení i brilantního jazyka. Dvojjazyčné latinsko-české vydání.
Protignostické pojednání O Kristově těle (De carne Christi), sepsané kolem roku 200, náleží k hlavním věroučným dílům zakladatele latinské křesťanské apologetiky Tertulliana z Kartága. Autor v něm proti doketistickým pojetím dokazuje, že Kristovo tělo bylo skutečným lidským tělem z masa a kostí, zrozené z panenské matky. V návaznosti na pavlovský koncept „bláznovství podle lidí“ pak podle Tertulliana právě zdánlivá paradoxnost vtělení potvrzuje jeho pravdivost a skutečnost.
Osmý svazek edice Patristika přináší nejstarší křesťanské pojednání o modlitbě z pera afrického spisovatele Tertuliána. Spis z počátku 3. století nám umožňuje nahlédnout do teologie křesťanské modlitby a získat představu o jejích vnějších projevech. Přibližuje nám, s jakými problémy a potížemi, mylnými či s křesťanstvím neslučitelnými představami bojovali v této době křesťané především v Kartágu, metropoli římské Afriky. Autor se zamýšlí nad tím, co činí modlitbu specificky křesťanskou, odpovídá na otázku proč a jak se modlit a vysvětluje, co znamenají slova modlitby, kterou Ježíš naučil své učedníky. Pojednání o modlitbě tak není jen vzácným dokladem starokřesťanské praxe, zajímavým pro badatele z oblasti dějin teologie a liturgie, ale také stále aktuálním textem, jenž i dnešnímu čtenáři nabízí cenné podněty k modlitbě a životu s Bohem.
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.
Focusing on Apologetics, this first volume in a four-part series presents the writings of an early theologian, emphasizing the defense of the Christian faith. It explores the concept of apology, the implications of idol worship, and essential theological insights that remain pertinent today. Despite being nearly two millennia old, the content addresses contemporary challenges posed by false teachings, highlighting the enduring relevance of these theological discussions in the modern church.