Edmund Husserl Knihy

Po vydání Prolegomen se Husserl rozhodl uveřejnit šest volně souvisejících logických zkoumání, která znamenala převrat v pohledu na povahu a výkony subjektivního vědomí. Husserl se v hlavní části svých analýz snaží ukázat, jak je možno skloubit realitu konkrétně se odehrávajících aktů, jež mají intencionální povahu, s jejich ideálně intencionální podstatou a jak je na tomto základě možno nově položit a vyjasnit problematiku poznání. Druhý svazek připravovaný k vydání obsahuje první čtyři logická zkoumání (I: Výraz a význam, II: Ideální jednota species a novější teorie abstrakce, III: K nauce o celcích a částech, IV: Rozdíl samostatných a nesamostatných významů a idea čisté gramatiky).

In diesem Buch wird die Entwicklung des Wissenschaftsbegriffs erörtert, beginnend mit der platonischen Logik. Wissenschaft wird nicht mehr als naive Betätigung verstanden, sondern als eine Disziplin, die ihre Methoden und Theorien bewusst rechtfertigt und auf prinzipiellen Einsichten basiert.

Husserls Studien zum Zeitbewußtsein bilden in ihrer chronologischen Folge sachlich und historisch entscheidende Teilschritte auf dem Weg zur Grundlegung der Phänomenologie. Der 1928 von Edith Stein veröffentlichte Text verdeckt jedoch die Möglichkeit, die Fortschritte in der Analyse des Zeitbewußtseins methodisch nachzuvollziehen, und läßt seine Theorie in wesentlichen Punkten sogar als widersprüchlich erscheinen. Eine fruchtbare Auseinandersetzung mit dieser Theorie muß sich daher auf die hier edierten Manuskripte stützen. Vollständiger Abdruck des zweiten Teils (Ergänzende Texte zur Darstellung der Problementwicklung) von Band X der kritischen Ausgabe (Husserliana). Enthalten ist eine chronologisch angeordnete Sammlung von nachgelassenen Texten zur Zeitproblematik aus den Jahren 1893-1917. Sämtliche Anmerkungen sind der Husserliana entnommen, Korrekturen und Verbesserungen der Datierungen sind vorgenommen worden. Mit Einleitung, Bibliographie sowie Namen- und Sachregister.

6. logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho "průlomového díla". Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5.…

Druhá kniha z původně plánovaných tří svazků Idejí k čisté fenomenologii patří mezi filosofická díla první poloviny 20. století, jež základním způsobem ovlivnila myšlení Heideggera a Merleau-Pontyho. Husserl v ní prohlubuje obsahové porozumění fenomenologii a objasňuje její vztah k přírodním a duchovním vědám.

Polemický spis věnovaný problému uplatnění psychologické argumentace při výkladu logiky. Obsahuje zásadní diskusi a rozlišení psychologických a logických zákonů myšlení spolu s pozoruhodnými náběhy k obecnější fenomenologické problematice, které autor později zasvětil nejvýznamnější část svého filosofického působení.

Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě a světem vnímaným jako fenomén, pojmy čistého vědomí a fenomenologické pojetí rozumu.

Les cinq leçons dont se compose L'idée de la phénoménologie furent prononcées à l'Université de Göttingen, en avril-mai 1907. Husserl traversait alors une crise tant personnelle (le retard persistant à l'accès au statut de professeur ordinaire en philosophie) que théorique (aucune publication depuis les Recherches logiques de 1900-1901, mal comprises d'ailleurs par ses contemporains. D'où une nouvelle décision: " En premier lieu, je nomme le problème général que je me dois de résoudre pour moi, si je veux pouvoir me donner le titre de philosophe. Je veux dire une critique de la raison (...). J'ai plus qu'assez goûté aux tourments de l'obscurité, du doute qui va et vient. Je dois parvenir à une intime assurance. Je sais bien qu'il s'agit là d'une grande, d'une très grande chose, je sais bien que de grands génies y ont échoué et, si je voulais me comparer à eux, je devrais me désespérer par avance. " (Journal, en date du 25 septembre 1906, Hua., I, p. VII-VIII). De cette crise, Husserl sortira en atteignant la certitude du Je transcendantal dégagé par la réduction phénoménologique. Mieux, de cette crise sortira la réduction phénoménologique elle-même. Du coup la phénoménologie deviendra, selon les mots mêmes de Husserl, d'une " psychologie descriptive ", une " phénoménologie transcendantale ".

Komentář k Husserlovu "Původu geometrie". Podrobný rozbor této úvahy, která se zařazuje mezi dodatky ke "Krizi evropských věd", je věnován především problémům sedimentace smyslu, různých stupňů ideality a teleologie historického rozumu ve vztahu k možnosti ustavení přísné vědy. Derrida zde překvapivě vystupuje jako obhájce některých Husserlových základních tezí proti kritice vznesené W. Biemelem či M. Merleau-Pontym.

The Crisis of European Sciences and Transcendental Phenomenology, Husserl's last great work, is important both for its content and for the influence it has had on other philosophers. In this book, which remained unfinished at his death, Husserl attempts to forge a union between phenomenology and existentialism. Husserl provides not only a history of philosophy but a philosophy of history. As he says in Part I, "The genuine spiritual struggles of European humanity as such take the form of struggles between the philosophies, that is, between the skeptical philosophies--or nonphilosophies, which retain the word but not the task--and the actual and still vital philosophies. But the vitality of the latter consists in the fact that they are struggling for their true and genuine meaning and thus for the meaning of a genuine humanity."