Kateřina Šimová Knihy

Vznik sovětského státu a jeho možné důsledky pro křehké poválečné uspořádání postavily evropskou veřejnost před množství otázek, na něž se jen obtížně hledaly jednoznačné odpovědi. Ty pak spíše odrážely světonázor svých nositelů, jejich očekávání, obavy i frustrace z poválečného vývoje. Pro levicové umělce a intelektuály sovětské Rusko představovalo pokus o naplnění velkolepých revolučních ideá­lů společensko-politické i umělecké transformace, tedy projekt komplexní proměny světa. Právě texty významných československých levicových umělců a intelektuálů, kteří sovětské Rusko v meziválečném období navštívili, tvoří jádro této knihy. Jejich dojmy a zkušenosti jsou přitom konfrontovány s hlasy některých oponentů a zasazeny do širšího společensko-politického i ideového kontextu první republiky. Antologie nabízí kromě chronologického řazení textů ještě jiný způsob čtení. Pokud si jej čtenář zvolí, může v inscenované desetidenní exkurzi nahlédnout sovětské Rusko takové, jaké během svých návštěv viděli (a chtěli vidět) meziváleční cestovatelé. Prostřednictvím autentických textů může překročit sovětské hranice, procházet se ulicemi Moskvy a Leningradu, vystát frontu do mauzolea na mrtvého Lenina a na tribuně spatřit živého Stalina, navštívit ukázkovou porodnici, továrnu, věznici či kolchoz, odpočinout si v Parku kultury nebo se zúčastnit pompézních listopadových oslav.

Ako dať tragédii zmysel? To je ústredná myšlienka románu Narine Abgarian, za ktorý získala literárne ocenenia aj priazeň čitateľov. Autorka nás pozýva do malej horskej dediny, ktorá sa už po generácie vyrovnáva s dedičným prekliatím, ktoré im - ako sa obyvatelia domnievajú - prinieslo skazu a smrť. Ochrannú silu majú dlhé ženské vlasy, ktoré si miestne ženy roky nestrihajú. Čo sa stane, keď násilnický muž utne Anatólii jej dlhé vrkoče? Narine Abgarian sa priamo hlási k odkazu Gabriela Garcíu Márqueza a román Z neba spadli tri jablká sa stáva akousi arménskou odpoveďou na Sto rokov samoty. V jej tvorbe nachádzame prvky magického realizmu, pre ktorý je typické, že realistické a fantasktné existuje vedľa seba, a že príbeh fiktívnych ľudí z fiktívnej dediny a fiktívneho časopriestoru dokáže zrkadliť veľké dejiny nášho sveta. „...nech vo svojich chladných rukách prevracia tri jablká, ktoré potom, ako sa v maranských legendách vždy hovorilo, pustí z neba na zem – jedno tomu, kto uvidel, druhé tomu, kto príbeh vyrozprával a tretie tomu, kto si ho vypočul a veril v dobro.“ Kniha v preklade Zuzany Bujačkovej vychádza v edícii - klad, ktorá sa zameriava na kvalitnú súčasnú svetovú beletriu.

V malom arménskom meste zomrel miestny murár Simon. Patril k váženým a obľúbeným občanom mestečka Berd, známy však bol aj svojimi nespočetnými ľúbostnými aférami. Na poslednej ceste ho odprevádzajú všetky jeho milované. Každej zanechal nejaký dar a spomienku na veľkú lásku. A každá má svoj príbeh. Simon od Narine Abgarian je síce pomenovaný po mužovi, no rozpráva príbehy štyroch pozoruhodných žien. Abgarian s neochvejnou úprimnosťou a jemným humorom zobrazuje premenu svojich ženských postáv na pozadí tráum 20. storočia: arménskej genocídy, občianskej vojny, dvoch svetových vojen a sovietskej moci. Silný príbeh o silných ženách napísala autorka magického románu Z neba spadli tri jablká na vrchole svojich tvorivých síl. Simon je hrejivý román: tragikomický, ale aj plný nesmiernej láskavosti a dobra. Je hlavne o láske – tej, ktorá je často nedosiahnuteľná, ale keď ju raz človek nájde, ostane mu na celý život.

Ústní vzpomínky Agnessy Mironovové (1903–1982), zaznamenané orální historičkou Mirou Jakovenkovou, otevírají dveře do života Stalinových katů, nejvyšších důstojníků sovětské tajné policie během čistek ve třicátých a čtyřicátých letech. Agnessa, manželka ambiciózního příslušníka NKVD Sergeje Mironova, se díky jeho úspěšné kariéře dostala na vrchol stalinské smetánky, avšak po jeho popravě prošla vězením NKVD a Gulagem. Její vyprávění je upřímné, ale ne pokání; bez obalu líčí svůj život plný zvratů, aniž by litovala. Vzpomíná na šťastné dny mládí, luxusní život a okázalé nicnedělání, zatímco miliony lidí umíraly hladem. Agnessa je nejednoznačná postava, okouzlující i odpudivá. Její vzpomínky nejsou pouze životopisem, ale fascinujícím textem, který odhaluje každodenní život, lidské charaktery a mytologii jednoho z nejstrašnějších období moderních dějin. Orální vzpomínky byly poprvé vydány v roce 2008 institucí Memorial a později editovány s poznámkovým aparátem a předmluvou historičky Iriny Ščerbakovové. V nové podobě byly v roce 2019 vydány prestižním nakladatelstvím AST.