Philippe Claudel je francúzsky spisovateľ, ktorého tvorba sa ponára do hlbín ľudskej duše a skúma zložité etické otázky. Jeho písanie sa vyznačuje sugestívnou atmosférou a prenikavým psychologickým vhľadom, čím vťahuje čitateľov do svojbytných svetov. Claudelov jedinečný štýl prináša silné emócie a podnetné myšlienky. Jeho literárny prejav je majstrovským zobrazením ľudskej skúsenosti.
Dans "Le Rature", un père se souvient de ses journées de pêche avec son fils, partagé entre nostalgie et espoir. Le récit évoque leur lien à travers des gestes simples et une connexion profonde avec la mer. Le père se demande si son fils, devenu pêcheur, reviendra un jour.
Do horské vesnice krátce po válce přijde záhadný cizinec – a místním se nelíbí, že odhaluje jejich černé svědomí. Když je nato zavražděn, pověří úřady jednoho z místních, Brodecka, navrátilce z koncentračního tábora, aby celou věc vyšetřil. Takový je v nejvyšší stručnosti a největším zjednodušení námět světově proslulého románu Philippa Claudela. Jeden z nejlepších a nejsvéráznějších francouzských komiksových tvůrců Manu Larcenet opatřil tuto předlohu stejně strhující výtvarnou podobou. Limitovaná edice s odlišnou variantou obálky s otevřeným hřbetem na plátnu (švýcarská vazba), jednotlivé kusy číslovány v dolním rohu, jak na boxu, tak na samotné knize.
A collection of interconnected short stories meditating on Germany's past, present and future
Na fiktívnom ostrove medzi viničom, olivovníkmi a kaparami, v tieni nevyspytateľnej sopky žije uzavretá komunita svojimi radosťami a starosťami. Lenže jedného dňa more vyvrhne tri mŕtvoly, tri tmavé mladé mužské telá. Objaví ich stará učiteľka na rannej prechádzke so psom. Privolá starostu, príde lekár, objaví sa učiteľ. Čo teraz? Čo si počať s tromi mŕtvymi? Aféra s migrantmi by mohla poškodiť sľubný projekt kúpeľov, do ktorého starosta vkladá veľké nádeje... Je možné tváriť sa, že sa nič nestalo? Claudelov príbeh (by) sa mohol odohrať hocikde.
Nous sommes devenus des monstres. On pourrait s'en affliger. Mieux vaut en rire.
A deeply personal, beautiful and powerful novel about life and loss from the acclaimed author of Brodeck's Report and Grey Souls.
- Les oeuvres peintes sont souvent de grands miroirs qui nous invitent a nous contempler. Notre matiere profonde se mele a celle que le peintre a deposee sur la toile. Ainsi naissent des freres parfois. emile Friant, bien que ne un siecle avant moi, en est un.Dans ce roman, j ai voulu parler de lui, et parler de moi a travers lui, mener en quelque sorte une conversation imaginaire et sincere. Il s est ecrit alors que j avais publie deux ou trois livres seulement, et il y en a eu bien d autres depuis, mais de tous, c est celui qui a laisse le plus de traces en moi. Sans doute parce qu il recele une fraicheur et un elan que le temps n est pas parvenu a faner. -"
From the sizzling sharpness of freshly cut garlic to the cool tang of a father's aftershave; the heady intoxication of a fumbled first kiss to the anodyne void of disinfectant and death, this is a decadently original olfactory memoir. In sixty-three elusive episodes we roam freely across the countryside of Lorraine, North-East France, from kitchen to farm to a lover's bed. Recognising the bittersweet nostalgia of a scent that slips away on the summer breeze, Claudel demonstrates again his impeccable grasp of the personal and the universal, interweaved with a rare, self-deprecating charm. This is an evocative patchwork at once earthy and ethereal, erotic and heart-breaking. Claudel permits us a glimpse of moments that have driven him to delight or despair, creating through the fading aromas of the past fragments of humour, insight and quite intangible beauty.
En dressant l'inventaire des parfums qui nous emeuvent - ce que j'ai fait pour moi, ce que chacun peut faire pour lui-meme -, on voyage librement dans une vie. Le bagage est leger. On respire et on se laisse aller. Le temps n'existe plus: car c'est aussi cela la magie des parfums que de nous retirer du courant qui nous emporte, et nous donner l'illusion que nous sommes toujours ce que nous avons ete, ou que nous fumes ce que nous nous appretons a etre. Alors la tete nous tourne delicieusement. P. C. Servis par une plume delicate, [les parfums] flottent, palpables, presque incarnes, et porteurs de cette nostalgie particuliere, inherente a des mondes enfouis. Isabelle Curtet-Poulner, Marianne. Un livre exquis qui donne a decouvrir ce que le printemps fait aux fleurs quand se revele et s'epanouit peu a peu le coeur pudique d'une nature. D'un auteur. Laurence Haloche, Le Figaro magazine.
Einer der wichtigsten literarischen Autoren Frankreichs erinnert sich: Bezaubernde Momentaufnahmen einer glücklichen Jugend – erzählt in 63 Düften. Eine Hommage an das ländliche Frankreich in einem charmanten Geschenkbuch. Philippe Claudel erzählt uns seine Lebensgeschichte in dreiundsechzig Düften. Aus diesen Düften steigen Bilder seiner Kindheit und Jugend auf, die er in Dombasle-sur-Meurthe verbrachte, einem Dorf am Fuße der Vogesen. Mit Dombasle verbindet er als Erstes den Duft von Akazien, wenn er im Frühling mit dem Fahrrad zu seinen Freunden fährt. Er liebt es, wenn seine Großmutter den stark mit Knoblauch gewürzten Hasenbraten zubereitet, und er begleitet sie gern zum Waschplatz und springt in das seifige Wasser. Onkel Dédés Pullover riechen nach Gauloises. Besonders eng ist die Verbindung zu seinem Vater, mit dem er gemeinsam an den Flüssen Meurthe und Digue angeln geht. Im Januar riecht es in Dombasle nach dem Schnaps, der in einer abgelegenen Hütte gebrannt wird. Im Frühjahr betört der Duft der Doldenblütler. Im Sommer werden die Felder gemäht, und Philippe fährt mit dem Fahrrad an den Stoppelfeldern vorbei zur Bäckerei, um Baguette zu kaufen. Nach dem Gewitter duftet es nach Regen. „Ich radele mit geschlossenen Augen und werfe den Kopf nach hinten, berausche mich am Duft der Blüten und der fiebrigen Freude, die der Frühling jedes Jahr von Neuem mit sich bringt. Die Tage werden ab jetzt endlos sein, genau wie unser Leben.“
