Petr Fischer Knihy

Tři rozhovory dvou filosofů, kteří v sokratovském smyslu vstupují na tržiště, tedy do veřejného prostoru. Mluví spolu přirozeným, srozumitelným jazykem. Hledají odpovědi na složité otázky – o svobodě, odpovědnosti, uprchlících, jak se vůbec orientovat v dnešním světě, v chaosu, který přináší, co s námi dělá blízká válka v téměř přímém přenosu, jak a nakolik nás mění. Ačkoli a protože přemýšlejí i o smrti, je to kniha proti strachu, proti panice – radostná kniha o vážných věcech. V podnětné předmluvě nazvané Lze být vůbec filosofem? říká Tereza Matějčková, že filosofie nás nečiní silnějšími, možná nás vhledem do bezdomoví, tedy pochopením toho, co je to svoboda, dokonce oslabuje. Ale díky tomu nás činí vnímavějšími.

Kniha Veřejné osvětlení přitažlivě oživuje problém, který se stal středobodem krize současných demokracií: Co je veřejný prostor a jak se v něm pohybovat, aby jednotlivec neměl pocit manipulace a deziluze? Veřejné osvětlení novináře a publicisty Petra Fischera není pouhým souborem sloupků, které vycházely v novinách a teď se - jako mnoho jiných - dočkaly knižního vydání. Jde spíše o seriálové variace na dané téma, kterým je v tomto případě současná morálka a politika.

Co se dělo s českou společností, s celým světem v době ohrožení covidem-19? Co jsme se dozvídali o sobě? Petr Fischer jako jeden z mála českých novinářů schopných přesně a rychle pojmenovávat události, odkrývat význam gest a proslovů, pozorně sledoval a glosoval opatření vlád, přístup politiků a reakce občanů, od chvíle, kdy téměř všechny státy šlapaly na brzdy. Soubor jeho brilantních úvah v pomyslném dialogu s filozofy od Derridy po Žižeka, s politiky od Hamáčka po Merkelovou, od Camuse po Houellebecqa zachycuje proměnu, která nevynechala nikoho z nás a napověděla, co bychom měli či mohli jako lidstvo dělat. Co je správné? Co je normální? Co je mravné? Otázky po týdnech bezprostředního ohrožení zůstávají. Ilustracemi knihu doprovodil Marek Douša.

Herta Müller vo svojom poetickom románe rozpráva o osude mladého muža z Transylvánie, ktorý sa ocitá v ruských pracovných táboroch. Príbeh začína, keď sa protagonista posadí za stôl a čaká na polnoc, ktorá sa však oneskoruje. V tejto napätej atmosfére mu matka podáva kabát a babička mu hovorí: „VIEM, ŽE SA VRÁTIŠ.“ Tento výrok sa stáva jeho sprievodcom v ťažkých časoch, keď sa snaží prežiť v nehostinných podmienkach tábora. Hlavný hrdina si uvedomuje, že takýto výrok má moc, ktorá ho udržuje nažive, viac než všetky knihy, ktoré si so sebou vzal. Román skúma tému prežitia, pamäti a sily slov, ktoré dokážu ovplyvniť život človeka aj v najtemnejších chvíľach.

Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.

Dvanáct esejů o filmové dokumentární tvorbě - od iniciačního snímku, ve své době populárního a dodnes fascinujícího Nanuka, přes Triumf vůle Leni Riefenstahlové, žánrové klasiky Fredericka Wisemana a Clauda Lanzmanna, domácí průlomové reflexe Český sen, Manželské etudy, Zkoušku umění až po nejsoučasnější filmy i TV dokureality. Ukazují nám dokumenty pravdu, nebo je to jen jiná, možná jen věrohodnější podoba iluze? Jsme ochotni přijímat filmové záznamy jako pravdivé obrazy? Může dokument lhát? Kde je hranice mezi pravdou a lží, uměním a propagandou, realitou a fake news? Fischerovy úvahy jsou zároveň pestrým příběhem - jakou cestou prošel filmový dokument za sto let svých dějin právě od Flahertyho Nanuka (1922).