Vlastimil Podracký Poradie kníh

Ve svém novém díle Zkáza nebo zachování navazuje autor na svoje předcházející díla a upozorňuje na úpadek Západní civilizace, který na rozdíl od jiných autorů vidí především v úpadku přirozenosti, sounáležitosti a v pýše lidského rozumu. Je v souladu s jinými autory ohledně projevů dekadence, ale důvody vidí hlouběji a hledá esenciální příčinu dekonstrukce civilizace. Odloučení od přirozenosti nevidí jen rozchodem s přírodou živitelkou, ale i ztrátou přirozených instinktů rodinných a ztrátou identity s rodným společenstvem (s národem a státem). Výsledkem je člověk egocentrista zaměřený na uspokojování smyslových požitků a ekonomické zájmy, člověk ztrácející též kolektivní ctnosti (sounáležitost, věrnost, vděčnost, jednotu, úctu, solidaritu), které mizí jako nepotřebné s poklesem významu společenstev. Nastává anomie a neschopnost morálního nadhledu nutného k spravedlivému posouzení. Roli hrají jen osobní zájmy a účelová sdružení. Lidská práva se stávají pouze nástrojem organizovaných zájmů k omezení svobody jiných. Výsledkem jsou viditelně nesymetrické požadavky na lidská práva (pro někoho platí, pro jiného ne) a naprostá ztráta spravedlivého úsudku

Úvahy publicisty a spisovatele Vladimíra Podrackého.Konzervativní myslitel, jenž často přispívá do českých médií formou článků či blogů, seznamuje čtenáře se svým ideologickým pohledem na svět. Dle Podrackého je konzervatismus jedinou životaschopnou ideologií dneška. Oba ideové směrymodernity - liberalismus a socialismus - se myšlenkově vyčerpaly, zklamaly. Jak píše autor: "Hlavní úkol konzervatismu pro 3. tisíciletí je udržet mladé lidi v tradicích a vytvořit ideály zachovávání fyzické a kulturní existence národa a světa".

Návrat k rodině, k občanské společnosti, k obci, k národu a ke státu Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, mne vede k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov - prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci. Pokud se jednotlivec stane účelem sám o sobě, přestane považovat za důležité hodnoty jej přesahující – rodinu, obec, národ a stát. Příliš mnoho lidí se dnes „osvobodilo“ z pout domova, zbavilo se zodpovědnosti za prostředí, které člověka zplodilo a vychovalo. Neukotveni se pohybují světem fyzicky nebo ve svých myslích, bez pevných vazeb k jiným, unikají přirozeným povinnostem ke svému rodu a kultuře předků, spoutáni jen svojí nicotou. Souboru takových odloučenců je potom lhostejné v jakém stavu po sobě zanechají domov a celou zemi. Společnost může být špatná, instituce mohou být zneužity k nadvládě jednotlivců nebo skupin, jen společnost, na jejíž tvorbě se člověk podílí, je správná. Otevřený světový prostor neposkytuje člověku pravomoci něco ovlivňovat, pravomoci může mít jen v domově. Není trvale možný jiný svět než svět domovů.

Author, publicist, and political analyst in his philosophical-political analysis stems from the idea that due to human influence the world changed so profoundly that old social theories are no longer valid; and that it is desirable to take up a position called timeless humanism, which is the only way which leads mankind to a permanently sustainable and reproducible society. Published on May 2014 (inclusive of the electronic version in PDF format).

Autor ve svém filozoficko-politologickém rozboru vychází zejména z myšlenky, že zásahy člověka změnily svět tak, že stávající sociální teorie ztratily platnost a je nutno zaujmout zcela nový postoj, který nazývá nadčasový humanismus, schopný vést lidstvo k trvale udržitelné a reprodukceschopné společnosti.

Memoárový román zpracovaný Vlastimilem Podrackým podle vyprávění Josefa Koudelky, který prožil dvě desítky let v nápravných zařízeních komunistického režimu (1948-1968), účastnil se dvou útěků včetně známého útěku z Kartouz v r. 1959. K tomu přidává autor svědectví ze svého dětství a mládí, které prožíval v rodině politického vězně.

3. kniha série Prorocká trilogie. Třetí svazek volné sci-fi trilogie nás tentokrát přenáší o tisíce let nazpět. Autor dobře ví, že základní motivy a pohnutky lidského jednání se v proudu staletí nemění, že „po nás potopa, hlavně si užít" platilo kdysi jako dnes. Proto může do kulis starověku zasadit příběh veskrze současný a umocnit jej parafrází jedné z nejvarovnějších událostí lidských dějin. Monumentální triptych Vlastimila Podrackého, jehož časový záběr překlenuje téměř pět tisíc let dějin lidstva. Přesto – či právě proto – promlouvá varovně k člověku naší doby, pokud je ochoten slyšet. Žánr science fiction si obvykle spojujeme s představami o vědeckém a technologickém rozvoji lidstva. Podracký je si dobře vědom, že hodnota těchto vymožeností a poznatků je ryze instrumentální. Známe však cíl, jehož bychom chtěli dosáhnout? To je ústřední téma celé trilogie.

2. kniha série Prorocká trilogie. Žánr science fiction si často spojujeme s představami o budoucím vědeckém a technologickém rozvoji lidstva. U Vlastimila Podrackého tomu tak není. Je si totiž vědom toho, že veškeré lidské poznatky jsou pouhé nástroje, že jejich hodnota je ryze instrumentální. Známe však cíl, jehož bychom chtěli dosáhnout? To je ústřední téma Podrackého tvorby. V knize Poslední člověk se Podrackému stal východiskem další a rovněž stále naléhavější fenomén naší současnosti – postupná virtualizace lidského života a stále častější vyhledávání úniků do „matrixových" světů, umožňujících splnit si bez většího úsilí jakékoliv sny a představy. Podracký je ve své projekci budoucnosti opět důsledný. Příběh Bogadyra a jeho přátel nám ukazuje, kam až může dospět snaha dojít osobního blaha na úkor odpovědnosti za samotné zachování existence lidského rodu. Ve 32. století již není civilizačních střetů. Zbývá najít odpověď na otázku: Žijí ještě někde lidé?