Tereza Stöckelová Knihy

Kniha představuje etnografii jako komplexní metodologicko-teoretický přístup ke skutečnosti. Nabízí panorama metodologických kauz, které zvou čtenáře do výzkumnické „kuchyně“, kde se zvažují, míchají, pečou a někdy i připálí ingredience etnografického vědění. Autorky a autoři kombinují příběhy s teoretickou reflexí a v jednotlivých kapitolách pojednávají specifické „problémy“, se kterými se vyrovnávali při práci v terénu, analýze a psaní textů. Kde a kdy začíná a končí terénní výzkumu? Jak vypadá etnografický experiment? K čemu nás využívají ti, které zkoumáme? Jak vytvářet reflexivní vědění a vyhnout se přitom sebestřednosti? Kdy a proč podléháme autocenzuře? Devítičlenný autorský tým je spojen s Katedrou obecné antropologie Fakulty humanitních studií UK. Kniha představuje výsledek dlouhodobých diskuzí mezi jeho členy a členkami na akademické půdě i mimo ni.

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné. Na knize spolupracovali: Václav Bělohradský, Pavel Barša, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha, Mirek Vodrážka.

Otázka, co věda přináší společnosti, je na místě. Odpověď české vědní politiky na ni se však pohybuje v úzkém pojetí, které jako užitek rozpoznává především technologie, materiální artefakty a obchodovatelné patenty či licence, jež mají přispět ke konkurenceschopnosti ekonomiky. Tato studie je pojednáním o působení sociálních věd ve společnosti, které polemizuje s takto zjednodušujícím pojetím. Rozvíjí teoretickou perspektivu vycházející z vědních studií a rozebírá různé formy a konkrétní případy takového působení, především co se týče sociologie a ekonomie. Autorka ukazuje, že je toto působení významnější a mnohostrannější, než se obvykle předpokládá nejen ve veřejné debatě a vědní politice, ale i v samotné akademické obci.

Tato kniha je sociologickým pojednáním o možnostech rozhodování, volby a protestu ve vztahu k novým technologiím v současných společnostech, tak jak se ukazují v případě geneticky modifikovaných organismů (GMO). V práci autorka sleduje konflikty, které se odehrávají kolem hodnocení, správy a pohybu této technologie v zemědělském a potravinářském prostoru. Rozebírá strategie vědecké a politické reprezentace GMO a strategie jejich materiálního prosazování a materiálního odporu vůči nim a ukazuje, že reprezentace v režimech vědy, práva a politické rozpravy nehrají tak rozhodující mocenskou a legitimizační roli, jakou jim připisuje moderní politické myšlení. Tento náhled zásadně problematizuje zavádění prvků „participativní“ či „deliberativní“ demokracie v Evropské unii a České republice jako účinného prostředku rozšiřování účasti občanů na moci a utváření společného světa. V závěrečné kapitole autorka navrhuje a rozvíjí jako alternativu pojetí „materiální participace“, které zohledňuje materiální povahu politického jednání a dovoluje myslet nekontrolovatelnost GMO jako formu jejich účasti na politickém procesu.

Otázka, co věda přináší společnosti, je na místě. Odpověď české vědní politiky na ni se však pohybuje v úzkém pojetí, které jako užitek rozpoznává především technologie, materiální artefakty a obchodovatelné patenty či licence, jež mají přispět ke konkurenceschopnosti ekonomiky. Tato studie je pojednáním o působení sociálních věd ve společnosti, které polemizuje s takto zjednodušujícím pojetím. Rozvíjí teoretickou perspektivu vycházející z vědních studií a rozebírá různé formy a konkrétní případy takového působení, především co se týče sociologie a ekonomie. Autorka ukazuje, že je toto působení významnější a mnohostrannější, než se obvykle předpokládá nejen ve veřejné debatě a vědní politice, ale i v samotné akademické obci.

Autorský tým nabízí v této knize sociologickou reflexi proměn výzkumné práce a kariérních drah badatelů a badatelek v souvislosti s dnes zaváděnými vědními politikami a jejich působením a přetvářením ve výzkumných institucích. Věnuje se přitom jak přírodním, tak sociálním vědám a v závěrečné kapitole nabízí jejich srovnání v několika vybraných klíčových tématech: ustavování vědy jako soutěže a podnikání, publikační infrastruktury a strategie, epistemické tkáně institucí a postavení doktorandů, utváření a role genderu. Cílem práce je přispět na základě kvalitativního výzkumu a teoretických a konceptuálních přístupů z oblasti studií vědy a technologií a genderových studií k diskuzi o probíhající transformaci vědy a výzkumu v České republice.