Vilém Flusser Knihy

Kniha, ktorá rozpráva o ľudskej komunikácii a analyzuje všetky jej podoby a spôsoby fungovania.

Esej, v ktorej Vilém Flusser upozorňuje čitateľov na špecifiká písma, úlohu alfanumerického kódu pre západnú kultúru, pre naše myslenie, konanie a city, a čo zanechávame, keď prestávame písať. Jedna kapitola je venovaná aj scenárom.

Ve své knižní prvotině (Língua e realidade, 1963) Vilém Flusser naznačuje cestu k vytvoření jakési celostné filosofie jazyka. Vychází z hypotézy o totožnosti struktury světa a struktury jazyka: skutečnost, definovaná jako souhrn všeho, co jsme s to uchopit a pochopit, je totožná s celkem jazyka, který nám toto chápání umožňuje. Jinak řečeno: není skutečnosti mimo jazyk. Právě díky jazyku a skrze jazyk se chaos „syrových dat“ – pocitů, smyslových vjemů a neartikulovaných prožitků – proměňuje v uspořádaný svět (kosmos), ve skutečnost, kterou lze poznávat, ovládat a přetvářet. Tuto hypotézu se autor snaží systematicky prošetřit a rozvinout všechny její implikace. Kniha, míněná jako příspěvek k navázání rozhovoru mezi filosofií vycházející z logické analýzy jazyka a filosofií existenciální, předznamenala celou řadu Flusserových prací věnovaných fenomenologii jazykové komunikace. České vydání představuje vůbec první pokus o její přeložení do jiného jazyka.

An examination of the promise and peril of digital communication technologies.

Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou. Tehdy ještě netušil, že tato suma se podivnou souhrou okolností stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí. Kdo se však začte do díla Lidská geneze, byť by se jednalo o svátečního návštěvníka…

Vilém Flusser beschreibt in seiner Autobiographie seine lebenslange geistige Gegenbewegung zum Sturz in den Abgrund, der sich dem Leben in diesem Jahrhundert auftat. Der Prager Jude Flusser, dessen Familie von den Nazis ermordet wurde, flüchtete 1938 über London nach São Paulo, wo er bis zu seiner Rückkehr nach Europa in den 70er Jahren lebte und lehrte. Der Verlust der vertrauten Welt durch den Terror des Faschismus, die existentielle Erfahrung der Bodenlosigkeit sucht Flusser denkend zu verwandeln in eine Freiheit des menschlichen Sich-Entwerfens, eine Freiheit, die jedoch immer um ihren Preis weiß. Die Autobiographie ist zugleich eine Annäherung an Flussers Denken, das seine große Anziehungskraft auch aus dem hier bezeugten persönlichen Erfahrungshintergrund bezieht.

Kde se vzala představa ďábla jako tvora ohrožujícího mravní vývoj člověka, pokušitele a zasvěceného znalce všech neproniknutelných tajemství? Zrodila se s člověkem a hříchem a tedy i s Bohem, bez něhož, a to platí i naopak, by nemohl existovat. Jedná se tedy jen o jinou dimenzi nadosobních ideálů, které vedou člověka životem a udávají mu horizont jeho existence.

Dílo Od subjektu k projektu zachycuje Flusserovo uvažování z posledního období jeho tvorby. Také z tohoto důvodu se jedná o vrcholné formulování jeho celoživotního tématu, kterým je hledání východiska z civilizační krize. Autor z rozličných hledisek sleduje jednotlivé kroky novověkého rozpouštění subjektu i objektu. Moderní člověk ztrácí jakoukoliv oporu v něčem uchopitelném, což dle Flussera může ospravedlňovat pocit dějinné katastrofy. Proti tomuto pochopitelnému stanovisku však vykřesává jiskru naděje, kterou spojuje s projektováním. Tato naděje však nemůže zapřít svou křehkost, kterou doprovází nejednoznačnost Flusserova smyslu pro ironii.