Jana Kořínková Knihy

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Česko-anglický atlas popisuje na 550 soch vzniklých v období tzv. normalizace (1969-1989). V této době byly plastiky nedílnou součástí architektury a byly na ně vyčleněny finance (4 procenta) v rámci celkových nákladů na stavbu. Vznikalo tak velké množství uměleckých děl značně rozdílné kvality. Kniha popisuje sochy, objekty či mozaiky umístěné ve veřejném prostoru v Praze, v městech ČR i na Slovensku. Sochař Pavel Karous se s nadhledem a vtipem pokusil o rozčlenění plastik do různých skupin podle vizuálního působení, přičemž se inspiroval členěním v živočišné a rostlinné říši. Najdeme tu tedy např. rod sorela, druh ztratila klíče, rod bruselská těžítka, druh trifidi atd. Fotografie objektů pořídil Hynek Alt. U každé sochy je kromě fotografie uveden její autor, název, materiál a umístění. Krátká charakteristika je zařazena vždy na začátku skupiny soch začleněných pod jeden druh (čeleď, rod). Závěrečné shrnující stati jsou z pera T. Pospiszyla, S. Jankovičové a J. Kořínkové. Doprovodný materiál k druhému, revidovanému vydání tvoří katalog fotografií modelů sochařských realizací.

Ilustrovaný průvodce zaniklými, odstraněnými a přemístěnými realizacemi ve veřejném prostoru z období socialismu.

U příležitosti 150. výročí narození světově proslulého architekta vyhlásily v lednu 2020 Národní památkový ústav a Muzeum hlavního města Prahy „Rok Adolfa Loose“. Významnou spolupracující institucí se stalo Muzeum města Brna, které prezentovalo výstavu Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy. Jejím autorem byl Jindřich Chatrný ve spolupráci s Dagmar Černouškovou a dalšími kolegy. Oba poté s Janou Kořínkovou spoluautorsky a editorsky připravili také stejnojmennou publikaci, která přináší nejnovější badatelské poznatky k dílu a osobnosti Adolfa Loose, a to především v souvislosti s jeho „brněnskými stopami“. Badatelské aktivity z posledních let, provedené na základě pečlivých rešerší dostupných pramenů a terénních průzkumů, tak korigují a mnohdy zcela nově interpretují schematicky opakovaná fakta. Zároveň potvrzují, že Loosovy profesní i společenské vazby s rodným městem nebyly jen sporadické, ale v určitých obdobích velmi intenzivní. Kniha připomíná v úvodní kapitole některá Loosova životní data a momenty spojené s jeho rodným městem a postupně představuje Loosovy práce pro Brno. Velmi objevné jsou příspěvky k cukerní rafinerii v Hrušovanech u Brna a Bauerovu zámečku. Totéž platí o Loosově otci, brněnském sochaři a kameníkovi, který patřil k předním reprezentantům brněnské měšťanské kultury druhé poloviny 19. století. Nechybí ani brněnské stopy Loosových žáků či rezonance jeho díla u brněnských badatelů..

V centru zájmu kolektivní monografie stojí výzkum dílčích témat, která se vážou k fenoménu vizuální kultury, veřejného prostoru, sídlištní výstavby a udržitelnosti bydlení v prostoru města Brna v období socialismu. KOŘÍNKOVÁ, J.; KORYČÁNEK, R.; KOŽELOUHOVÁ, A.; KUBÍNOVÁ, Š.; PÍSAŘÍKOVÁ, J.; SEDLÁK, J.; SVOBODOVÁ, Š.; ŠRÁMEK, J.; TABOR, J.

Tato publikace je prvním pokusem o zhodnocení dílčích kapitol brněnského poválečného umění, architektury, urbanismu a dalších projevů vizuální kultury. Reaguje na aktuální odbornou reflexi socialistické modernity, ale navazuje rovněž na komplexně probádanou éru meziválečného funkcionalismu. Jednotlivé případové studie sledují vybranou problematiku (projekční praxi, experimentální výstavbu, budování občanské vybavenosti a infrastruktury, socialistickou propagaci nebo uplatňování výtvarného umění ve veřejném prostoru a v architektuře) v horizontu celého období státního socialismu s přesahy do období transformace. Jana Kořínková, Jaroslav Sedlák, Jan Zálešák, Rostislav Koryčánek, Jan Kristek, Šárka Svobodová, Markéta Žáčková