Fernando Arrabal Knihy
11. august 1932
Fernando Arrabal je španielsky dramatik, ktorého diela sa vyznačujú nekonformným a provokatívnym štýlom, spochybňujúcim spoločenské normy a ľudskú existenciu. Jeho tvorba, hlboko ovplyvnená zážitkami z exilu a španielskej občianskej vojny, skúma témy absurdity, násilia a hľadania slobody. Arrabalova literárna a divadelná tvorba, ktorá často prekračuje hranice žánrov, predstavuje jedinečný a nekompromisný pohľad na moderný svet. Je považovaný za jedného z posledných veľkých modernistických autorov.
Trojkolka / Fando a Lis / Cintorín áut
- 109 stránok
- 4 hodiny čítania
Arrabalův Kámen Bláznivosti vychází v roce 1963 a vůbec jako první v podnadpisu nese název "kniha panická". Nikoho tedy neudivuje, že se první historická črta o Paniku váže k tomuto datu i založení celého "hnutí" – již Bretonův "První Manifest Surrealismu" přiřkl snu zásadní, činnou roli v zázračném lidském objevování, jemuž je ozvěnou: "Já do budoucna věřím v nová prolínání obou těchto zdánlivě tak protikladných stavů, jakými je sen a skutečnost, v počátek jakési absolutní reality, surreality, mám-li to tak říct. Přesně o její dobývání usiluji." Z francouzského originálu La pierre de la folie (1963, Paris) přeložil, doslov napsal a poznámkami opatřil Denis Molčanov. Ilustrace Roland Topor.
Pohřeb sardinky
- 62 stránok
- 3 hodiny čítania
Experimentální próza navazující na nejmodernější francouzské umělecké postupy.
A collection of plays, often classified as absurd drama, which aim to portray a world in which humanity, with its despair, fear and loneliness, is alone in a hostile and meaningless world.
I 1937 mødes Salvador Dali og Pablo Picasso i Paris for at diskutere deres malerier, "Blød konstruktion med kogte bønner" og "Guernica". Deres dialog afslører et anspændt forhold, men indeholder også Fernando Arrabals karakteristiske sorte humor.
De la rencontre et de l'amitié entre Fernando Arrabal et Michel Houellebecq est né ce livre de souvenirs, d'entretiens, d'évocations.Vivante, drôle, provocante, ludique et intime, voici une sorte de radiographie de l'œuvre Houellebecquienne à travers ce qu'il faut bien appeler des " arrabalesques ". En effet, le plus souvent, le dramaturge procède par définitions. Mais il fait encore appel à ce qu'il nomme des " jaculatoires " (du latin jaculari ).
