Ďalšia kniha populárnej edície Odkaz. Zoznámi nás s dejinami divadla a divadelnictva na portrétoch najznámejších svetových dramatikov, počínajúc autormi antických dramat - Sofoklom či Plautom a končiac slávnymi dramatikmi 20. storočia - Williamom, Sartrom či Arturom Millerom.
Původně psáno jako skripta pro studenty režie a dramaturgie na DAMU; složeno ze dvou částí: 1. Situace, 2. Dramaturgická postava
Přehled dějin českého divadla od roku 1862 do roku 1945
Metodika výchovy a práce režisérů divadelních představení od pedagoga J. Císaře a režiséra F. Štěpánka, určená amatérským divadelníkům.
První díl skript. V první části autor věnuje základům praktické i teoretické dramaturgie s důrazem na vztah dramatického textu k jevištní interpretaci z hlediska dramatické situace. 2. doplněné vydání.
Souhrnné vydání Přehledu dějin českého divadla I a Přehledu dějin českého divadla II
Druhý díl skript. Druhá část nahlíží problematiku jevištního výkladu dramatického textu z hlediska dramatické postavy. Určeno studentům příslušných oborů vysokých uměleckých škol a univerzit a i dalším odborným zájemcům o dramatické umění.
Přehled dějin českého divadla od počátků do roku 1861.
Kniha zachycuje vznik a historii Městského divadla v kontextu s vývojem Pardubic, což jsou dvě věci, které k sobě neodmyslitelně patří. Bez Pardubic by nebylo divadlo, bez divadla by by to zase nebyly ty naše Pardubice. Kniha mapuje počátky divadelní činnosti v regionu od doby Pernštejnů, zájezdy profesionálních společností, formování a aktivity ochotnických spolků v Pardubicích, Chrudimi, Heřmanově Městci, Přelouči, Bohdanči a Holicích, sleduje práci mnoha významných divadelních osobností, které tvořily v pardubickém regionu, a dotýká se tak celého českého divadla a to vše v nejširších kulturně historických souvislostech. Její hlavní část je pak věnována vzniku východočeské profesionální divadelní společnosti, stavbě a přestavbám Městského divadla v Pardubicích a jednotlivým etapám působení Východočeského divadla od roku 1909 do současnosti.
Vývojové tendence českého neprofesionálního divadla od národního obrození po dnešek.
Divadelní prostor, divadelní situace, divadlo jako médium přenosu informací a komunikace „o člověku v situaci“. Určeno divadelním teoretikům, divadelním tvůrcům, studentům příslušných oborů.
Studie sleduje vývoj české realistické kritiky v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, kdy napomáhala proniknutí zásad nového, realistického umění na české jeviště a přispívala tím k obrodě českého divadla i vzrůstu jeho společenské funkce. Zároveň vymezuje, co z tehdejších požadavků kritiky ovlivnilo budoucnost a je svým způsobem živé i dnes.
Úvahy o současném divadle, jeho skutečné i možné účasti na formování vkusu a názorů zejména mladého obecenstva a o jeho schopnosti postihnout problematiku soudobého života. Věnuje pozornost především tzv. malým divadlům (Semafor, Divadlo Na zábradlí, Večerní Brno), ale všímá si i práce velkých scén a činí závěry, často polemizující, na základě rozboru a hodnocení jak repertoáru, tak herecké, režijní a inscenační práce
Kniha rozebírá a charakterizuje strukturu a proměny českého činoherního divadla a jeho společenskou funkci v 70. a 80. letech 20. století
Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník – praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog – v jednotlivých studiích zabývajících se historií vzniku takové instituce v podmínkách novodobé české společnosti a její kultury od osvícenství až k „postmodernímu“ dnešku. Současně však rozebírá konkrétní problémy dnešní činohry, jak se mu jeví při sledování některých inscenací, které vznikaly v minulém desetiletí nejen v pražské „zlaté kapličce“, ale i v dalších českých divadlech.
