Jaromír Matějek Knihy

Tato na českém trhu ojedinělá publikace přináší základní, zároveň komplexní vhled do problematiky etického poradenství ve zdravotnictví. Etické poradenství si své místo ve zdravotnických zařízeních České republiky teprve hledá – jeho úkolem (resp. úkolem etického poradce a speciálně vyškoleného týmu) je řešení konkrétních etických dilemat, týkajících se například ukončování léčby, zavádění sondy PEG a dalších. Současně klade požadavky na vzdělávání personálu v etických otázkách a na přípravy strategií, které pomáhají konfliktním etickým situacím předcházet. Autor se snaží vést čtenáře k propojení komunikačních přístupů (facilitace a mediace) s metodami etické reflexe, přičemž vychází z osvědčených metodik užívaných v USA a v Německu, kde je již etické poradenství implementováno v řadě zdravotnických zařízení a kde se prokazuje řada jeho měřitelných benefitů. MUDr. Jaromír Matějek, Ph.D., Th.D., je průkopníkem v oblasti etického poradenství v České republice. Získal nejvyšší německou kvalifikaci v oblasti etického poradenství Ethikberater/Koordinator/Trainer für Ethikberatung im Gesundheitswesen (AEM). Je vedoucím Týmu pro etické poradenství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, předsedou Sekce pro etiku v paliativní péči, akademickým pracovníkem Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Kniha je zaměřena na oborově specifická témata akutní a urgentní péče z hlediska etiky. Autoři se snaží popsat dilemata, která zatím nejsou v české medicínskoetické diskuzi příliš častá, ale lékaři a záchranáři se s nimi setkávají. Texty vycházejí z praxe a jsou také na klinickou praxi orientovány. Tato kniha není o teoretickém bádání, ale klade otázky, na které dříve či později narazí nejen specialisté na urgentní medicínu, ale všichni zdravotníci, kteří se s akutními stavy mohou setkat. Je nutné resuscitovat vždy? A pokud ne, kdy je resuscitace škodlivá? Jak mluvit s pacientem v terminální fázi života, jak zůstat lidský a neschovávat se za medicínu a technologie? Je etika potřebná i při zvládání mimořádných událostí a katastrof? Jak přijmout princip třídění, když je nemocných nebo raněných příliš a prostředků pomoci málo? Je omezení svobody jednotlivce při katastrofě správné? Co je etické při informování o nemoci, zdraví a mimořádných událostech v médiích? Existují nerovnosti v poskytování zdravotní péče? Jak zvládat pacienty, kteří si sami ničí zdraví, jak ošetřovat viníky dopravních nehod, agresory, sebevrahy? Na tyto, ale i mnohé další otázky se pokusili autoři v této publikaci odpovědět.

Pro termín „dříve projevené přání“ neexistuje v současnosti stručná, vyčerpávající a hlavně konsensuálně přijatá definice. Obvykle se uvádí, že jde o prohlášení pacienta, v němž stanovuje podmínky pro péči o svou osobu v době, kdy se k ní sám nebude moci zodpovědně vyjádřit. V České republice se teprve očekává zákonná úprava, která bude eticko-právní institut „dříve projeveného přání pacientů“ upravovat. Monografie analyzuje některé problémy spojené s tímto nástrojem, ukazuje na jeho přínos a limity a rovněž navrhuje řešení, jak omezit vznikající rizika. Je adresována především lékařům, právníkům a psychologům - ti všichni se mohou dostat do situace, že budou rozhodovat o pacientech, kteří již nejsou sami schopni se k lékařské péči vyjádřit