Poutník v této knize je literární postava, která ztělesňuje dvojjedinost – jednu část představuje nevědomost a pochybnosti, zatímco druhá je naplněna pamětí a zkušenostmi, což mu umožňuje odpovídat na otázky. Tato blízkost poutníka je pro mě důležitá, protože bez neustálého kladení otázek a hledání odpovědí nelze vyrazit na žádnou cestu, zvlášť do Lidic. Téma Lidic je rovněž dvojjediné. Na jedné straně je to poklidná česká vesnice, jejíž obyvatelé žili svůj obyčejný život, dokud je lidská bestialita nepostihla v nečekané hrůze. Na druhé straně se odráží tragédie nevinných, jimž byla přisouzena vina. Z toho vyplývá i poznání, že život nakonec vždy vítězí nad smrtí, i když za tuto pravdu musíme platit. Poutník se ptá, zda je možné mlčet a pouze přihlížet. Prochází starými Lidicemi, které pro něj nezmizely. Odkryje čas, kdy se životy měřily zvony kostela sv. Martina, než přišlo peklo. Přesto jméno vesnice, jež mělo být zapomenuto, obletělo svět. Památník Lidice v novém tisíciletí ukazuje, jaká cesta vede k nezapomínání a varování před současnými nebezpečími. Je dobré přijít do Lidic a vědět, jak se tam chodí.
