Výpravná publikace která mapuje životní osudy jedné z nejvýznamnějších představitelek karmelitánské spirituality. Bohatý obrazový doprovod dává možnost nahlédnout i do méně známých epizod života této osobnosti.
Po smrti kráľa Baudouina básnik Jules Beaucarne povedal: "Verejnosť vzdáva hold kráľovi ako poslovi lásky". Phillipe Druet dodal, že zastávať kráľovský úrad je ako sviatostné kňažstvo.
Keď sa okolo seba pozerám s otvorenými očami, znovu objavujem Božiu lásku ku mne a celému ľudstvu. Uvedomujem si, že keď sa ľudia snažia žiť Evanjelium tak, ako nás učí Ježiš Kristus, hnev a smútok ustupujú radosti a pokoju.
Môžem povedať, že napriek svojim slabostiam a nedostatkom prežívam pokoj a radosť, bez ohľadu na ťažkosti okolo nás. Tento pokoj a radosť nie sú výsledkom mojich síl, ale sú sľubom, ktorý Ježiš dáva každému, kto ho nasleduje.
Už ako mladík som si uvedomil, že Boh miluje ľudí, vrátane mňa, úžasnou a konkrétnou láskou. Ježiš podstúpil smrť na kríži, aby nás vyslobodil z moci zla a urobil nás účastnými na jeho božskom živote. Ak ho prijmeme, jeho Otec sa stáva naším Otcom a jeho Matka aj našou Matkou.
Od tohto momentu sa môj život zásadne zmenil. Zmenil sa spôsob, akým na svet pozerám, aj keď som zostal tým istým človekom so svojimi chybami. Už nezúfam nad sebou, ale slabosti ma podnecujú, aby som sa s dôverou opieral o lásku a silu môjho Otca, ktorý je aj tvojím otcom.
Patří pobožnost Srdce Ježíšova k zastaralým formám duchovního života, které je třeba zrušit? Není pošetilé ji obhajovat a propagovat? Mnozí lidé - odborníci i laici - se domnívají, že se musí - z více i méně oprávněných důvodů s touto tradicí zbožnosti skoncovat. Jean Ladame se naopak energicky staví na její obranu: neskrývá dřívější přepjatosti, spojené s touto zbožnou úctou (např. sentimentalismus, "Prostoduché popěvky", "slaďounkou barvotiskovou ikonografii" i praktikování této zbožnosti ze zištných důvodů - ve snaze obstarat si Boží milost), ale zároveň čtenáři předkládá - v zasvěceném výkladu o povaze mystického života, v uvedení biblických odkazů na danou tematiku i zajímavých údajů z francouzských církevních dějin - autentickou podobu a smysl této zbožnosti i její význam pro křesťanský život.
Podtitul: Dopisy Malcolmovi.
Netradiční formou zpracované stále aktuální téma křesťanské spirituality: osobní modlitby. Autor, příslušník anglikánské církve, glosuje formou dopisů svému imaginárnímu příteli Malcolmovi nejrůznější aspekty osobní modlitby, často břitkým perem odhaluje nedostatky v křesťanském přístupu k rozhovoru s Bohem, dotýká se nedostatků v náboženském životě své církve, platnost jeho odsudků malosti a nedokonalosti má nadkonfesionální platnost. Jakkoli je jeho kniha kritická k nedostatkům, jejím jediným cílem je přivést přítele Malcolma - a tudíž i čtenáře - k niternému, upřímnému a důvěrnému vztahu k Bohu. I v této knize prokázal autor neobyčejnou znalost lidské psychiky, vlastní odbornou erudovanost, ale především hloubku svého vlastního náboženského prožitku. Neodmyslitelným autorovým atributem je i příslovečný anglický humor.