Po třinácti letech vychází další básnická sbírka Ladislava Puršla Různá není. Chůze krajinou vnitřní i vnější, útržky vzpomínek, zdánlivě všední pozorování, snové vize a protichůdná rozpoložení se podobně jako linie a barvy z ilustrací Marie Ladrové navzájem obtékají a prolínají. Nadhled a vhled. Tehiru, ten prostor, kam jdeme!
Sborník Logos 2016 představuje zelený svět stromů a rostlin, jeho zrcadlení v hermetické tradici a v umění, včetně ars vegetabilis, umění spagyrického.
Puršlova kniha je sbírkou zenově všedních záznamů básníkovy sebeironicky důvtipné účasti na nenadálých setkáních s tématy radosti, bolesti a touhy.
Práh věcí tušených... k němu se přibližuje kontemplativní lyrika Ladislava Puršla (nar. 1976). Snově zárodečná poloha, charakteristická pro jeho první sbírku Paměť vody, začíná v Mločí mapě nabývat kontury: potemnělé vnitřní vize polymorfních útržků a torz jsou pozvolna vyváděny na světlo. V retrográdním pohybu se polomrtvý kdosi prohmatává ze hřbitova k brance do života (oddíl Sen), a potom se, po osobním ohlédnutí za básnířkou Teodorou Žurkovou (In portu navigo), přichyluje ke konkrétním lidem a jedinečnému místu – levohradeckému ostrohu (Kotva sv. Klimenta). Básník hledá čistý obraz, v němž se scházejí tma s ohněm, mrtví s živými a mýtus se skutečností: Bude to obyčejný den, vyjdu ze dveří kuchyně, jako bych vynášel popel, a Pán bude stát proti mně, salamandra na dlani.
Útlá sbírka reflexivní poezie mladého českého básníka je charakteristická důrazem na hudebnost a promyšlenou metaforiku.