Bookbot

Marcel Kříž

    Jen ať řvou kolejnice
    V plátěných stěnách barvy petroleje
    • V plátěných stěnách barvy petroleje

      • 94 stránok
      • 4 hodiny čítania
      4,7(10)Ohodnotiť

      Druhá básnická sbírka Marcela Kříže. Touto knihou se jak červená nit v lanoví anglických plachetnic vine motiv hlavního hrdiny, jehož tělo a mysl jsou v průběhu noci zmítány nespecifikovanou nemocí s vysokou horečkou. Blouznění, prolínaní vzpomínek, představ, běsů, ožívajících krajin a předmětů, citů, krásy. Děje bez point,řady otevřených příběhů, krátké obrazy. A všudypřítomná postava, vzbuzující touhu i strach - osudová žena i smrt současně. S první básní přichází noc a s poslední se "nerozední". Surrealistická koláž "V plátěných stěnách barvy petroleje" je druhou sbírkou poesie písničkáře Marcela Kříže, pro jehož písňové texty je typická epická popisnost. Stejně jako v případě první sbírky "Jen ať řvou kolejnice", byla kniha vydána u brněnského vydavatelství Ears & Wind Records. Autory doslovů jsou výtvarnice a hudebnice Sonja Kröhn (Kill the Dandies!, Moimir Papalescu and the Nihilists) a spisovatel a hudebník Jiří Imlauf (Houpací koně).

      V plátěných stěnách barvy petroleje
    • Jen ať řvou kolejnice

      • 110 stránok
      • 4 hodiny čítania

      Potemnělé dekadentní témata s excentricky romantizujícími rysy charakterizují debutovou básnickou sbírku, která zahrnuje texty vzniklé během dvaceti let, od roku 1997 do 2017. Velké časové rozpětí odhaluje ucelenost, danou věrností určitému tematickému okruhu. Tato temná lyrika se zaměřuje na dráždivé situace, tragické ženské osudy a krutou něhu. Poezie je těkavá, psaná jakoby v posledním dechu, s neustálým napětím: „něco tu rachotí/ chytlavej rytmus žeber/ co okno to plast.“ Pod povrchem se možná skrývá Jirousův termín „imbosh art“, vyjadřující „křik lovné zvěře před uštváním“. Lyrický subjekt je sžírán démony alkoholu a myšlenkami na sebevraždu, což dynamizuje jazyk a činí ho palčivějším: „kůže se rozevírá/ z předloktí zejí hřeby.“ Pozadí básní je zasazeno do městské periferie, často v temných barech a hospodách: „Ostrovy nástupišť tramvaje noci/ lampy tu září,“ nebo „ach/ Magdaléno/ v nočních barech ubíhá čas rychleji.“ Autor se jeví jako básník prokletý svým osudem, rozervanec, který však usiluje o zachycení krásy v nejzapadlejších místech lidské duše. (autor Libor Staněk)

      Jen ať řvou kolejnice