Jan Patočka Knihy

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

První svazek Patočkových sebraných spisů. Soubor statí a přednášek o postavení člověka ve světě a v dějinách. První díl obsahuje stati z let 1929-1952 a nevydané texty z padesátych let.

Sv. 7: Druhý díl Fenomenologických spisů zahrnuje fenomenologické texty, které Jan Patočka uveřejnil doma či v zahraničí po roce 1949. Vzhledem k tomu, že se v padesátých letech zabýval převážně studiem a vydáváním díla J. A. Komenského, pochází první velká práce tohoto svazku až z roku 1965. Svazek tedy obsahuje pozdní autorovu fenomenologickou tvorbu a představuje ústřední část celých Sebraných spisů.

Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).

Přednášky ze školního roku 1968/1969 jsou úvodem do fenomenologie a obsahují první nástin výkladu existence jako trojjediného životního pohybu.

Přednášky, proslovené v soukromí po Patočkově vynuceném penzionování, podrobně sledují, jaký podíl má stará řecká filosofie, jmenovitě myšlení Platónovo, na vytvoření kulturní oblasti, které dnes říkáme Evropa. V tomto smyslu je tento přednáškový cyklus rovněž vhodným úvodem do studia Patočkových Kacířských esejů. Vychází k stému výročí autorova narození Text byl převzat z 2. sv. Sebraných spisů Jana Patočky, které vydává nakl. OIKOMENH

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Vedle knihy O smysl dneška, která šla krátce po svém vydání v roce 1971 do stoupy, přináší tento svazek Sebraných spisů významné studie o Masarykovi, jakož i celou řadu kratších článků, úvah a glos k českým osobnostem minulosti i nedávné současnosti, včetně textů o ”Chartě 77”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.

První díl Fenomenologických spisů (SS-6/Fen-I), nazvaný Přirozený svět, obsahuje publikované texty z raného období autorovy tvorby v době před Druhou světovou válkou, tedy především autorovu doktorskou a habilitační disertaci, a několik drobných publikovaných textů z doby okupace a krátkého poválečného období do nástupu komunismu.

Sv. 14/4: Rekonstrukce přednáškového cyklu Jana Patočky ze školního roku 1971–1972 pořízená na základě magnetofonových nahrávek a zápisů posluchačů. Byl to poslední cyklus, který Patočka proslovil na Filosofické fakultě UK, než byl donucen odejít do důchodu. Text zde vychází vůbec poprvé. Nebyl uveřejněn ani v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky, protože se jej teprve nedávno podařilo sestavit.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Tento svazek Sebraných spisů obsahuje nedokončenou stať Co jsou Češi, v níž se autor zamýšlí nad smyslem českých dějin, dále přednášky o ”příspěvku českých zemí k modernímu vědeckému ideálu” proslovené v šedesátých letech v Lovani, a také text o Masarykově vystoupení v kauze ”hilsneriáda”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.

Soubor textů o J. A. Komenském. 2. díl obsahuje texty publikované v letech 1959-1977.

Druhé vydání po 25 letech je doprovázeno obsáhlou studií Pavla Flosse. Renesanční přírodovědec, matematik, politolog, náboženský myslitel a filosof, kardinál Mikuláš Kusánský (1401-1464), patří k předním postavám evropských dějin. „Vědoucí nevědění“, jednota protikladů, nekonečný svět jako kontrakce Boha, dialektické předvedení kosmu – to jsou jen některé z myšlenek tohoto učence, obdivovatele Mistra Eckharta a Dionýsia Areopagrita. Po mnoha letech má nyní český čtenář znovu možnost nahlédnout do pozoruhodného myšlenkového světa tohoto „otce“ nového pojetí universa, jenž přímo či nepřímo hluboce ovlivnil celou řadu svých následovníků – mj. Bruna, Leibnize, Komenského či německé romantiky.

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.

Výbor textů o smyslu českého státu a jeho směřování. Vydáno k výstavě Kde domov můj?

Sv. 9: První díl souboru Komeniologických studií obsahuje chronologicky uspořádané stati, recenze a příležitostné texty o J. A. Komenském, které autor publikoval v letech 1941–1958. Významnou součástí komeniologických studií jsou vedle rozborů díla Komenského též Patočkovy srovnávací studie Komenského s jeho význačnými současníky, především Mikolášem Kusánským, Descartem, Baconem aj., z budoucích pak především s Leibnizem a Herderem. Patočka tak v mnoha směrech překračoval pole samotné komeniologie a jeho studie jsou důležitým příspěvkem k dějinám evropské filosofie vůbec.

Patočka zkoumá Masaryka z hlediska současní filosofie, srovnává jej s Husserlem, vykládá z kontextu soudobé problematiky.

Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou přednášku zopakoval v nové podobě začátkem roku 1973 a na základě jejího magnetofonového záznamu připravil její definitivní podobu. K publikování přednášky nemohlo samozřejmě za autorova života dojít a uskutečnilo se až v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky. Odtud byla přednáška přetištěna v roce 1987 v exilovém časopise Proměny v New Yorku. Zatímco Heideggerovi šlo o to naznačit, proč se jeho myšlení snaží tradici evropské filosofie, z níž vychází, radikálním způsobem překonat, prochází Patočka velkým obloukem dějinami této tradice a podává výklad o tom, jak se v rámci jí samé toto překonávání připravovalo. Samostatným vydáním této přednášky doplňujeme publikování českého překladu Heideggerova svazku Věc myšlení, v němž je jeho přednáška o konci filosofie obsažena.

Devatenáctý svazek sebraných spisů Jana Patočky obsahuje deníkové záznamy reflektující kulturní a dění a filozofické myšlení autora v letech 1946-1950, obsahuje částečně francouzské a německé texty; s Edičním komentářem (s. 567-575) a Jmenným rejstříkem (s. 578-593).

První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939–1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality.

Přednášky proslovené v letech 1969–1970 na filosofické fakultě UK. Ze záznamů přednášek proslovených ve školním roce 1969–70 na filosofické fakultě Univerzity Karlovy sestavil Jiří Polívka. 2. vydání

Dvacátý svazek sebraných spisů Jana Patočky. Přátelská a důvěrná korespondence Václava Richtera s Janem Patočkou je zachována ve 106 Patočkových dopisech, k nimž bohužel chybějí Richterovy protějšky.

Jan Patočka je čelným představitelem fenomenologicky zaměřené filosofie. Studoval u Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Stati o Máchovi činí zkušenost básníka předmětem filosofické reflexe a zjišťují, že se tvorba tohoto zakladatele moderní české poezie hlubokým a původním způsobem dotýká filosofických otázek, které jsou stále aktuální. Na podkladě těchto analýz pak autor rozvíjí svou vlastní filosofickou pozici a sleduje, čím se od sebe básnická a filosofická reflexe odlišují.

V tomto svazku bude vůbec poprvé vydána Patočkova korespondence s komeniology, např. s norskou komenioložkou českého původu M. Blekastadovou, se S. Sousedíkem, dále pak s L. Mašínovou, J. Popelovou, J. Ludvíkovským, J. Bramborou aj. Edice poskytne pramenný základ pro úplnější poznání díla našeho předního interpreta Komenského, pro dějiny filosofie a literatury i pro politické dějiny 20. století. V tomto ohledu je zvláště cenným pramenem korespondence M. Blekastadové z doby bezprostředně po smrti J. Patočky s předními evropskými vědci (např. s L. Landgrebem, R. Jakobsonem).

Sv. 22: V tomto svazku bude poprvé zpřístupněna Patočkova korespondence se slavistou, filosofem, žákem E. Husserla, objevitelem Komenského Obecné porady D. Čyževśkým, s německým filosofem výchovy, komeniologem a pozdějším vydavatelem Patočkova souborného komeniologického díla K. Schallerem a s francouzskou komenioložkou M. Denisovou. Jde o rozsáhlou a významnou součást Patočkovy komeniologické pozůstalosti, jež přesahuje úzký rámec komeniologie a přináší velmi cenné prameny pro úplnější poznání myslitelského odkazu Jana Patočky.

Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplerovu astronomickou fyziku, Komenského projekt univerzální výchovy a Bolzanovo vědosloví. Spojnicí mezi těmito koncepcemi je ideál sjednoceného vědění. Rámcem Lovaňských přednášek je zamyšlení nad kulturními dějinami českých zemí obsahující kritiku jejich národního pojetí inspirovaného Herderovou filosofií.

Ve studii z pozůstalosti Věčnost a dějinnost zkoumá Jan Patočka různé moderní koncepce člověka a zároveň formuluje svou vlastní filosofickou pozici. Studie završuje řadu článků, jimiž se Jan Patočka filosoficky vyrovnával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi, je připojen k tomuto vydání. Tematicky odpovídá kapitolám, které chybí v rukopisu Věčnosti a dějinnosti.

Esta colección de ensayos, considerada por muchos como la obra más importante de Jan Patočka, está formada por seis textos, escritos entre 1973 y 1975, y estrechamente vinculados a los ciclos de conferencias que Patočka se vio obligado a impartir de forma privada a causa de su apartamiento de la universidad tras la invasión soviética de 1968. La intención de Patočka al escribirlos era ofrecer una interpretación de su tiempo presente desde una comprensión filosófica de la historia basada, a su vez, en una clave antropológica de fundamentación fenomenológica. Por la correspondencia del propio Patočka, se sabe que estaban listos para su publicación desde mayo de 1975. Sin embargo, tras su muerte en 1977, los textos no se localizaron, por lo que las primeras ediciones de los «Ensayos» se hicieron a partir de las notas y transcripciones de los asistentes a los mencionados ciclos de conferencias. En 2005, de forma casual, se localizó el texto redactado por Patočka, que había estado oculto hasta ese momento, realizándose una nueva edición en checo en 2007, que es la que se ha tomado de referencia para esta nueva traducción al castellano de la obra, la primera que se hace a partir del texto definitivo

Další svazek Sebraných spisů bude obsahovat úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souvislosti vývoje pojmu pohybu od presokratiků až po vznik moderní vědy, kdy je Aristotelés vystřídán Galileem. Přitom se snaží korigovat jednostrannost vžitých představ o Aristotelovi a ukazuje, že je možno jej pochopit a vyložit pouze jako myslitele v ustavičném, vývoji, který problémy klade, rozvíjí, ale neuzavírá. Svazek bude rovněž obsahovat materiály z pozůstalosti, které se k tématu vztahují.

Faksimile samizdatové publikace Jan Patočka. První skica k podobizně, kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon. Útlý svazeček ilustrující závažnost této události byl dán do oběhu necelé dva měsíce po Patočkově pohřbu. Toto vydání zpřítomňuje jakým způsobem se zveřejňovaly důležité svobodně psané texty.

Les cinq leçons dont se compose L'idée de la phénoménologie furent prononcées à l'Université de Göttingen, en avril-mai 1907. Husserl traversait alors une crise tant personnelle (le retard persistant à l'accès au statut de professeur ordinaire en philosophie) que théorique (aucune publication depuis les Recherches logiques de 1900-1901, mal comprises d'ailleurs par ses contemporains. D'où une nouvelle décision: " En premier lieu, je nomme le problème général que je me dois de résoudre pour moi, si je veux pouvoir me donner le titre de philosophe. Je veux dire une critique de la raison (...). J'ai plus qu'assez goûté aux tourments de l'obscurité, du doute qui va et vient. Je dois parvenir à une intime assurance. Je sais bien qu'il s'agit là d'une grande, d'une très grande chose, je sais bien que de grands génies y ont échoué et, si je voulais me comparer à eux, je devrais me désespérer par avance. " (Journal, en date du 25 septembre 1906, Hua., I, p. VII-VIII). De cette crise, Husserl sortira en atteignant la certitude du Je transcendantal dégagé par la réduction phénoménologique. Mieux, de cette crise sortira la réduction phénoménologique elle-même. Du coup la phénoménologie deviendra, selon les mots mêmes de Husserl, d'une " psychologie descriptive ", une " phénoménologie transcendantale ".

„Dve veci napĺňajú myseľ vždy novým a vzrastajúcim obdivom a hlbokou úctou...“ Tieto slová Immanuela Kanta, vyryté na jeho náhrobnom kameni, sú vyjadrením jeho hlbokého presvedčenia, ktoré formuluje v Kritike praktického rozumu. Tento text, považovaný za aktuálnejší než jeho predchádzajúca Kritika čistého rozumu, sa zaoberá praktickými otázkami morálky a etiky v každodennom živote. Kant vyzýva jednotlivca, aby konal podľa zásady, ktorá má univerzálnu platnosť, a tým sa obracia na svedomie a mravný zákon v človeku. Podľa neho je dôležité potláčať egoizmus a zmyslovosť a usilovať sa o úctu k ľudskosti, čím sa človek povyšuje nad svoje nízke pudy. Kant zdôrazňuje, že rozum a morálnosť sú kľúčové pre ľudskú dôstojnosť a jednotu. Tým, že človek prekonáva svoje zmyslové impulzy, dosahuje vyšší stav existencie a približuje sa k ideálu najvyššieho dobra, ktorý je spojený s božským vzorom. Morálny zákon, ktorý Kant oslavuje, je nevyhnutný pre prežitie ľudstva, a preto je jeho posolstvo naliehavé a aktuálne. Kantova výzva k morálnemu konaniu je pre každého z nás výzvou, aby sme sa stali lepšími a zodpovednejšími bytosťami v spoločnosti.

Podtitul: Přednášky z antické filosofie Editoři Ivan Chvatík, Pavel Kouba. ISBN 80-04-24383-0 je chybné

Soubor studií Negativní platonismus a Věčnost a dějinnost. Uspořádali a textologicky připravili Ivan Chvatík a Pavel Kouba. V tomto útlém spisku, který, ač byl napsán počátkem 50. let, vyšel (mimo samizdat) teprve v roce 1990, se Patočka snaží nabourat tradiční představu chápání metafyziky jako představu o strnulých, nečasových a věčně jsoucích entitách (idejích). Místo toho se snaží předložit jakousi "negativní metafyziku", která tvrdí, že ideje jsou veskrze transcendentní, neuchopitelné a především odpředmětňující, nemají v sobě kladný obsah, spíše jsou věčným "záporným plus", které překračuje každý daný obsah. Na základě těchto myšlenek kritizuje Patočka každý pozitivní nárok na pravdu jakožto uchopení toho ideji vlastního a následné ovládnutí světa, přisvojení si pravdy a vytvoření ideologie. Tvrdí totiž, že člověk je bytostí svobodnou, důstojnou, ovládající (ve smyslu vědy, ve smyslu chápání se předmětů, jejich popisování a ovládání), ale také pokornou a sloužící jakémusi vyššímu principu, který se nikdy neukáže ve své celkovosti. Ukazuje tak člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.

Die Cartesianischen Meditationen sind aus Vorträgen hervorgegangen, die Husserl Mitte Februar 1929 an der Sorbonne gehalten hat. Bei der Grundfragestellung Descartes' einsetzend, entfaltet Husserl die transzendentale Phänomenologie als „Umbildung und Neubildung“ des Cartesischen Programms der prima philosophia im Sinne einer Reform der Philosophie zu einer absoluten Wissenschaft aus absoluter Begründung.

Dobová anotace: Balada v próze o setkání dvou lidí, mladé ženy a starého muže, v opuštěném pohraničí zřejmě hned po válce. Dochází k trýznivému střetnutí, v němž jedna, trapičská stránka mužova charakteru nutí ženu k výpovědi o jejím minulém utrpení, zatímco druhá stránka mužovy povahy pomáhá oběma minulost překonat a najít cestu společného dorozumění. Prolínání protikladů stáří a mládí, smyslů a ducha, lidské konečnosti a věčnosti, životního utrpení a pocitu životní krásy vytváří přízračně působivou atmosféru. Tato novela, autorem dokončená r. 1955, nebyla dosud nikde publikována.

Představitel filosofické antropologie a fenomenologické filosofie se snaží dobrat toho, co tvoří podstatné stránky nejen lidské bytosti, ale bytí vůbec. Na rozdíl od svého učitele E. Husserla, u něhož podstaty jsou očistěné fenomény, považuje fenomén za způsob projevu absolutna. Člověk jepovolán realizovat rozumem pochopitelné, hodnotné, v sobě samém nerozpolcené universum. Spis se zabývá ideami ordo amoris a lásky k bytí, dále aktivním úsilím našeho centra bytí o ideální požadavek deitatis. Ukazuje, že fyziologický a psychický proces se liší pouze fenomenálně, že jsou amechanické, teleoklinní a na celistvost zaměřené.

Filozofický výklad základů a kořenů evropské civilizace.

Útlá knížečka s filozofickou otázkou: "Co jsou Češi?" Patočka se snaží někomu, kdo není Čech, vysvětlit, co jsou Češi. Úvodem popis našeho středoevropského národa, později vyčerpávající výčet dějinných událostí s panovníky a dopady jejich vlády. Zmínky o významných filozofických i jiných důležitých osobnostech. Např. Petr Chelčický, T. G. M., Luter, Ferdinand II. aj. Závěrem velká kritika Beneše: "Beneš byl oproti Masarykovi slabý člověk, dobrý jako sekretář, jinak nic."

Francúzsky filozof René Descartes (1596-1650) stojí na začiatku vývinu novovekej filozofie. Svojimi filozofickými ideami založil líniu novovekého racionalizmu. Svoje matematické a prírodovedecké myšlienky a stanoviská pôvodne vyjadril v spisoch Dioptrika, Meteory a Geometria, ku ktorým neskôr ako úvod pridal prácu Rozprava o metóde. Na stránkach Rozpravy o metóde (pôvodne 1637, Leiden) Descartes formuluje základné pravidlá metódy, ako aj svoje chápanie vedy, metafyziky a morálky. Filozofické úvahy tu privádza k vymedzeniu postavenia, ktoré človek zaujíma v svete. K myšlienkam, ktoré tu Descartes vyjadril, sa dodnes obracajú nielen filozofi najrozličnejších smerov, ale aj psychológovia, antropológovia a kognitívni vedci. K pozoruhodnostiam tejto knihy patrí, že ju Descartes napísal po francúzsky – v dobe, keď učené spisy vychádzali v spravidla latinčine, ho k voľbe francúzštiny zrejme viedol zámer obrátiť sa širšiemu publiku. Nový fundovaný slovenský preklad Miroslava Marcelliho je doplnený jeho poznámkami.

Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistiky v oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Sborník textů ke starořecké kosmologii (1. Charles H. Kahn, 2. G. E. R. Lloyd, 3. Hans-Georg Gadamer, 4. Jan Patočka, 5. Friedrich Solmsen) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. – 70. let 20. století. Německy a francouzsky psaná část těchto materiálů je zde v souladu se zásadou Sebraných spisů Jana Patočky přeložena do češtiny. V příloze jsou otištěny cizojazyčné originály textů, které dosud nebyly uveřejněny v žádné zahraniční publikaci.

Spanning his entire career, this selection of texts by influential philosopher Jan Patočka illustrates his thoughts on the appropriate manner of being and engagement in the world. The writings assembled in Living in Problematicity examine the role of the philosopher in the world, how the world constrains us through ideology, and how freedom is possible through the recognition of our human condition in the problems of the world. These views outline Patočka's political philosophy and how his later engagement in the political sphere with the human rights initiative Charter 77 corresponds with the ideas he maintained throughout his life. This short and engaging book--published in conjunction with the prestigious philosophy press OIKOYMENH--is an ideal English-language introduction to the most significant Czech philosopher in recent history.

Jan Patocka's contribution to phenomenology and the philosophy of history mean that he is considered one of the most important philosophers of the 20th century. Yet, his writing is not widely available in English and the Anglophone world remains rather unfamiliar with his work. In this new book of essential Patocka texts, of which the majority have been translated from the original Czech for the first time, readers will experience a general introduction to the key tenets of his philosophy. This includes his thoughts on the relationship between philosophy and political engagement which strike at the heart of contemporary debates about freedom, political participation and responsibility and a truly pressing issue for modern Europe, what exactly constitutes a European identity? In this important collection, Patocka provides an original vision of the relationship between self, world, and history that will benefit students, philosophers and those who are interested in the ideals that underpin our democracies.

W książce Sokrates. Wykłady z filozofii antycznej autor poddaje analizie różne interpretacje Sokratesa, choćby autorstwa Kierkegaarda, Hegla i Nieztschego. Podejmuje m.in. tematy nauczania Sokratesa, jego korzeni i wychowania oraz pojęcia aret. Wszystkim tekstom tego tomu przyświeca myśl, którą Patoka formułuje we wstępie: () nie chodzi nam o nic innego niż o ukazanie tego szczególnego problemu: Sokrates jako postać nieustannie nieuchwytna oraz Sokrates jako żądanie i ustawicznie odnawiające się wyzwanie. Sokrates, którego stale w niedoskonały sposób konstruujemy, wreszcie Sokrates, z którym lub przeciwko któremu się walczy, który pomimo wszystkich trudności wynikających z czysto obiektywnego pojęcia w jakiś sposób jest między nami.

Patockas Reflexionen uber Europa sind ein Nach-Denken im echten Sinne: Sie entwerfen eine Idee Europas nach seinem Ende. Dennoch - und darin liegt die entscheidende Wendung - bleibt es keineswegs bei einem Lamento uber Verfall und Untergang. Im Gegenteil bilden seine Skizzen vom Anfang und Ende Europas, von seiner besonderen Stellung in der Geschichte und als Geschichte, nur den Auftakt fur eine vertiefte Auseinandersetzung mit dem, was das Phanomen Europa gerade fur die nacheuropaische Welt bedeuten konnte. Weit davon entfernt, eine Apologie Europas nach seinem Scheitern, eine nachtragliche Verteidigung seiner Originalitat, Uberlegenheit, Geistigkeit etc. zu sein, werden Patockas Reflexionen aber auch nicht zur historischen Abrechnung, wie sie heute vielerorts und leichtfertig en vogue ist: Das proklamierte Ende der europaischen Epoche mag Anlass sein fur eine Bilanz seiner Fehler, doch liegt darin nichts vom Gestus des Triumphes oder heimlicher Freude. "Vielleicht ist der Sinn von Europas Untergang positiv." Dieser Satz Patockas umreisst die grundsatzliche Idee, dass gerade in der Enteignung oder Dezentrierung Europas eine Brucke fur die Auseinandersetzung mit den kulturellen Differenzen der globalisierten Welt gewonnen ist.