Georges Duby Knihy

Bitvu u Bouvines, v níž se střetli francouzský král Filip II. August a římský císař Ota IV. Brunšvický, podporovaný anglickým králem Janem Bezzemkem, pojímá autor jako velkolepé drama, jehož ústředním tématem je sociologie středověké války.

Umění a společnost 980–1420. Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

Pas d'année, presque de mois, voire de semaine où la " crise du mariage " n'agite les " médias ", où l'on n'annonce l'imminente dissolution de la famille. Mais que sait-on des origines et de l'histoire de cette institution matrimoniale à la fois si menacée et si endurante ? C'est entre l'an mil et le début du XIIIème siècle, nous montre Georges Duby, qu'elle s'est mise en place, imposée par les dirigeants de l'Eglise qui rêvaient d'enfermer le peuple laïque dans la cellule conjugale, cadre consacré, contrôlé par le clergé. Mais ils ne l'imposèrent qu'au terme d'un conflit long et spectaculaire. Car l'ordre qu'ils voulaient instaurer ne se substituait pas au désordre, mais à un ordre différent, contrariait d'autres obligations morales et de vieilles habitudes.

Druhý díl trilogie nahlíží do každodenního života vznešených paní francouzského středověku a na jejich osudech demonstruje vývoj instituce manželství a její význam.

Závěrečný díl trilogie o vznešených paních francouzského středověku.

Reprezentativní dílo 33 předních francouzských historiků, pojednávající o dějinách Francie od prehistorické doby až po konec 20. století. Autoři jednotlivých kapitol spojili co nejtěsněji 'dějiny událostí a dějiny hospodářských i sociálních struktur s historií způsobů života, práce, se sídlištní geografií v návaznosti na přírodní podmínky, s tím, jak se rozvíjely náboženské představy, religiózní praktiky, názory, umělecká a literární tvorba, výchova, morálka, myšlení a vědecký pokrok'. Před čtenářem se tak otevírají francouzské dějiny jako 'dějiny úhrnu civilizačních jevů v zemích, z nichž se dnes skládá Francie'.

První díl trilogie o historických osobnostech, světicích a legendárních postavách rytířských románů podává obraz postavení ženy v době 12. století ve Francii.

Ein reichbebildeter Überblick über das Jahrtausend zwischen dem Untergang Roms und der Renaissance. Dieses letzte Werk des berühmten französischen Mediävisten beschreibt, wie in dem Jahrtausend zwischen dem Untergang des Römischen Reichs und dem Beginn der Renaissance sich eine Gesellschaft bildet, die sich mehr und mehr als eine europäische versteht. Und er beschreibt, wie in dieser Gesellschaft eine neue Kunst entsteht – von der Buchmalerei über die ersten Reliquiare und Glasfenster, Skulpturen und Pilgerhallen bis zu den großen Klosterbauten und schließlich den Kathedralen. Lesen Sie weiter … Der Sonntag von Bouvines Der Tag, an dem Frankreich entstand Der Sonntag von Bouvines

Podtitul: Aneb představy feudalismu. Základní práce v českém prostředí velmi známého francouzského historika, G. Duby zde na základě bohatého souboru středověkých pramenů zkoumá vznik učení o trojím lidu, jeho intelektuální zázemí, pronikání do obecných představ o božském uspořádání tehdejšího světa. Podle Dubyho zkonstruovali někdy na přelomu 10. a 11. století model trojjediného božského uspořádání společnosti francouzští vzdělanci a teologové ve snaze posílit význam církve a duchovních ve středověké společnosti, s cílem sakralizovat tehdy velmi oslabenou panovnickou moc. V modelu třech řádů, těch, co se modlí, těch, co vládnou-bojují, a těch, co pracují, se ale uplatňovaly i některé starší představy raně středověkých myslitelů. Velkou část knihy autor věnoval také transformacím tohoto systému, které si vyžádaly sociální změny, způsobené mimo jiné rozvojem měst a rostoucí dynamikou sociálních vztahů a vznikem a prosazováním nových filozofických názorů.

G. Duby v této knize mapuje kolektivní představy a mentalitu v době kolem roku 1000 s důrazem na milenaristické představy o konci světa a na soudobé pojetí zázračna a tajemna. Rok 1000 představuje mezi Dubyho pracemi práci výjimečnou. Hlavní důraz totiž položil na narativní prameny a na jejich barvitou, přitom však metodologicky propracovanou interpretaci. Velkou pozornost samozřejmě věnuje představám o konci světa, o extatickém vztahování se k Nebeskému Jeruzalému jako modelu možného fungování božského řádu, přenášeného do pozemského prostředí, též významu relikvií jako uzdravujících, zázračných a divotvůrných předmětů či vnímání poslů špatných časů (monster, komet, epidemií, nebeských úkazů) středověkými intelektuály i laiky.