Edice dokumentů. První vydání dosud nalezených seznamů 225 vězňů terezínského ghetta, které nacistická moc zařadila do kategorie tzv. prominentů, je uvedeno obsáhlou studií Heleny Krejčové a vybaveno rozsáhlým poznámkovým aparátem se všemi dostupnými informacemi o osudu těchto lidí.
Táto publikácia. .. je plná zla. Nemá žiadnu literárnu hodnotu a samotné jej čítanie je utrpením, vraví Primo Levi vo svojom úvode. Höss sa snaží obhajovať, javí sa takým, akým naozaj je: nechutný, hlúpy, arogantný, nudne a donekonečna tárajúci podliak. Napriek tomu táto kniha patrí medzi tie najpoučnejšie, aké boli kedy publikované.
Rudolf Höss bol počas vojny veliteľom tábora Auschwitz. Briti, ktorí ho zatkli, mu prikázali spísať svoju autobiografi u v čase niekoľkých týždňov, keď čakal po vynesení rozsudku na svoju popravu. Túto autobiografi u máte v rukách.
Ide o neuveriteľný a jedinečný dokument; Höss velil obrovskému exterminačnému stredisku na území Poľska, kde nacisti vyvraždili niekoľko miliónov Židov od samotného vzniku (Höss mal na starosti výstavbu tábora) v roku 1940 až do konca roka 1943, keď už bola masová likvidácia spolovice naplnená. Predtým pracoval v iných táboroch a neskôr na inšpektoráte v Berlíne. Vedel tak viac než takmer ktokoľvek iný aj vďaka svojim osobným skúsenostiam či skúsenostiam spoza stola ako úradník o najväčšom zločine nacistického Nemecka. Bol zatknutý Britmi, vydaný Poliakom, trestne stíhaný, odsúdený na smrť, prevezený do Auschwitzu a tu popravený.
Tato publikace představuje jeden z výsledků činnosti Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, jež bylo v návaznosti na mezinárodní dohody zřízeno vládou České republiky, aby se zabývalo výzkumem této problematiky. V úzké spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze se pracovníkům Centra podařilo dohledat a identifikovat několik set předmětů z porcelánu, skla, kovu, dřeva a dalších uměleckoprůmyslových sbírek, jež původně patřily židovským obětem z protektorátu. Podrobně byly popsány nejen předměty dochované v Uměleckoprůmyslovém museu, ale i předané jiným institucím. Na základě transportních čísel, podle nichž byli majitelé sbírek deportováni do Terezína, se podařilo určit část původních vlastníků a přiblížit i jejich životní osudy. Činnosti německé Treuhandstelle, která ukradené umělecké sbírky za války spravovala, je věnována obsáhlá odborná studie. Knihu doplňují informace o místech, kde se uloupené předměty skladovaly, a především asi tisíc barevných fotografií identifikovaných uměleckoprůmyslových výrobků dokládajících svědectví o zločinu, který se alespoň tímto způsobem dostává do povědomí veřejnosti.