Monografie je mezioborovou studií osudu fenoménu performativnosti v estetických projevech nejenom dětí a mládeže, ale současně populace vůbec. Autorka se pokouší odpovědět na řadu otázek souvisejících nejenom s uměním a výchovou, ale také se životním stylem a s hodnotovou orientací člověka této doby.
V publikaci Pasti a slasti najde čtenář básně a kresby z let 2002-2019. Textová složka je přímo propojena s vizuálními sděleními - stejně jako básně, tak i kresby uhlem vznikaly jako okamžité emocionální reflexe nejrůznějších životních momentů autorky, týkajících se jejích pohledů na klíčové proměny lidské existence a způsobů vyrovnávání se různými polohami vztahů mezi mužem a ženou. Tyto vztahy vnímá autorka přes všechna postesknutí nad ztracenými příběhy (pastmi) jako určité existenciální formy bazální síly života (slasti). Kresby nejsou pro ni pouhými ilustracemi sdělení textových, ale fungují zde spíše jako paralely k tomu, co je obsahem básní. Komplementarita textu a obrazu v básnické sbírce je tedy v tomto případě ojedinělá.
Monografie je určena pro potřeby studentů KVV v rámci projektu Vizuální komunikace.
Přehledná a bohatě fotograficky doprovozená publikace určená všem, kdo se zabývají terapií uměním. Vedle odborné reflexe nabízí řadu praktických příkladů a doporučení, obsahuje ukázky ateliérových i exteriérových skupinových uměleckých činností.
Monografie se soustřeďuje na odbornou reflexi současného vnímání těla a tělesnosti v kontextu výtvarného umění. Mimo texty odhalující úzké vztahy mezi tělem a duší jsou další konotace nalézány v tradičním pojetí těla v zrcadle kultury. Takto klasicky uchopené paradigma stojí v kontrastu k postmodernímu hledisku i k otázkám týkajícím se problematiky genderu a sexuality. Publikace není jen pouhou teoretickou statí, pojímá i bohatou fotodokumentaci prezentující současnou lokální i světovou uměleckou scénu. Po obsahové i vizuální stránce je čerpáno z cesty do proslulé metropole – do New Yorku. Role této cesty se propisuje do hlubší akcentace otázek spojených s reflektovaným tematickým diskurzem. Podstatnou částí knihy jsou jednotlivé autentické rozhovory, které vznikly za účasti renomovaných českých umělců – Veroniky Bromové, Luboše Plného a Marie Tomanové. Na závěr je zahrnut i rozhovor s americkou kurátorkou a umělkyní Lissou Riverou. Vychází ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
výzkum historických a inovativních aspektů umění a edukace
Téma participativního umění není v oblasti teorie umění tématem novým. Už v pravěku se „dělání umění“ účastnilo zpravidla více osob, které sdílely společně materiál, nástroje, prostor i emoce při tvorbě umění, jež zahrnovalo nejenom projevy vizuální, ale i audiální, pohybové a dramatické. Tvoření tedy odpradávna může být chápáno spíše jako proces než jako produkt. Tvorba jako taková není zaměřovaná pouze na produkci hmotných děl, ale je ji nutno vnímat taktéž jako formu intervence do modelů lidského chování, do navazování vztahů mezi lidmi a navazování kontaktů člověka s prostředím, v němž žije. Kniha Participace v umění a ve výchově obsahuje šest volně na sebe navazujících kapitol věnovaných umělecké tvorbě a umělecko-pedagogické praxi v této oblasti.
Kniha Permanentní invence je souborem esejisticky formulovaných úvah o podstatě spontánní výtvarné tvorby vyvěrající z nitra autora. Tím může být například dítě, ale i umělec art brut nebo příležitostný tvůrce. Autorka se danému tématu věnuje už řadu let a vydala na toto téma již několik publikací. Tentokrát doplnila své úvahy přepisem korespondence s autorem art brut Jaroslavem Divišem, jehož se dotazovala na některé vybrané okruhy témat souvisejících s reflexí autorského přístupu k vytváření výtvarných objektů nejrůznějšího druhu. Divišovy odpovědi ale přesahují „sebereflexi“, neboť se vztahují k obecným otázkám vzniku kultury a smyslu tvoření jako takového. Texty jsou dokresleny bohatou fotodokumentací z archivů autorky, dále ze sbírky umění art brut Pavla Konečného a z archivů Jaroslava Diviše.
