Kromě vědecké práce Arne Novák pravidelně přispíval do Lidových novin poučnými a zábavnými sloupky o osobnostech literatury a kultury, a zařadil se tím mezi sloupkaře, jako byli Karel Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček a další.
Kniha se zaměřuje na Novákův vztah k českým, resp. moravským (a slezským) projevům německojazyčného života ve dvou chronicky rovýjených liniích - jinak v rámci úvodního "průřezu", naznačujícího biografické a další zázemí a rozličné souvislosti Novákova zájmu o tyto oblasti, a následně prostřednictvím velkorysého souboru statí, recenzí, fejetonů, sloupků, glos a jiných textů, jimiž se k nim Novák v průběhu let 1899-1939 vyslovil.
V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování.
Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu.
Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.
Přehled dějin české literatury - od počátků v době raného středověku až po druhou světovou válku. Příručka se nezaměřuje pouze na krásnou literaturu, ale věnuje se rovněž novinářství, vývoji literární kritiky či literárnímu dějepisectví. Zkrácené znění podle 4. vyd. Přehledných dějin literatury české upravili Rudolf Havel a Antonín Grund.
Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou. Sova svými díly útočil protispolečnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. (zdroj: wikipedie) Obsah: •První verše meditační •Realistické sloky (Zapadlí a přebyteční; V rámci stále stejných dnů; Trochu humoru a starosti) •Květy intimních nálad (Z niv a pasek; Městské siluety; Balady duše) •Z mého kraje (1983) •Dodatek (Z básníkových prvotin)
Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností. Knihu psal Sova v době, kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém.
Rozina byla šestnáctiletá dívka, která vyrůstala v rodině svých pěstounů, kováře Jana Turka a jeho ženy Markéty, rukavičnice. Kovář byl často opilý a tloukl ji, nevlastní matka neměla pro ni vlídné slovo. Jediný, kdo se k ní choval laskavě, byl převor Antonín, který ji kdysi jako nemluvně nalezl na prahu kostela sv. Františka. O svém původu nevěděla nic, proto jí říkali "sebranec". Přes všechny útrapy z ní vyrostlo krásné a smělé děvče.
Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království.
– od nejstarších dob až po naše dny.
Novákovy dějiny české literatury jsou jedním ze základních děl české vzdělanosti. Přesto je již 48 let čtenářům a studentům zcela nedostupné. Nakladatelství Atlantis se rozhodlo toto monumentální dílo vrátit zpátky do rukou veřejnosti v podobě fotoreprintu jejich IV. vydání z let 1936–1939, které je jejich nejširší podobou. Jde o knihu, která by neměla chybět v žádné knihovně a škole.
Svazek je rozdělen na tři části: I. Stará doba literatury české (do roku 1409), II. Střední doba literatury české (od r. 1409 do r. 1774) a III. Nová doba literatury české (od r. 1774 do dneška). Rejstřík jmenný, Rejstřík věcný.
5. vydání, fotoreprint IV. vydání R. Promberger, Olomouc, 1936–1939. Bibliogr. A. Nováka.
Básnik nám v Aeneide podáva v ucelenej podobe počiatky a vývoj rímskeho národa, ktorý sa začína Aeneovým útekom z Tróje a jeho putovaním po Stredozemí až do krajov Itálie obývaných Latinmi, kde musí zvádzať ďalšie boje o existenciu a novú budúcnosť svoju a svojho národa. Aeneis patrila od svojho vzniku k vrcholom rímskeho epického básnictva.
Súčasné vydanie Aeneidy je doplnené štúdiami Viery Bunčákovej Vrcholné javy rímskej poézie a Vergilius a jeho Aeneis, ktoré rozoberajú tvorbu najvýznačnejších rímskych básnikov a najdôležitejšie črty najvýznamnejšieho Vergiliovho diela.
Meditativní a časová lyrika z posledních šesti let básníkova života, vydaná posmrtně – velké dobrodružné sny dětství stojí v kontrastu ke každodenní domácí dobrotě poctivosti a drobná krása v kontrastu k velké, vražedné lásce.
Přehled dějin české literatury - od počátků v době raného středověku až po druhou světovou válku. Příručka se nezaměřuje pouze na krásnou literaturu, ale věnuje se rovněž novinářství, vývoji literární kritiky či literárnímu dějepisectví. Zkrácené znění podle 4. vyd. Přehledných dějin literatury české upravili Rudolf Havel a Antonín Grund.