Jan Machonin Knihy

Содерж.: Колымские рассказы ; Левый берег ; Воскрешение лиственницы ; Перчатка, или КР-2

Druhý a třetí díl volné trilogie navazuje na Velký sešit (1986), který tvoří deníkové záznamy osudově spojených bratrů – dvojčat, podivně geniálních i cynicky krutých, kteří prožívají dětství za války v pohraničním městečku u své babičky. Důkaz (1988) sleduje příběh jednoho z nich, Lukase, úředně prohlášeného za idiota, který poté, kdy jeho bratr překročí ilegálně hranice do sousední svobodné země, dál osaměle hospodaří v babiččině domě v zemi okupované cizí armádou. Třetí lež (1991) je retrospektivním monologem dvou stárnoucích mužů: Clause T., jehož osudy jsou totožné s osudy Lukasova bratra emigranta, a Klause Lukase, slavného básníka nedávno osvobozené země.

Dne 29. listopadu 1940 opustilo 192 dětí pod vedením doktora Korczaka svůj sirotčinec na Krochmalné ulici a vydalo se do varšavského ghetta, které připomínalo vězení. Jejich nový domov byl mnohem menší a ghetto se každým dnem zaplňovalo novými Židy. Doktor Korczak, známý svými myšlenkami, které ovlivnily mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, je provázel na jejich poslední cestě. Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, byl polský židovský autor, pediatr a pedagog, který se v roce 1912 stal ředitelem varšavského židovského Domu Sirotků. Inspirován švýcarským a německým pedagogem, vedl dětský domov s důrazem na práva dětí, čímž vytvořil autonomní společnost, kde děti pečovaly o děti, vydávaly noviny a měly svůj parlament a soud. Když v srpnu 1942 nařídily německé úřady transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl jít s nimi, i když nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.

Vo Veľkom Meste okupovanom cudzími vojskami sa už nedalo žiť. Matka zavedie svojich dvoch synov k starej mame na vidiek. K príšernej starej mame: negramotnej, špinavej, lakomej, zlej, dokonca vraždiacej. Dvojčatá s ňou majú ťažký život. Nenechajú sa však ubiť a samy objavujú zákony života plného krutosti, samy sa naučia aj písať. Do veľkého zošita, ktorý ukrývajú na povale zapisujú svoje pokroky, zážitky a postrehy. Vzniká tak sugestívne, miestami veľmi expresívne rozprávanie, s nečakaným zakončením. Román bol preložený do vyše tridsiatich jazykov. Agota Kristof (1935) sa narodila v Maďarsku, odkiaľ v roku 1956 emigrovala do Švajčiarska, kde žije dodnes. Písala divadelné hry a neskôr vo francúzštine svoju románovú trilógiu (Veľký zošit, Dôkaz a Tretie klamstvo).

Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich často uvedeno i místo vzniku – tvoří tedy cosi na způsob poetického deníku.

Knížka pro děti ruského spisovatele. Jaký je rozdíl mezi lhaním a vymýšlením, vymýšlením a fantazírováním, sněním a psaním příběhů? Kdy se lhát může a kdy ani maličká lež nepomůže? Jaký příběh je zajímavější - ten vymyšlený, nebo ten opravdový?

Tato útlá kniha z edice New line je první sbírkou poezie vášnivého cestovatele, dlouholetého studenta rusistiky na UK a redaktora časopisu Babylon. Machonin má v oblibě básně kratší, neb se mu zamlouvá, že k jejich zápisu stačí i bankovka či hospodský lístek a snadněji se usidlují v paměti. O to více pečuje o výrazovou úspornost a hutnost, čímž v mnohých básních dosahuje nečekaně silné účinnosti.