Hat Hitler nicht die Arbeitslosigkeit beseitigt? Und verfolgten die Nazis nicht immerhin eine Politik für die „kleinen Leute“? Anhand von Vorurteilen und pauschalen Meinungen bietet Volker Koop einen knappen, klaren Überblick über die Zeit des Nationalsozialismus und deren Folgen bis in die Gegenwart.
Organizace SS po celá léta držela v koncentračních táborech Sachsenhausen, Buchenwald a Dachau držela zvláštní a čestné vězně z Německa i ze zahraničí. Pro ten účel se konfiskovaly zámečky, zámky i hotely, jež měly sloužit jako příbytky pro vysoce postavené státní vězně. Tito vězni, držení obvykle v přísné izolaci od okolního světa, měli v rámci nacistického represivního systému zvláštní postavení. Často měli k dispozici dokonce vlastní služebný personál. Mezi rukojmími byli politici, vojáci, průmyslníci, duchovní i příslušníci. Našli se mezi nimi rovněž odpůrci režimu, například pastor Martin Niemöller, neúspěšný atentátník na Hitlera Georg Elser nebo bývalý rakouský kancléř Kurt Schuschnigg. A patřil k nim též Stalinův syn Jakov Džugašvili, jehož jeho otec odmítl vyměnit za německé rukojmí. Čestnými vězni byli nizozemský ministerský předseda Hendrik Coljins, regent Maďarského království Miklós Horthy, italská princezna Mafalda, belgický král Leopold III. i francouzský premiér Léon Blum. Tato kniha přináší řadu nových poznatků o nacionálněsocialistické represivní politice.
Martin Bormann (1900–1945) byl jedním z nejvíce nenáviděných nacistických úředníků. Jako vedoucí stranické kanceláře NSDAP s hodností říšského ministra a Hitlerova osobního tajemníka byl obávaným nepřítelem ostatních ministrů, úředníků, soudců a generálů. Bormann se identifikoval s Hitlerovými idejemi rasové politiky, konečného řešení a koncentračních táborů a sám sebe učinil nepostradatelným v roli vykonavatele špinavé práce. Rozhodl tak o osudu milionů lidí. Po Hitlerově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí. V říjnu 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1972 byla v Berlíně nalezena kostra a po tomto nálezu byl Bormann oficiálně prohlášen za mrtvého. Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop na jejich podkladu rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže třetí říše.
Kdo nespolupracuje, jde proti nám! Tak znělo heslo německých Werwolfů. Jejich činnost se začala projevovat na počátku roku 1945. Po dostatečném výcviku na různých zámcích, hradech a táborech v Německu nastala chvíle pro uskutečnění jejich záměrů. Vojenská situace Německa byla zoufalá, sovětští vojáci se blížili k Berlínu a Spojenci pronikali na území Říše. Mnoho různých skupinek Werwolfů začalo na území Německa podnikat své akce. V nocích přepadávali osoby antifašistického vyznání, udávali špatný směr cizím vojákům pomocí silničních značek, sabotovali znovu opravená kolejní spojení mezi Spojenci. Slitování neměli ani s lidmi, kteří dezertovali či začali spolupracovat s nepřáteli. Pomáhali civilnímu obyvatelstvu ve všech okolnostech. Jejich úkrytem se stal les. Byl jejich útočištěm i teritoriem. Werwolfové byli organizací, již uvedl v život v září 1944 říšský vedoucí SS Heinrich Himmler a která je dodnes opředena mnoha pověstmi. V době na konci války byla vymyšlena jako jedna z „tajných zbraní“ nacistů. Její určení a ideologie plně vyhovovaly myšlence, které se oddávali nacisté téměř do konce války. Věřili tomu, že útok spojenců bude tajnými zbraněmi zastaven před Berlínem a pak dojde k obratu ve válce. Kniha Volkera Koopa se fascinujícím způsobem věnuje fenoménu Werwolfů, jejichž činnost se zrodila v posledních měsících zatím největšího světového válečného konfliktu v lidských dějinách.
Bormann joined the Nazi Party in 1927 and quickly rose through its ranks. In July 1933 he became the Chief of Cabinet in the Office of the Deputy Fuhrer.
Described as one of the greatest mass-murderers in history, Rudolf Hoss, was born in Baden-Baden on 11 December 1901.
Ein verdrängtes Kapitel der deutschen Geschichte: Tausende Deutsche brachten ihre Begeisterung für Adolf Hitler in Versform und sandten ihre Gedichte an die NSDAP, an die Reichskanzlei oder an das Propagandaministerium in Berlin. Volker Koop hat diese bislang unbeachteten Quellen wiederentdeckt und ordnet sie – und die oftmals erhaltenen Begleitschreiben – in den zeithistorischen Kontext ein. Zahlreiche Originaltexte geben Zeugnis von dem psychologischen Ausnahmezustand des Volkes der »Dichter und Denker«, das in der Zeit des Nationalsozialismus diesen Anspruch verwirkt hatte.
Na temat Lebensbornu ciągle jeszcze krążą błędne opinie, mity i pogłoski. Instytucja ta została powołana do życia w końcu 1935 roku przez jednego z najpotężniejszych ludzi reżimu narodowosocjalistycznego, reichsfuhrera SS Heinricha Himmlera, rzekomo w celu niesienia pomocy niezamężnym matkom i nieślubnym dzieciom. W Niemczech oraz w przyłączonej do nich Austrii Lebensborn dysponował ośmioma domami matek i dwoma domami dzieci, wyposażonymi i gotowymi na przyjęcie 100 porodów miesięcznie. Była to jednak tylko część działalności tej instytucji i fakt ten nie może przesłonić zbrodni, polegających na odbieraniu tożsamości niewinnym dzieciom w Polsce, Czechosłowacji, w Jugosławii i Rosji - bowiem od początku II wojny światowej jednym z głównych zadań Lebensbornu było rabowanie „rasowo cennych” dzieci z okupowanych przez niemieckie wojska obszarów, głównie ze wschodniej Europy. Dlatego ten właśnie kompleks spraw, a nie „charytatywna” opieka nad samotnymi matkami stanowi główny temat niniejszej książki. Ponadto Lebensborn współdziałał z gestapo i rabował żydowskie mienie, żeby wykorzystywać je dla własnych celów. Utworzenie Lebensbornu stanowiło część nieludzkiej polityki rasowej narodowych socjalistów.
Die 1935 auf Veranlassung Heinrich Himmlers gegründete »Studiengesellschaft ›Deutsches Ahnenerbe‹ e. V.« hatte vor allem eine Aufgabe: Sie sollte die rassische Überlegenheit des »arischen Menschen« nachweisen. Neben obskuren Aktivitäten wie der Wiederbelebung germanischer Thingstätten erhielt die Organisation bald eine Reihe von verbrecherischen Sonderaufträgen: vom Kunstraub in den von Deutschland besetzten Gebieten bis hin zur Ermordung Hunderter von KZ-Häftlingen zu pseudowissenschaftlichen Zwecken. Dieses Buch erfasst und beschreibt erstmals die Geschichte einer verharmlosten SS-Organisation in ihrer ganzen Dimension.
Die britische Besatzungszone in Deutschland war eine »Problemzone«: In Schleswig-Holstein drängten sich annähernd zwei Millionen Flüchtlinge, die versorgt werden mussten. Das Ruhrgebiet wurde zum Politikum, weil Frankreich und die Sowjetunion seine Internationalisierung anstrebten. Im Alleingang gründete Großbritannien das Land Nordrhein-Westfalen, um allen Spekulationen ein Ende zu machen. Die Deutschen, die unter der Besatzung der als Kolonialmacht erfahrenen Briten lebten, hatten es wohl am besten getroffen. Dennoch gab es auch hier Demontagen und vereinzelte Übergriffe gegen Zivilisten. Aber die britischen Besatzer wurden vom ersten Tag an strengsten kontrolliert: von Presse und Parlament im eigenen Land.
