Stanislav Bártl Knihy

Predstavte si 30 miliónov kubických kilometrov ľadu alebo územie v rozlohe trinásť až strnásť miliónov štvorcových kilometrov, teda územie väčšie než Európa, ktoré je pokryté ľadovým pancierom , hrubým až 3000 metrov. A práve taká je Antarktída...

Za použití dostupných faktů autor rekonstruuje dramatické události kolem tragédie britského arktického konvoje PQ 17, který měl v červenci r. 1942 dopravit zbraně do sovětských přístavů. Knížka poutavě líčí přípravy Němců na zničení PQ 17, jehož lodi dopravovaly stovky letadel, tanků, nákladních automobilů, tuny munice, pohonných hmot aj., a důsledky nepochopitelného rozkazu britské admirality k jeho rozptýlení během plavby. Tento rozkaz, jenž znamenal zničení desítek lodí a tolik potřebného vojenského materiálu a lidských životů, způsobil i napětí mezi britskou a sovětskou vládou.

Vzdušné dobývání severního Atlantiku. Od jeho počátků - nad snahami novým způsobem - letecky - překlenout oceán dělící Evropu od Ameriky a sblížit tím Starý a Nový svět. Všechny velké dopravní spojnice světa mají svou dramatickou historii. A severoatlantická letecká magistrála patří k těm největším.

Severní pól je jako stůl, na němž se každodenně prostírá nový, sice pomačkaný, ale vždy sněhobílý ubrus. Proud času dávno odnesl stopy těch, kdo se jako první napili z kalichu poznání v onom neviditelném, ale magicky přitažlivém bodě, kolem něhož se otáčí náš svět. Tato kniha je pokusem zjistit, čí stopy to vlastně byly, kdy a odkud přicházely a jaká dramata je provázela. Neboť legendy a skutečnost nechodí vždy ruku v ruce.

Kniha o tragédii konvoje PQ 17 přináší řadu nových poznatků a referuje i o soudním procesu, který se zabýval mírou zavinění.

O nejzajímavějších výpravách 19. a 20. století, a o expedicích, které se z cesty za poznáním nevrátily... 1 kap. naps. Ljuba Vašáková.

Vzpomínky československého válečného i dopravního pilota a prvního poválečného provozního ředitele Československých státních aerolinií. Podle vyprávění Václava Kordy sepsal Adam Jist.

Autor, admirál, velel Severnímu loďstvu během 2. sv. války. Psal si deník, podle kterého v roce 1960 sepsal paměti. Chronologicky (někdy den po dni) v knize popisuje válečné události v severním Atlantiku, Severním ledovém oceánu (a v přilehlých mořích) a obranu polárních oblastí. Kniha jepoplatná době vydání, jejím tématem je ale válka za polárním kruhem, o které moc literatury není…

Tato publikace je pozoruhodným literárním dílem, poodhalujícím tajemství největší rukopisné knihy světa, známé jako Ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum. Byla vytvořena v Čechách počátkem 13. století, první zmínky pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je o více než padesát let starší. Malý benediktinský klášter v Podlažicích u Chrudimi jej vlastnil nejspíše už kolem roku 1229, odkud ji do svých sbírek získal císař Rudolf II. Z nich se nakonec dostala do majetku švédské královny Kristýny I.. O vzniku rukopisu, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady. Parametry knihy jsou skutečně úctyhodné, není divu, že již ve středověku byla přirovnávána k sedmi divům světa. Všechny texty jsou dodnes dobře čitelné. Vše nasvědčuje tomu, že byla dílem jediné osoby. Historici odhadují, že se takové monumentální práci musel dotyčný písař věnovat až dvacet let života.. S jistotou dnes víme snad jen to, že kodex není dílem hříšného mnicha, který jej ze strachu před trestem s pomocí ďábla napsal za jedinou noc, jak se tvrdí v pověstech. I tak zůstává kolem Ďáblovy bible spousta nevyřešených tajemství, která tajemstvími nejspíš navždy zůstanou.

Tato kniha je pokusem najít pravdu o letu Josephiny Fordové na severní pól. Nebo se pravdě aspoň co nejvíc přiblížit. Oba muži, kteří tehdy seděli v pilotní kabině Josephiny Fordové, už dávno nežijí. A až do své smrti nevydali žádné prohlášení, kterým by se zřekli svého nároku, žejako první lidé dosáhli severního pólu naší planety vzdušnou cestou. Přitom pouze oni dva věděli, co se doopravdy dělo v těch necelých šestnácti hodinách letu z Královské zátoky na sever a zpět...

O mořích, Arktidě i Antarktidě, atomových ponorkách, jejich historickém vývoji, plavbách, až po záhady katastrof atomových ponorek...

Reportáže redaktora Mladé fronty, který se zúčastnil sovětské expedice v Antarktidě.

Redaktor Mladé fronty Stanislav Bártl se před časem mimo jiné zúčastnil jako reportér jedné sovětské výpravy do Antarktidy, aby přinesl svědectví o objevování této málo známé pevniny. V této reportáži objevuje novou pevninu sám: tentokrát na mapě bojových operací druhé světové války. Jen málokdo u nás ví, že daleko na severu, za polárním kruhem, se v letech 1941—1945 odehrávaly urputné boje, které svou dramatičností předstihují i leckteré bitvy, známé z bohaté válečné literatury. Severním ledovým mořem proplouvaly do sovětského přístavu Murmansku na Kolském poloostrově spojenecké konvoje s nákladem zbrani a potravin, které zejména v prvních fázích války měly pro SSSR nesmírnou cenu. Proto také nacisté vynaložili nemálo úsilí i válečné lsti, aby jejich křižníky a ponorky zabránily spojeneckým konvojům dosáhnout cíle. Bitva o Severní cestu trvala bezmála do konce války. Autor čerpal nejen ze své bohaté polárnické zkušenosti, ale navíc ještě procestoval významná místa, o kterých ve Zkáze černé eskadry píše. Mohu jeho reportáž vřele doporučit čtenářům Magnetu, protože je napínavá a tématicky objovná. AKADEMIK FRANTIŠEK BĚHOUNEK

Velitel britské polární výpravy zaznamenává zážitky posádky od vyplutí z Nového Zélandu v listopadu 1910 až po poslední okamžiky v březnu 1912, kdy mohl ještě psát, než zahynul se svými čtyřmi souputníky vyčerpaný námahou, vyhladověním a mrazem. V podrobných deníkových zápisech vyvstává před očima čtenáře drama lidského zápasu s přírodou a velikost důsledného úsilí člověka dosáhnout svého cíle.

Účastník námořní expedice poručíka Brusilova na lodi Sv. Anna podává ve svém deníku obraz dobrodružné cesty mezi ledovými poli Severního ledového oceánu. Loď Sv. Anna, jež měla lovit podél sibiřského pobřeží, zamrzla do ledové kry, unášené mořským proudem do oblasti severního pólu. V této bezvýchodné situaci se autor deníku spolu s některými dalšími členy posádky rozhodl loď opustit, aby se přes plující kry dostal na pevnou zemi. Po vyčerpávajícím několikaměsíčním pochodu ledovou pustinou se skutečně odvážlivcům podařilo dosáhnout pevniny.