13 lidových rumunských pohádek. Za dlouhých letních nocí na horách padají prý pohádky z nebe jako hvězdy blýskavice. Do dlaní jsem je nepochytal, ale s pastýři u ohňů jsem sedal, tam jsem pohádky sbíral, do beránčího kožíšku je skládal a teď jsem příšel, abych je vyprávěl vám.
Marie Kavková Knihy
Přední rumunský spisovatel první poloviny dvacátého století podává v románě široce koncipovaný obraz rumunské společnosti v r. 1907, kdy došlo k tragickému selskému povstání. Zástupu postav z nejrůznějších vrstev společnosti, jako je např. postava novináře a básníka, velkostatkáře,jeho syna-humanisty, jeho mondénní manželky, dominuje kolektivní hrdina dramatu - dav vykořisťovaných rolníků a bezzemků, vydrážděný bídou k zoufalým činům. Svým pozoruhodným ztvárněním se kniha přiřadila k významným dílům moderní rumunské literatury.
George Călinescu (1899 - 1965) bol jednou z najvšestrannejších osobností rumunského kultúrneho a literárneho diania. Ako literárny historik vytvoril najodvážnejšie dielo rumunskej literárnej historiografie - Dejiny rumunskej literatúry od začiatku až podnes (1941), ale do dejín literatúry vstúpil aj ako pôvodný autor, prozaik, esejista, básnik i dramatik. Jedným z jeho najpozoruhodnejších diel je balzacovsky ladený román Záhadná Otília (1938), ktorý prináša najbohatšiu galériu ľudských charakterov v rumunskej literatúre. Na príbehu mladej lásky medzi Félixom a Otíliou sa rozvíjajú dve nosné témy románu, ktorými sú dospievanie, prerod mládenca v muža, a podoby ženskej duše v celej jej tajomnosti a príťažlivosti. Jednou z veľmi vydarených postáv je advokát Stănică Raţiu, ktorý je takpovediac kľúčovým typom v rumunskej medzivojnovej próze, dotieravý špekulant so srdcom prekypujúcimi citmi, stelesňujúci rozporuplnosť južanských pováh. Călinescu nezaprel v sebe básnika a vkomponoval do románu sugestívne, maliarsky farbisté opisy šírej băráganskej stepi. Ďalšie prozaické diela: Kniha o svadbe (1933), Úbohý Ioanide (1953), Čierna komoda (1960). (záložka knihy)
Vyšetřování orgánů státní moci zabezpečujícími zemi před diverzní činností.
Stylově vytříbené, výrazově plnokrevné povídky a novely uvádějí čtenáře do přeludného světa na pomezí nevábné skutečnosti a mátožného snu. S výjimkou povídky Boží muka, v níž klopotné putování trojice vojáků ztracených v mrazivé zimní noci splývá s expresionistickou vizí všelidské katastrofy, jsou to vesměs psychologicky propracované monografie nezřízené žárlivosti, která zpravidla vyústí ve zločin.
Celý román je vlastně popisem stavů člověka, který žije s vědomím, že zanedlouho zemře. Mladý inženýr zjišťuje, že trpí nevyléčitelnou nemocí. Zbývá mu několik týdnů přinejlepším měsíců života. Jak využít tento čas co nejlépe? Jak se rozloučit s milovanou ženou, s přáteli? Je vůbec v lidských silách radovat se ještě z něčeho s takovouto vyhlídkou? Je možné zůstat statečný?
Román z prostředí Bukurešti, jež se v posledních desetiletích 19. století přeměňovala z patriarchálního městečka ve velkoměsto. Zalidněn řadou výrazných postav, zpodobuje příběh podnikavého muže, který se z nepatrného úředníčka stává boháčem.
Příběh mladého příslušníka bukurešťské smetánky, který zabije svou ženu a je odvezen do sanatoria pro duševně choré. Úporná snaha hlavního hrdiny poznat sám sebe končí další tragédií.
Populárně vědecká práce rumunského archeologa se snaží o celkový pohled na minulost někdejšího dáko-gétského obyvatelstva, jež žilo na území dnešního Rumunska. Zpracování nového archeologického materiálu umožňuje odpověď na otázky, kdo byli Dákové, jaký byl jejich jazyk, vzhled, kultura, náboženství, umění aj. Autor sleduje styky Dáků s řeckými městy na černomořském pobřeží, líčí vytváření a rozvoj dáckého státu, jeho vztahy k Římu a jeho zničení počátkem 2. stol. n. l. římskými vojsky císaře Trajána..
