Ein Klassiker der psychotherapeutischen Literatur und eines der Hauptwerke des jüdischen Wiener Arztes Viktor E. Frankl. Hier stellt er seinen Ansatz der Logotherapie und Existenzanalyse systematisch dar. Ebenfalls enthalten sind die ›Zehn Thesen über die Person‹, die das seiner Therapierichtung zugrunde liegende Menschenbild in konzentrierter Form wiedergeben.
Kniha obsahuje myšlienky Viktor E. Frankla (1905 – 1997), zostavené vysokoškolskou pedagogičkou, psychologičkou Juditou Štempelovou. Viktor E. Frankl bol svetoznámym psychiatrom, zakladateľom liečebnej metódy – logoterapie. Podstatou jeho učenia je orientácia človeka na hľadanie životného zmyslu. Napriek ťažkému životnému osudu celým svojím bytím svedčil, že Boh je láska. Jeho diela sú plné svetla, múdrosti a lásky k človeku i Bohu. Dodávajú životný optimizmus, najmä v ťažkých chvíľach a životných skúškach. "Zmysel života nemôžeme človeku predpísať. Môžeme mu ho pomôcť hľadať, no nájsť si ho musí sám. Podobne ako nemôžeme niekomu nariadiť, aby sa smial, ale môžeme ho rozosmiať niečím humorný. Tak musíme aj existenciálne frustrovanému človeku ukázať bohatstvo a cenu sveta hodnôt a vôľa po zmysle vyklíči sama."
Tato kniha vznikla z přednášek proslovených v dubnu 1963 na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Autor si vybral jako téma svobodu a předsevzal si zabývat se znovu starým rozporem mezi svobodami formálními a svobodami reálnými. Raymond Aron (1905–1983) představuje v duchovních dějinách moderní Francie a Evropy jeden významný typ sociologického a politologického myšlení, jehož závažnost dnes již prověřil kritik nejneúprosnější – čas. Aron nevytváří žádný uzavřený sociologický systém ani nesofistikuje sociologické pojmy, ale filozoficky a sociologicky poučeně reaguje na nejaktuálnější problémy své doby, a to na úrovni jak vysoce obecné, tak konkrétně analytické. Autor slavných knih Opium intelektuálů, Demokracie a totalitarismus, či Esej o svobodách díky své intlektuální a mravní poctivosti, díky hlubokému poznání a vědomí o lidské, sociální a historické podmíněnosti všeho našeho usilování, odolal veškerým ideologickým svodům dvacátého století. Díky této poctivosti a životní zkušenosti si mohl také dovolit, aby jeho díla byla svrchovaně „neakademická“, protože, jak vtipně poznamenává Aronův životopisec, zatímco Aronův přítel z mládí Jean-Paul Sartre objevoval Heideggera a Husserla, Aron pozoroval Hitlerův nástup k moci.
Esej francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (1949) promlouvá do našich soudobých českých sporů o kulturu. Postihuje problematiku nacionalismu a etnicity i jevu, který se nazývá postmodernou. Proti pokusu o absolutizaci kultury autor hájí kritický rozum schopný rozlišovat hodnoty.