Bookbot

Helena Sinervo

    Helena Sinervo
    V domě básnířky
    Má tvář v jazyce
    • Má tvář v jazyce

      • 256 stránok
      • 9 hodin čítania

      Antologie současné finské poezie. „Překládání finské poezie má v českém prostředí tradici, kterou založil v minulém století Josef Holeček svým kongeniálním překladem Kalevaly; překlady moderní finské poezie z finštiny do češtiny však byly dosud publikovány pouze časopisecky. Tato antologie obsahuje mladou finskou poezii 90. let. Nechce však být reprezentativním výborem současné finské poezie, chce představit pouze určitou část finské literární scény. Autory zde uvedené spojuje jejich intelektuální zázemí (všichni studovali teorii literatury, jazyky a|nebo filozofii), navíc se všichni (s výjimkou Heidi Liehuové) sešli při práci na literárním časopise „Mladá síla“ a projektu „oživení, vzkříšení“ poezie. Tvorba mladé filozofky a básnířky Heidi Liehuové, jednoho z největších talentů finské kulturní scény, má však podobná východiska jako tvorba autorů shromážděných okolo „Mladé síly“: v souladu s trendy současné filozofie se soustřeďuje na jazyk a vzájemný vztah jazyka, myšlení a identity. I když mladí finští autoři čerpají většinu inspirace ze světové literatury a filozofie, píší finsky, a jejich texty jsou v tuto chvíli posledním článkem ve vývoji finsky psané poezie.“ Z doslovu V. Parente Čapkové

      Má tvář v jazyce
    • Román V domě básnířky je biografickým portrétem jedné z nejvýznamnějších finských autorek, mimo jiné i překladatelky Václava Havla, básnířky Eevy-Liisy Mannerové (1921–1995). Lyrizované interpretace životních osudů hlavní protagonistky vycházejí z nepočetných písemných pramenů, rozhovorů s pamětníky a především z jejího vlastního bele­­tristického díla. Jedním z ústředních témat tvorby Eevy-Liisy Mannerové je osamění, duševní samota pramenící z nemožnosti navázat plnohodnotný mezilidský vztah, a to milostný, rodinný i přátelský. Podobně bezútěšný byl i autorčin život – dětství ovlivněné válkou a neuspořádanou rodinnou situací, častá hospitalizace v léčebnách, nakonec útěk před slávou do Španělska. Tomu odpovídá ústřední románová paralela zborceného domu a pochroumané mysli básnířky, z nichž se zdánlivě nahodile vynášejí na světlo jizvy pradávných prožitků, zasutých vzpomínek, traumat z dětství, duševních paralýz. Příběh se odehrává na mnoha časových rovinách současně, jako by sám způsob vyprávění chtěl popřít plynutí času, nicméně život hlavní hrdinky se zároveň trhaně posouvá kupředu.

      V domě básnířky