Shortly before the inevitable Allied assault on Fortress Europe in 1944, Field-Marshal Erwin Rommel remarked to an aide The first 24 hours of the invasion will be decisive... For the Allies, as well as for Germany, it will be the longest day.
První soubor statí vycházející po autorově smrti má širší čtenářské veřejnosti a zejména pak mladší generaci ukázat Z. Nejedlého jako socialisticky orientovaného zprostředkovatele, kritika a spolutvůrce novější české literatury a jejím prostřednictvím i české kultury, a to v rozmezí let 1860-1960. Soubor zahrnuje stati, které byly napsány od r. 1903 do r. 1954 a které se týkají nejen literatury krásné včetně jejího vztahu k divadlu, hudbě a výtvarnictví, nýbrž i literatury věcné, děl odborných, vědeckých i publicistických, a které mají vztah k širším otázkám kultury. Výbor uspořádal a doslovem opatřil Jaromír Dvořák.
V této knize se zabývá Zdeněk Nejedlý životním obdobím Smetanová tvůrčího zrání, a to od prvních začátků skladatelských až po jeho návrat ze Švédska, kde vznikly jeho první symfonické básně.
Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.
Knížete Piccolominiho zastihne na cestě sněhová vichřice a proto hledá přístřeší ve vesnici. Zastaví Na skalce, kde již dlouho žije rodina Skaláků, kteří jsou vzdělanými vyznavači církve bratrské. Kníže zahlédne mladé děvče a jde za ní...
K čemu potřebuje kulturu? A kdo ji potřebuje a kdo ne? I o tom je tato kniha. Tedy kdo a kolik je ochoten věnovat druhým, neb kultura je především výsledkem práce skladatelů, stavitelů, pisatelů, sochařů a jiných odvětví umění. Z. Nejedlý pochopitelně psal tuto knihu z pohledu své doby, avšak uvedené otázky řeší lidi v každé době a to každý sám za sebe.
Na padolské faře se objevuje bratr faráře Havlovického, Vincenc. Ten se chce časem vrátit do Padolí a začít zde těžit uhlí - je totiž přesvědčen, že je v kraji mnoho neobjevených zásob. Mezi místními pašeráky se objeví starý známý Málek s malým sirotkem, Hilmou, kterého našel cestou. Sirotka se ujímá tkadlec a pašerák Lhoták. Hilma si sice polepšil, musí však těžce pracovat a dokonce i Lhotákovi pomáhat při pašování - za jedné zimní cesty silně promrzne a těžce onemocní. Od té toby je velmi slabý. Faráře Havlovického zaujme nejen jeho osud, ale i jeho malířské nadání. Zařídí mu místo na umělecké škole a ubytování v Praze. Láska učitelského mládence v Poříči Kalisty k Anně Dušánkové z Padolí, nedopadne šťastně - rodiče Anny, zpyšnělí náhlým blahobytem, vyberou své dceři jiného ženicha - bohatého sedláka Dománě, kterého si Anna nakonec oblíbí.Začátkem roku 1840 dorazí do Padolí nový komisař - přísný a nekompromisní...
F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.
Články, vzpomínky a výňatky z korespondence Marxových žáků, současníků a členů rodiny přibližují dospělejší mládeži hlavní zásady Marxova učení, popisují jeho metodu práce a studie, seznamují s poměry, v nichž žil, a přibližují jeho lidské vlastnosti a rodinný život.
Přednáška vystihuje, jak velkou úlohu hraje v J. dílech místo, na němž se vyprávění odehrává. Jde hloub než obvyklé "literární průvodce", jde za smyslem líčených míst a krajů, sleduje nejen Jiráskovo vciťování se v přírodní ráz jednotných oblastí, ale i jeho prociťování kulturních, společenských a lidových jevů kraje. Jsou-li mu náchodský zámek s kláštery a kostely sídlem zlé moci, pak pravé Jiráskovo Náchodsko je mezi lidem, v prostých staveních, malých vesnických chaloupkách a roztroušených samotách.
Studie z r. 1926, zařazená pak do 13. sv. Sebraných spisů, načrtává nejprve sociologickou základnu let 60.-80. min. stol., z níž Jiráskovo dílo vyrůstá. Dokazuje, jak Jirásek vlastně dobýval svého obecenstva směrem zdola nahoru. Příčiny toho byly třídní: široké vrstvy porozuměly Jiráskovi ihned a přilnuly k němu, protože je s ním pojilo společné sociální vědomí a cítění. Naproti tomu naše buržoasie nikdy Jiráska za svého umělce nepokládala, jeho spisy četla povrchně, byl pro ni spisovatelem méněcenným a tendenci jeho spisů pak naprosto nepřijímala. V kapitolách "Hronov", "Litomyšl", "Historie" a "Epopeje" ukazuje Nejedlý, jak Jiráskovo umění je založeno na posile slabých proti mocným a objasňuje, proč v každé době zůstávají spisy Jiráskovy lidovým vrstvám milou a užitečnou četbou.
Historický román o boji českého ľudu za politické a sociálne práva, o boji proti utláčateľom. Dej sa odohráva takisto v smutnej dobe po bitke pri Bielej hore....
Ukazuje pravdivě násilnou rekatolizaci, v čele s odborníky - jezuity. Hlavní protagonisté - skalský regent a rodina myslivce Machovce, trestaného jezuity za přechovávání českých knih. Z jejich rozhodnutí je Helenka Machovcová dána na převýchovu do domu pražského sedláka, kde se zamiluje do jeho syna. Láska mladých lidí narazí na odpor bohaté katolické rodiny a dívka se posléze vrací k otci, aby ho provázele do emigrace. Pochmurný závěr je v souladu s celkovým zaměřením knihy, v níž se autor soustředil na vysledování vnitřního stavu české společnosti v době baroka a zobrazil její morální krizi.
Soubor studii o velkých osobnostech českých i světových dějin: Mistr Jan Hus, František Palacký, Bedřich Smetana, Božena Němcová, Jan Neruda, Alois Jirásek, Beethoven, Lenin, Karel Marx, Stalin, Maxim Gorkij, Klement Gottwald.