Jan Keller Knihy

Pavol Dinka, spisovateľ literatúry faktu a publicista, vo svojej ôsmej knihe prostredníctvom rozhovorov s významnými intelektuálmi - filozofmi, sociológmi, politológmi a ekonómami - skúma smerovanie súčasného kritického myslenia. Názov knihy, Besy kapitalizmu alebo začiatok novej éry?, vystihuje globálny obsah rozhovorov a poukazuje na neutešený stav svetovej civilizácie. Autor sa pýta, či sme v neoliberálnej "spáse" ľudstva alebo na prahu nových spoločenských alternatív voči kapitalizmu. Zmietame sa v krízach, identitárnej panike a nespravodlivosti, zatiaľ čo kódex ľudských práv stráca význam a počet vylúčených narastá. Na druhej strane, bohatstvo úzkej elitnej skupiny sa zvyšuje, pričom si nárokuje dominanciu nad planetou. Existuje nejaké východisko? Autor sa spolu s interviewovanými snaží nájsť odpovede a ponúka čitateľovi pohľad z diaľky, aký majú kozmonauti na Zem, aby sme si uvedomili, že na tej malej bodke prebieha celý život a boj o osud ekonomiky, politiky a kultúry, ktorý závisí len od nás. Toto je rozhodujúce posolstvo knihy.

Metastázy globálneho kapitalizmu je kniha dialógov s kritickými intelektuálmi z ľavicového prostredia. Na otázky autora v nej odpovedajú: rešpektovaná francúzska politologička, sociologička, filozofka a aktivistka Susan Georgeová; americký historik a politický ekonóm Jerry Harris; americký politický, sociálny filozof a analytický marxista Rodney G. Peffer; český sociológ, ľavicový publicista, environmentalista a poslanec Európskeho parlamentu Jan Keller; český politický filozof a sociálny vedec Marek Hrubec; slovenský historik, politický a mediálny analytik Eduard Chmelár; politológ, neomarxistický politický filozof a poslanec Národnej rady Slovenskej republiky Ľuboš Blaha; a slovenský politológ a teoretik medzinárodných vzťahov Tomáš Profant.

Kniha je kritickým pojednáním o dnešní situaci sociálního státu a jeho perspektivách v prostředí globalizované ekonomiky. Autor dokumentuje, nakolik globalizace zužuje prostor pro řešení interních problémů sociálního státu, jako je stárnutí populace, změny na úrovni rodiny a změny na trhu práce. Na příkladu vývoje v jednotlivých evropských zemích ukazuje, jakým způsobem reagují na tyto tlaky různé typy sociálního státu. V této souvislosti podrobuje kritice koncept „modernizace“ sociálního státu, jenž se stal jedním z ústředních hesel dnešního politického a mediálního diskurzu. Všímá si především krize solidarity, která je doprovodným jevem této modernizace. Kriticky se zabývá řadou návrhů na to, jak prohlubující se krizi sociálního státu řešit. Tematizuje otázku starých a nových sociálních rizik, problém bludných kruhů ve fungování sociální politiky a zkoumá, jakých podob dnes nabývá sociální otázka. Zvláštní pozornost věnuje postavení středních vrstev a jejich zásadnímu významu při reprodukci sociálního státu.

Kniha esejů Odsouzeni k modernitě dokládá v jedenadvaceti kapitolách jednoduché tvrzení: Ani moderní společnost se nevyhnula tomu, o čem byli staří Řekové přesvědčeni, že je osudem veškerých dějin. Nevyhnula se pohybu v kruhu. U řady problémů, s nimiž se moderní společnost od svých počátků potýká, se mění pouze vnější kulisy, jejich povaha zůstává stále stejná. Stejná je i bezmocnost, s níž tváří v tvář těmto problémům stojíme. Překvapivě neměnné jsou stesky na krutost lidských osudů, na sociální nespravedlnost, na podlost finančních spekulantů a na zkorumpovanost politiky. Svědectví o odsouzení ke stále témuž nachází Jan Keller v románech století devatenáctého i v novelách století dvacátého. Nalézá v nich rovněž dlouhou řadu projevů toho, co bývá vydáváno za příznaky takzvané postmoderní společnosti. Diagnóza modernity v dílech literární klasiky se překvapivě shoduje s mnohem pozdějšími a dokonce současnými sociologickými teoriemi.

Naše současná životní praxe zpochybňuje jak mnohé teorie, tak také určitá klišé našeho myšlení. Nežijeme v souladu s návody politiků, ekonomů, církví, sociologů, psychologů, filozofů, lékařů, ekologů, futurologů atd.

Profesor Keller ve své nejnovější knize ukazuje, jak se změnil ráz politiky v západním světě, a proč se tak změnil. Proč "pravicové" strany přestaly hájit lidskou svobodu a proč "levicové" strany přestaly hájit zájmy chudých. Kniha sestává ze tří částí. První obsahuje esej o hybridnosti ideologií, vztahu neoliberalismu a neomarxismu a povaze Evropské unie. V druhé najdete slovník pojmů jako feminismus, gender, humanitární války a xenofobie. Knihu uzavírá slovník pojmů používaných v dnešních globalistických kruzích.

Práce se zabývá proměnami sociální struktury dnešní společnosti. Autor hájí tezi, podle níž společnost přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti. Tuto tezi dokládá na řadě údajů a sleduje procesy, které tuto proměnu způsobují. Podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby se společenské vědy pokoušejí zakrýt přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy ,,sociální kapitál\", ,,sociální vyloučení\" a ,,nová sociální rizika\". Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.

Kniha je polemikou s názory, podle nichž automobil přináší rozvoj pro celou společnost. Autor naopak dokládá, že rozvoj automobilismu vytváří více problémů, než kolik jich naše společnost dokáže řešit. Zabývá se problémem automobilu a automobilové kultury, zkoumá krajně problematické dopady masového automobilismu na veřejný prostor měst, na podobu venkovské krajiny, na kvalitu života i na kvalitu životního prostředí.

Kniha se zabývá trojicí pojmů, s nimiž pracuje soudobá sociologie. Jde o koncepty sociálních sítí, sociálního kapitálu a důvěry. Autor ukazuje, proč právě tyto kategorie budí dnes tak velkou pozornost. Moderní společnost, pokud chce vůbec fungovat, potřebuje neustále oživovat klíčové prvky téměř již zapomenuté tradice. Sociální sítě, sociální kapitál i důvěra, to vše má sloužit jako náhražka pojištění proti sociálním rizikům. Dochází k tomu v době, kdy selhávají standardní pojistné mechanismy, na kterých spočíval sociální stát. Autor dokládá iluzornost těchto nadějí pomocí materiálů, které jsou výsledkem jeho historických, etnografických a sociálně kriminologických studií. Jsou sociální sítě ohroženy návratem ke klientelismu? Udržujeme přátelství hlavně kvůli byznysu? V čem je sociální kapitál asociální? Jsou bezdomovci sociálními kapitalisty? Jak zní vzorec bezmezné důvěry? V čem jsou naše rituály bez užitku? Proč potřebuje modernita parazitovat na tradici?

Téma bezdomovectví patří k těm, o nichž se poměrně často mluví, avšak hlubší zamyšlení nad ním dosud chybělo. Kniha sociologa Jana Kellera tuto mezeru objevným způsobem zaplňuje. Autor rozlišuje bezdomovectví fyzické a statusové. Fyzické bezdomovectví chápe jako poslední stadium procesu sociálního vyloučení, bezdomovectví statusové přisuzuje těm částem středních vrstev, které jsou ohroženy sociálním sestupem. Z pohledu domova a hrozby jeho ztráty postupně přibližuje problematiku komunitních studií a hnutí, podává stručné dějiny konceptu sociální exkluze a popisuje reakce sociálně vyloučených na ztrátu domova. V prostředí nových sociálních hnutí hledá autor postoje, jež vedly k rozvoji tzv. postmoderního myšlení. To charakterizuje jako poslední službu, kterou příslušníci servisní třídy prokazují systému, jenž je zbavuje jejich dřívějšího privilegovaného postavení. Rozlišuje při tom postmodernismus služebný a karnevalový, aby ukázal různé způsoby, jimiž postmoderna ve skutečnosti slouží tomu systému, který sama kritizuje. Závěr publikace je věnován analýze sociálního konstruktivismu a jeho rozlišení na několik typů podle radikálnosti, se kterou je vyzvedávána libovolnost výkladů reality.