Edmond de Goncourt bol francúzsky spisovateľ a zakladateľ Académie Goncourt. Jeho tvorba zahŕňala literárnu a umeleckú kritiku, kde sa venoval analýze umenia a literatúry. Goncourt bol významnou postavou francúzskeho literárneho života, ktorý ovplyvnil smerovanie kritického myslenia svojej doby. Jeho odkaz žije prostredníctvom prestížnej literárnej ceny, ktorá nesie jeho meno.
V najlepších dielach Goncourtových typických pre postbalzacovskú epochu vyniká dráma mladých ľudí, ktorí v túžbe zachovať si čisté srdce často tragicky padajú. Aj v tomto románe ide o typ ušľachtilého dievčaťa Renée, ktoré si v dusivej atmosfére hmotného blahobytu zachová ľudsky neskazený charakter.
Oba romány opisujú vášnivú lásku umelcov k svojmu povolaniu. Román o herečke Juliette Faustinovej (1882), umelkyni, ktorej skromný život sa prelína so životom na scéne, so štúdiom divadelnej roly – najmä Racinovej Faidry – je vlastne zápasom medzi láskou k lordovi Annandalovi a láskou k divadlu. Dielko Bratia Zemganno (1879) je z cirkusového prostredia. Hýri postavami a postavičkami potulných komediantov. Artistov, klaunov, povrazolezkýň a najmä nezabudnuteľnou dvojicou bratov Gianniho a Nella, ktorí sa od potulného života prebíjajú až k najvyššej dokonalosti artistického umenia.
Roku 1864 poprvé vyšlý román bratří Goncourtů. Víc než dějem chtěl upoutat postižením psychologie soudobé mládeže. Ztělesňuje ji tu dvojice sourozenců: ušlechtilá, jakékoli obchodování citem nesnášející Renáta a její bratr Jindřich, který, aby získal dceru a její obrovské věno,se neváhá stát milencem její matky. Oba sourozenci hynou tragicky; Jindřich v souboji a Renáta, která k němu dala podnět, hořem nad svým činem.
Román z cirkusového prostředí vypráví o dvou synech potulného kejklíře a komedianta a krásné cikánky, kteří po osiření vystupují v cirkusech s akrobatickými čísly. Jejich úsilí je zaměřeno na vymýšlení a studování nových a stále obtížnějších akrobatických čísel.
Román z cirkusového prostředí vypráví o dvou synech potulného kejklíře a komedianta a krásné cikánky, kteří po osiření vystupují v cirkusech s akrobatickými čísly. Jejich úsilí je zaměřeno na vymýšlení a studování nových a stále obtížnějších akrobatických čísel...
No evocation of Parisian life in the second half of the nineteenth century can match that found in the journals of the brothers GoncourtThe journal of the brothers Edmond and Jules de Goncourt is one of the masterpieces of nineteenth-century French literature, a work that in its richness of color, variety, and seemingly casual perfection bears comparison with the great paintings of their friends and contemporaries the Impressionists.Born nearly ten years apart into a French aristocratic family, the two brothers formed an extraordinarily productive and enduring literary partnership, collaborating on novels, criticism, and plays that pioneered the new aesthetic of naturalism. But the brothers’ talents found their most memorable outlet in their journal, which is at once a chronicle of an era, an intimate glimpse into their lives, and the purest expression of a nascent modern sensibility preoccupied with sex and art, celebrity and self-exposure. The Goncourts visit slums, brothels, balls, department stores, and imperial receptions; they argue over art and politics and trade merciless gossip with and about Hugo, Baudelaire, Degas, Flaubert, Zola, Rodin, and many others. And in 1871, Edmond maintains a vigil as his brother dies a slow and agonizing death from syphilis, recording every detail in the journal that he would continue to maintain alone for another two decades.
