Študáci a kantoři – humornou formou líčí středoškolská studia jako neutuchající souboj temperamentní, sportuchitvé mládeže s přísným, často zkostnatělým řádem školy. Tajnosti žižkovského podsvětí – příběh s kriminální zápletkou, kde nechybí geniální detektiv s poněkud nedůvtipným pomocníkem, urputný boj gangů a svérazné rozuzlení.
Román Na úsvitě nové doby navazuje na satirickou kroniku Konec starých časů, v níž Jaroslav Žák zaznamenal bouřlivý průběh Února 1948 na malém městě. Popřevratové dění v Pepově Týnci nad Lesy (jehož reálným předobrazem byla autorovi východočeská Jaroměř) podává opět s groteskní nadsázkou, v níž o to víc vystoupí zrůdné a děsivé rysy lokálního hašteření o moc. Po opojné revoluční noci se všichni probouzejí nejen do nového dne, ale rovnou do nové doby: v ní na sebe nedá dlouho čekat zatýkání příliš bujné mládeže a všudypřítomných reakcionářů ani následné vylučování ze škol či vyhazovy z práce. Sledujeme monstrproces se zpátečnickým psíkem Flotýnkem, který je odsouzen k smrti za to, že zákeřně zaútočil na profesora marx-leninismu Šošolku; odehrají se před námi zmanipulované volby v květnu 1948; uvidíme však také, jak se proti hrubiánství a tuposti samozvaných vůdců vítězného lidu vzmáhá spontánní odpor a dochází k prvnímu narušování nově nastoleného „lidokratického“ pořádku. Žák i v této knize bravurně splétá osudy jednotlivých postav v barvitý obraz pohnuté doby následující po únorovém “vítězství pracujícího lidu“.
První a neprávem zapomenutá humoristická kniha Jaroslava Žáka ze studentského prostředí. Děda Posleda je je zastáncem dětí a mládeže proti všem zlým duchům, které se usidlují zejména ve výchovných institucích. Protože jej profesoři Reálného gymnázia Zbyňka Šašecího ze Zhoře mylně považují za zemského školního inspektora, podaří se mu v krátké době zavést převratné učební postupy: například názorné vyučování bitev. Hlavní boj ho však ještě čeká.
Humoristická knížka ze studentského prostředí je volným pokračováním slavné knihy Študáci a kantoři a i zde využívá její autor svoje bohaté a pestré zkušenosti středoškolského profesora v době první republiky.
Dnes již klasická knížka o nikdy nekončícím souboji žáků a jejich pedagogů je humornou, ale také laskavou a chápající úvahou nad údělem určitých typů uštvaných kantorů, kteří marně zápasí s nekonečnou vynalézavostí protřelých žáků. Jakým způsobem je vzájemný souboj veden a jaké zbraně obě strany používají, je vděčným námětem autorova fundovaného vědeckého pojednání.
Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí a nenásilným způsobem podávají i kritiku tehdejší společnosti, je díky jedinečnému vypravěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si s vydáním připomínáme, vznikl v Československé televizi v roce 1969 a dnes již patří do zlatého fondu televizního archivu.
V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců.
Román Ve stínu Kaktusu začal vycházet počátkem roku 1948 ve Svobodném slově jako román na pokračování – jeho vydávání však bylo zastaveno a knižní podoby se dočkal až v roce 1990.
Román Ve stínu Kaktusu sice není postaven na magii, zato v občanstvu republiky Hodoquasské poznáváme sami sebe. Jaroslav Žák pod záminkou popisu dějin vzdálené země úspornými, ale patologicky přesnými tahy štětce své obrazotvornosti popisuje peripetie české společnosti od osmnáctého roku až do roku 1948. Fiktivní jihoamerická republika, španělsky znějící jména a fantaskní reálie ovšem nezabraňují v tom, aby čtenář poznal řadu postav naší kultury a politiky té doby. A najednou… najednou zjišťujeme, že Žákův parodický a satirický pohled nám ukazuje modly v negližé, ukazuje nám je tak, jak se o nich v oficiálních publikacích nedočteme. A v jeho podání vidíme, že každá doba si vybírá jen kus pravdy, a nezáleží na tom, zda tyto „oficiální“ publikace byly vydané v roce 1936, 1942, 1949, 1965, 1972 nebo 1995.