Vasilii Grossman Knihy

Veľkolepá historická epopeja V. Grossmana - Život a osud je označovaná za najstrhujúcejšie a najpravdivejšie dielo o Veľkej vlasteneckej vojne, predovšetkým o Stalingradskej bitke, aké kedy vyšlo. Niektorí historici ho prirovnávajú k dielu L. N. Tolstého Vojna a mier. Román bol v čase svojho vzniku prísne zakázaný a nemohol byť uverejnený. Nadväzuje na dielo Posledná hranica. Priestorovým ohniskom románu je Stalingradská bitka. Svojráznym spôsobom sa k nej ako lúče zbiehajú príbehy množstva postáv z iných priestorových rovín, pričom oblúk siaha od nemeckého koncentračného tábora po sovietsky, od zákopu po generálny štáb, od frontu po zázemie. Ťarchu tohto boja vzal na seba ľud, ktorý neplatil krvou iba za priamy zápas s fašizmom, ale aj za Stalinove zločiny, za kruté omyly neschopných veliteľov.

KGB nezatklo Grossmana pri domovej prehliadke, ale jeho román. Autor sa obrátil priamo na Chruščova s prosbou o slobodu pre svoju knihu, v ktorej vyjadril pravdu. Cenzúra však zakázala jeho dielo, považujúc ho za hrozbu pre sovietsky štát a komunizmus, predovšetkým kvôli analógiám medzi totalitnými režimami, ako sú komunizmus a nacizmus. Zmienky o masových zločinoch, ako hladomor na Ukrajine v roku 1933 a vyvražďovanie Židov, a paralely medzi sovietskymi pracovnými tábormi a nacistickými koncentračnými lágrami sa stali dôvodom na zákaz. Tieto témy sú ešte výraznejšie prítomné v Grossmanovom poslednom diele. Autor sa nedožil vydania týchto románov; rukopis Života a osudu sa v 70-tych rokoch podarilo preniesť na Západ. Prvýkrát vyšiel v ruštine v roku 1980 vo Švajčiarsku a v Rusku až v roku 1989. Na Slovensku bol preložený v roku 1990. Grossmanove ďalšie diela zahŕňajú Ľud je nesmrteľný, Stalingrad, a Posledná hranica. Fragmenty Čiernej knihy sa objavili v USA v roku 1946, pričom úplná verzia vyšla až po otvorení archívov v roku 1993. Výber z jeho poviedok a textov bol publikovaný pod názvom Cesty a osudy. Grossmanove reportáže z východného frontu vyšli v roku 2007.

Rozsiahla historická epopeja označovaná za najstrhujúcejšie dielo o Veľkej vlasteneckej vojne a predovšetkým o Stalingradskej bitke, ktorej sa sám autor zúčastnil. Román mohol vyjsť až 27 rokov po svojom vzniku, pretože otvorene hovorí o zločineckom podiele Stalina na zdecimovaní dôstojníckehozboru a oslabení armády, ktorá pri Stalingrade i v iných bitkách 2. svetovej vojny mala v dôsledku chybných taktických rozhodnutí obrovské straty.

Rozsiahla historická epopeja označovaná za najstrhujúcejšie dielo o Veľkej vlasteneckej vojne a predovšetkým o Stalingradskej bitke, ktorej sa sám autor zúčastnil. Román mohol vyjsť až 27 rokov po svojom vzniku, pretože otvorene hovorí o zločineckom podiele Stalina na zdecimovaní dôstojníckehozboru a oslabení armády, ktorá pri Stalingrade i v iných bitkách 2. svetovej vojny mala v dôsledku chybných taktických rozhodnutí obrovské straty.

K vydání připravili Antony Beevor a Luba Vinogradova. Známý historik Antony Beevor se setkal s pozůstalostí sovětského publicisty a spisovatele Vasilije Grossmana během psaní své oceňované knihy Stalingrad - Osudové střetnutí 1942-1943. Cenný materiál ho pak inspiroval k uspořádání a vydání této knihy, která by za života spisovatele Grossmana rozhodně nemohla vyjít. Vasilij Grossmann vstoupil dobrovolně do Rudé armády v roce 1941 po napadení Sovětského svazu Hitlerem. Více než tři roky pracoval jako speciální zpravodaj pro armádní noviny Rudá hvězda. Během svého válečného působení se etabloval jako "hlavní hlasatel" z fronty. Jeho reportáže a hlášení plné krvavé reality a beznaděje však byly ve své době přísně cenzurovány. Tato kniha, doplněná spoustou nepublikovaných Grossmanových poznámek, postřehů a dobových popisů perfektně doplňuje renomované práce pojednávající o druhé světové válce. Vasilij Grossman jako vnímavý pozorovatel se smyslem pro důležité detaily podává čtenáři barevný a panoramatický pohled na tehdejší události. Jeho zprávy z bitvy u Stalingradu, bitvy u Kurska, z dobývaného Berlína nebo z návštěvy osvobozené Treblinky slouží jako modelový příklad válečné reportáže.

Vasily Grossman's masterpiece "Life and Fate" is rated by many as the greatest Russian novel of the twentieth century. Among its admirers is Antony Beevor, the bestselling author of Stalingrad and Berlin. This book is based on the notebooks in which Grossman gathered his raw material.

"Vassily Grossman (1905 -1964) has become well-known in the last twenty years - above all for his novel Life and Fate. This has often been described as a Soviet (or anti-Soviet) War and Peace. Most readers, however, do not realize that it is only the second half of a dilogy. The first half, originally titled Stalingrad but published in 1952 under the title For a just cause, has received surprisingly little attention. Scholars and critics seem to have assumed that, since it was first published in Stalin's lifetime, it can only be considered empty propaganda. In reality, there is little difference between the two novels. The chapters in the earlier novel about the Shaposhnikov family are as tender, and sometimes humorous, as in the later novel. The chapters devoted to the long retreats of 1941 and the first half of 1942 are perhaps still more vivid than the battle scenes in the later novel"-- Provided by publisher

Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)

Bitvu o Stalingrad líčí autor tak, jak ji viděl z bunkru velitelů, ze zákopů obránců, z posic elitních střelců a samopalníků i s míst přechodu přes Volhu a pod. Na základě vlastních zkušeností vypráví nejen o hrůzách této největší bitvy, ale i o heroismu stalingradských obránců, kteří odolali největším náporům nepřítele a přešli nakonec sami do ofensivy. Vedle hlavních velitelů vykreslil autor také několik typů prostých vojáků.

The collected shorter works by the author of Life and Fate and Everything Flows, published in English for the first time.

Vasily Grossman wrote three novels about the Second World War, each offering a distinct take on what a war novel can be, and each extraordinary. A common set of characters links Stalingrad and Life and Fate, but Stalingrad is not only a moving and exciting story of desperate defense and the turning tide of war, but also a monumental memorial for the countless war dead. Life and Fate, by contrast, is a work of moral and political philosophy as well as a novel, and the deep question it explores is whether or not it is possible to behave ethically in the face of overwhelming violence. The People Immortal is something else entirely. Set during the catastrophic first months of the German invasion of the Soviet Union, this is the tale of an army battalion dispatched to slow the advancing enemy at any cost, with encirclement and annihilation its promised end. A rousing story of resistance, The People Immortal is the novel as weapon in hand.

«Il libro segue con ottocentesca, tolstojana generosità molteplici destini individuali spostandosi da Stalingrado (città doppia: simbolo di difesa e libertà contro la violenza nazista e insieme luogo-emblema dell’Urss staliniana; solo nella “casa di Grekov” si vive secondo onore e senza gerarchie) ai lager sovietici e ai mattatoi nazisti, da Mosca (le stanze del potere, le celle della Lubjanka) alla provincia russa. E raccontando la “crudele verità” della guerra, le storie intrecciate di eroi e traditori, automi di partito ed esseri pensanti, delatori, burocrati, intriganti, carnefici, martiri, personaggi fittizi e reali, inframmezzando la narrazione con numerosi dialoghi (di ascendenza, questi, dostoevskiana), Grossman continua a interrogarsi sull’essenza di sistemi che uccidono la realtà – di conseguenza anche gli uomini – falsificandola, sostituendola con l’Idea. Al posticcio e menzognero “bene” di Stato lo scrittore può opporre soltanto, per quanto ardua e apparentemente impossibile in tempi disumani, la bontà individuale, rivendicando – sommessamente, ma con tenacia – l’irripetibilità del singolo destino umano. Giacché “Ciò che è vivo non ha copie ... E dove la violenza cerca di cancellare varietà e differenze, la vita si spegne”». Serena Vitale

Vom Staunen über das Glück, am Leben zu sein.

Era ancora in corso la lotta contro l'occupante tedesco, quando Grossman e Ehrenburg vennero incaricati dal Comitato Antifascista Ebraico di raccogliere tutte le testimonianze disponibili sul genocidio degli ebrei sovietici ad opera dei nazisti. Dopo il 1945 tuttavia il Comitato entrò nel mirino di Stalin e della NKVD. Le bozze del libro, già vistate e purgate dalla censura, vennero sequestrate e distrutte e così pure la prefazione di Albert Einstein, nella quale invocava per la prima volta il diritto di ingerenza negli affari interni di un paese per motivi umanitari. La figlia di Ehrenburg, Irina, riuscì però a salvarne una copia che verrà pubblicata per la prima volta, in edizione non integrale, solo nel 1980 a Gerusalemme.

В книгу одного из крупнейших мастеров русской советской прозы Василия Гроссмана (1905 – 1964) вошли почти все лучшие произведения, созданные писателем за тридцать лет творческой деятельности, ставшие уже библиографической редкостью («Четыре дня», «В городе Бердичеве», «Повесть о любви», «Тиргартен» и др.).Уважением к человеку, осмыслением глубинных точек человеческой жизни пронизаны впервые издаваемые рассказы. Их отличает ощущение праздничности бытия при всех его теневых сторонах. Достоинство прозы писателя – богатство и пластичность языка, стремление к афористически насыщенному слову, тонкий психологизм, подлинно высокий драматизм повествования. В. Гроссман – автор и посмертно изданного романа «Жизнь и судьба», который по глубине и масштабности является одной из серьезнейших работ последнего времени.

Deutscher Kunstverlag, Berlin, (2010). 286 S., Pbd. mit Lesebndchen, quart - neuwertig -

Im Jahr 1961 reist Wassili Grossman nach Jerewan und reflektiert über seine Erfahrungen und die Geschichte des 20. Jahrhunderts. In seinen Reisenotizen zeigt er sich als humorvoller und bescheidener Denker. Die Armenische Reise vereint Bekenntnisse, Essays und Anekdoten und spiegelt die komplexe Geschichte Armeniens wider.

Journalistieke beschrijving van wat zich afspeelde aan het oostfront in de Tweede Wereldoorlog.