Do povídek, které zaujímají dvě části z výboru prosaické tvorby Vasyla Stefanyka (+1936), jakoby bylo zhuštěno nesmírné utrpení ukrajinského lidu na vesnici, které prožíval v bývalé Haliči. Každá povídka vyprávěná mistrným slovem s lakonickou stručností je věrnou dramatickou zkratkousociálního útisku, politického a národního bezpráví, nezadržitelné proletarisace a s tím vším spojených katastrof sociálních i duševních. Nesmírná materiální bída z níž zatím není východisko, je pravou příčinou nejen hromadné emigrace za moře, ale i všech zoufalých činů, vražd a žhářství, jimiž sedření mužíci hledají únik i pomstu. "Tahle zem nemůže unést tolik lidu a vydržet tolik bídy. Mužik nemůže a ona nemůže, oba nemohou ... Umořili nás, tak nás stiskli rukama, že nás z těch rukou nikdo nemůže vyrvat, jen útěk. Ale jednou v téhle zemi dojde k odplatě..." (Povídka "Kamenný kříž".) - Třetí část výboru přináší ukázky básnických próz, do nichž básník uložil na rozdíl od povídek, svá osobní vyznaní.
Vasyl Stefanyk Knihy




Výbor povídek ukrajinského prozaika zachycuje těžký život na haličském venkově. Obsahuje texty: Modrá knížečka, Ze vsi odvedli, Zatracen, Lešova rodina, Katruša, Sama, samotinká, Podzim, Neštěstí, Novina, Kamenný kříž, List, Děti, Večerní hodina, Cesta, Žhář, Zloděj, Klenové listí,Skon, Mé slovo, Soud.
Výběr z povídek ukrajinského spisovatele přibližuje těžký životní úděl lidí z chudých vesnic západní Ukrajiny v době před první světovou válkou, v době válečné i poválečné.