Hermann Hesse Knihy

V knihe nájdete Podivuhodné posolstvo z inej hviezdy, Sen o flaute, Kúzelníkovo detstvo a iné známe texty pre deti i dospelých. Predstavuje esenciu autorovho rozprávačského talentu pretaveného do čarovných príbehov o ľudskej múdrosti. Výber zostavil znalec a vydavateľ Hesseho diela Volker Michels. Kniha je viazaná v imitácii kože, na väzbe je použitá reprodukcia akvarelu H. Hesseho z cyklu Piktorove premeny.

Poviedky, črty, myšlienky, básne a spomienky svetoznámeho spisovateľa.

Narcis a Goldmund bolo za života autora jeho najčítanejšie a najviac vydávané dielo. Vyšlo prvý raz v roku 1930 a prinieslo mu nielen chválu kritiky, ale aj tú najväčšiu čitateľskú popularitu. Doteraz je tento román považovaný za jeho ťažiskové dielo, aj keď Siddhártha a Stepný vlk sú v súčasnosti známejšie a vydávanejšie. Príbeh dvoch priateľov: mnícha intelektuála a umelca bohéma sa odohráva v stredoveku. Hlavnou postavou však predsa len je Goldmund – tulák, milovník žien a umelec, ktorý opúšťa kláštor, aby našiel zmysel svojej existencie. Začiatok i koniec napínavého príbehu sa však odohrávajú v kláštore, kde obaja priatelia riešia otázky a problémy v priam psychoanalytických rozhovoroch. V prenesenom význame ide obraz autorovej osobnosti, v ktorej celý život zápasili mysliteľ mystik s umelcom hľadačom, a v rôznych obdobiach jeho života víťazili rôzne stránky jeho osobnosti. V knihe sa autor vyrovnáva aj s obrazom svojej matky, ktorú miloval, ale mal k nej ambivalentný vzťah (pozri Bärbel Reetz: Hesseho ženy, Petrus, 2017).

Román Demian patrí k najvýznačnejším Hesseho dielam. Jeho hlavný hrdina Emil Sinclair si ako desaťročný po prvýkrát uvedomuje rozporuplnosť života. Bezpečie rodičovského domu, v ktorom však vládne dusná malomeštiacka atmosféra, chlapca neuspokojuje - oveľa väčšmi ho pritahuje neznámy "temný svet" tých, ktorí nepatria k "dobrej spoločnosti", lebo sľubuje vzrušenie a hriešne dobrodružstvá.

Kultový román nositeľa Nobelovej ceny, ktorý ovplyvnil celé generácie intelektuálov, vyniká nezvyčajnou štruktúrou, jazykovým majstrovstvom i pôsobivým prelínaním sna a reality. Kniha je viazaná v imitácii kože.

Šťastie je jedna z hlavných tém, ktorými sa Hesse zaoberal. Táto kniha je zbierka autorových textov v ktorých šťastie prejednáva. Láska je šťastie. Kto vie milovať, je šťastný. (Hermann Hesse)

Vrcholné románové dielo klasika svetovej literatúry a nositeľa Nobelovej ceny predstavuje príťažlivý, no najmä stále aktuálny fenomén európskej literatúry 20. storočia. Vďaka autorovej syntéze západnej a východnej filozofie býva označovaný za fantasticko-kritický či utopický román, prenikajúci do osudu jednotlivca a odpovedajúci na túžbu človeka po vnútornej vyrovnanosti a kultivovanej ľudskosti. Verše preložil Ladislav Šimon.

Slovensky vychádza táto Hesseho novela po prvý raz. V diele s výrazne autobiografickými črtami bankový úradník Friedrich Klein spreneverí peniaze, sfalšuje doklady a je na úteku nielen pred políciou, ale aj pred konvenciami meštiackej morálky. Sužovaný pochybnosťami a výčitkami svedomia sa v trýznivých monológoch i pri tanečnici Teresine snaží pochopiť vlastný skutok a napokon dospeje k zmiereniu so sebou samým a s celým svetom... Novela Klein a Wagner, v ktorom sa naplno prejavujú všetky atribúty Hesseho literárneho majstrovstva, je aj vďaka prekladu Mariána Hatalu nezabudnuteľným čitateľským zážitkom. Ako aj pri predchádzajúcich Hesseho tituloch v edícii TORQUIS je aj táto kniha doplnená štúdiou Volkera Michelsa a s Hesseho akvarelmi ako ilustráciami.

Poviedka je napísaná v rokoch 1919 - 1922 s podtitulom Indická báseň. Je to poviedka o hľadaní vlastného ja, o hľadaní pravdy a zmyslu života.

Román Gertrúda (1910) patrí k skorším autorovým prózam. V spätnom pohľade úspešného hudobníka Hesse v ňom poodhaľuje hĺbku osamelosti umelca, utvrdzujúceho sa v presvedčení, že tvoriví ľudia musia zotrvávať na kontemplatívnom životnom postoji. Dielo sa vyznačuje citlivým zobrazením súkromnej, intímnej sféry nadaného huslistu a zaznieva z neho tichá rezignácia voči svetu.

Pod kolesom je príbeh mimoriadne usilovného a vnímavého chlapca, aký sa v malom mestečku v Nemecku narodí raz za sto rokov. Malý Hans výrazne vyčnieva z priemeru, a tým je jeho životná cesta predurčená: ak zloží ťažkú štátnu skúšku, dostane sa do seminára a bude z neho učiteľ alebo farár. Hesse sa v tomto románe rozpomína na vlastné žiacke roky a načrtáva svoj osobný pocit rozpoltenosti tých čias... Príbeh nadaného mladíka, ktorý sa dostáva z rodnej obce do internátneho školského prostredia, kde objavuje svet, priateľstvo i lásku nesie veľmi silné autobiografické prvky. Text dopĺňajú ako ilustrácie Hesseho 'cezannovské' akvarely.

Román, v ktorom autor hovorí o mladom človeku z alpskej dedinky, ktorý sa dostane na štúdia do Bazileja a hľadá si miesto v cudzom svete.

Hrdinom Hesseho románu je tulák a zároveň spevák Knulp, človek vykoľajený, ktorý sa k ničomu nedopracoval a nevie sa zaradiť do poriadku ostatných občanov. Tento romantický "simplicissimus", ktorý sa na svojich potulkách usiluje vyhrávaním a spevom urobiť radosť iným, skrýva vo svojej čistej a naivnej duši ešte iného Knulpa, samotára, človeka bez domova, ktorému bolo súdené túlať sa a nikde nezakotviť. Voľnosť a romantickú neviazanosť musel však draho zaplatiť - zrieknutím sa rodinného šťastia. Knulp nie je spokojný so svojím údelom. Tuláctvo zavinila nešťastná láska. Bieda a nedostatok mu podlomili zdravie. Ochorel na tuberkulózu na konci života, zoči voči smrti, keď v snehovej fujavici úplne vyčerpaný blúdil lesom, trápila ho už len otázka, či jeho život nebol predsa len omylom, ako mu to vraveli ostatní občania a počestní remeselníci. V postave Knulpa je obsiahnutá štipka samého autora. Hesse totiž nebol spokojný sa životom usadlíka v Gaienhofene. Necítil sa dobre v uzavretom rodinnom prostredí, a preto túžil po cestovaní, po poznaní nových krajín a nových ľudí.

Dvadsaťštyri rôznorodých príbehov o láske z pera autora, pre ktorého "fantázia a schopnosť vcítiť sa nie sú ničím iným, ako prejavmi lásky..."

Knižka o vnútornej púti a viere, ktorá netvrdí symbolickú povahu reality, ale potvrdzuje reálne jestvovanie symbolu.

Poviedka Klingsorovo posledné leto vyšla prvý raz v roku 1920 a Hesse ju napísal pod dojmom udalostí leta 1919, kedy sa zoznámil zo svojou druhou manželkou Ruth Wengerovou (objavuje sa v knihe ako Kráľovná hôr). Táto maliarska poviedka je jedným z najfarbistejších Hesseho textov a je plná jeho priateľov i lások. Je to snáď najhedonistickejší autorov text, ale nielen preto sa Hesseho znalci k nej stále vracajú a identifikujú ju ako expresionistickú. Hlavný hrdina - maliar Klingsor (Hesse) cíti blízkosť smrti a žije veľmi intenzívne, vychutnáva radosti života v kruhu priateľov a tvorí svoje najlepšie diela... Toto vydanie obsahuje viaceré bonusy: tri básne týkajúce sa Klingsora z neskoršieho obdobia, Hesseho text z roku 1938 Spomienka na Klingsorovo leto, 15 autorových akvarelov, ktoré vybral Silver Hesse - vnuk a správca autorovej pozostalosti. Okrem toho kniha obsahuje aj štúdiu pani Bärbel Reetz (autorka monografie Hesseho ženy), ktorú napísala priamo pre slovenské vydanie a fundovaný doslov germanistu Ladislava Šimona Vášeň v tieni zániku.

Rosshalda je román výnimočného autora – nositeľa Nobelovej ceny za literatúru – ktorý dosiaľ v slovenskom preklade ešte nevyšiel. Rosshalda je vlastne názov panského domu a súčasne dejisko hlbokej manželskej krízy maliara Johanna Veragutha a pianistky Adele. Spája ich už iba láska k mladšiemu synovi Pierrovi... Hesse v sčasti autobiografickom románe z roku 1914 stvárňuje konflikty vlastného životného príbehu, no rozvíja i svoje pochybnosti o manželstve, najmä ak ho uzatvárajú umelecké dvojice. Manželstvo totiž pokladal za konvenčnú meštiacku inštitúciu... Kniha v brilantnom preklade Mariána Hatalu vychádza v edícii TERRA.

Dvadsaťpäť Hesseho rozprávok má neopakovateľnú poetickú atmosféru a melodickú reč. Ich časové zaradenie sa pohybuje v rozpätí od prehistórie až po moderný vek.

"...Slovenský čitateľ nájde pri čítaní Hesseho diel istú príbuznosť s dielami našej lyrizovanej prózy, aj keď Hesse dosahuje lyričnosť epiky celkom inými prostriedkami ako slovenskí autori; podmaňujúca poetickosť jeho próz vyviera z nanajvýš umelecky stvárneného poetického videnia sveta."(z anotácie na prebale) Zväzok obsahuje výber z diela H. Hesseho: Peter Camenzind; Rosshalda; Knulp; Klingsorovo posledné leto; Siddhártha; Výber z poézie.

Rané dielo svetoznámeho prozaika a básnika vyšlo nemecky i v prekladoch aj pod skráteným názvom Hermann Lauscher. Slovensky kniha vychádza prvý raz a dopĺňajú ju tri Hesseho akvarely, vrátane expresívneho Autoportrétu z roku 1919. Publikáciu uvádzajú tri predslovy, ktoré napísal autor k rôznym vydaniam (v prvom sa ešte tváril, že je iba editor, ktorý vydáva diela zosnulého priateľa, ale v ďalších už svoje autorstvo priznáva). Kniha obsahuje prozaické časti: Moje detstvo, Novembrová noc, Veniec pre krásnu Lulu, Bezsenné noci, Denník 1900 a časť básnickú: Posledné básne. Ako sa už stáva pravidlom pre slovenské vydania Hesseho kníh je aj vydanie Hermanna Lauschera doplnené fundovanou literárnou štúdiou Volkera Michelsa, ktorý je považovaný za najväčšieho súčasného znalca Hesseho diela. Kniha vychádza v edícii TORQUIS a do slovenčiny ju preložil i prebásnil Marián Hatala.

Ďalší titul z pera nositeľa Nobelovej ceny Hermanna Hesseho - poviedky v nemecko-slovenskom dvojjazyčnom prevedeni a s autorovými ilustráciami. Jeho najznámejšími literárnymi dielami sú Stepný vlk, Siddhártha a Hra so sklenenými perlami.

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Bibliofilní vydání kultovního díla Hermanna Hesseho. Text je doplněn třemi dřevoryty a pěti lepty Hermíny Melichové.

Svazek sdružuje tři díla: Lázeňský host (1925) je záznamem Hesseho léčebného pobytu v Badenu u Curychu a rozborem pacientových tělesných i duševních stavů s předznamenáním krize. Obdobně tematicky zaměřená je próza Cesta do Norimberka (1927), kde autor líčí své dojmy a vnitřní rozpoložení během přednáškového turné. Jako bilance krizí uplynulého desetiletí a pokus o formulování východiska z nich vznikl světově proslulý román Stepní vlk (1927). Poučen psychoanalýzou odhaluje spisovatel ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.

Čtvrtý svazek Hesseho souborného díla přináší jeden román a řadu drobnějších próz. Silně autobiografický podtext má román Panské sídlo, vyšlý roku 1914. Ústřední postavou je malíř Veraguth, prožívající prudkou rodinnou i uměleckou krizi. Kniha vyprávění (1935) je souborem 23 krátkých próz s různou tematikou z Hesseho raného tvůrčího období. Knulp (1915), jedno z nejpopulárnějších Hesseho drobných děl, zachycuje ve třech příbězích etapy životní cesty stejnojmenného sympatického tuláka a svérázného mudrce.

Román Narcis a Goldmund (1930) zpodobuje v historizujícím novoromantickém hávu a v rozložení do dvou kontrastních postav mnicha-askety a umělce-erotika autorovy vnitřní rozpory a umělecká a životní hledání. Povídka Cesta do Země východní (1932) líčí pouť reálně ireálného bratrstva duchovní a umělecké elity všech dob a národů za trvalými hodnotami. Svazek doplňuje 15 drobnějších próz časově a tematicky spjatých s různými obdobími Hesseho života.

Výbory veršů Stupně a Pozdní básně obsahují básně vytvořené v letech 1895 až 1962 a jsou uzavřené básní, jež dostala svou definitivní podobu den před autorovou smrtí.Oddíl Ranná próza shromažďuje první Hesseho prozaické práce, prosycené mladistvou snovou romantikou, ať už jde o cyklus "Hodina s půlnoci" či o fiktivně vydané "Spisy a básně z pozůstalosti Hermanna Lauschera". Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, pak odstartoval Hesseho literární věhlas.

Autobiografická pohádka v česko-německém vydání s ilustracemi Hesseho přítele Petera Weisse.

Hluboké myšlenky doplněné náladovými fotografiemi. Výbor sentencí světoznámého spisovatele a básníka, autora řady románů i povídek.

V "hudebním" románu Gertruda (1910) jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život. Pocit slabosti a bezmoci umělce je typickým problémem doby. V povídkách shrnutých pod názvem Malý svět (1912) vyplývá z příběhů jednotlivých hrdinů, jaké morální hodnoty autor zastává a zda lze sladit osobní charakterové vlastnosti s možnostmi měšťanského životního stylu.

V "hudebním" románu Gertruda (publikován 1910) jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život. Pocit slabosti a bezmoci umělce je typickým problémem doby. V povídkách shrnutých pod názvem Malý svět vyplývá z příběhů jednotlivých hrdinů, jaké morální hodnoty autor zastává a zda lze sladit osobní charakterové vlastnosti s možnostmi měšťanského životního stylu.

«Camminare per paesi sconosciuti, contare le stelle, stare sdraiati nell'ombra verde»: queste regole dell'arte del vagabondare di cui Herman Hesse è maestro insuperabile. Ci piace immaginare lo scrittore in cammino per la campagna toscana o umbra, romantico menestrello pronto a cantare le bellezze del sud, o tra le valli e i boschi della Svizzera, sua seconda patria, lo zaino in spalla e la tavolozza dei colori sotto il braccio; e tutte le osservazioni di Hesse sulla sua anima di vagabondo contenute nei testi di questa raccolta - che riunisce articoli, brani tratti da racconti e romanzi e liriche di Hesse - lo confermano pienamente. Nel girovagare, piuttosto che nel chiuso del suo studio, Hesse trova il suo autentico paradiso, che rivive nel mondo magico della scrittura. Il viaggiare è per Hesse stimolo e arricchimento spirituale, ed è soprattutto un'arte che si conquista lentamente, che nasce dall'impulso di conoscere e vivere cose nuove e dal bisogno assoluto di bellezza, che Hesse avverte forse più di ogni altro.

Novela Siddhártha napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobní úsilí. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Die Folge "Tessin" stammt aus dem "Bilderbuch" (Hermann Hesse, Gesammelte Werke, Bd. III) und erscheint als Lizenzausgabe mit freundlicher Genehmigung des Suhrkamp Verlages in Frankfurt a/M.

Druhý svazek z díla nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje prózu Pod koly (1906) a povídkový soubor Tento svět (1907).

1935 hat Hermann Hesse zwei große Hexameterdichtungen geschrieben, die zeitlose, berühmte Idylle Stunden im Garten und Der lahme Knabe, die erschütternde Erinnerung an eine Gestalt seiner Calwer Kindheit, an einen verwachsenen, hinkenden Knaben, etwas älter als er, "der für jeden Gesunden einen Blick von leise spöttischem Wissen hatte, darin mehr Verachtung als Neid lag". Wie der zehnjährige Hesse von ihm, dem Geduldigen, dem Kameraden zweier Sommer, mit einem Minimum an Mitteln in alle Geheimnisse des Fischfangs und des heimatlichen Flüßchens eingeweiht wurde, schildert er hier mit der ihm eigenen sinnlichen Plastizität. Dieses Buch war lange Zeit vergriffen. Zahlreichen Leserwünschen entsprechend, erscheint es nun neu und von Gunter Böhmer kongenial illustriert."Wir nehmen diesen Band als eine Einheit, in der von der geistig-seelischen Welt Hermann Hesses das Wesentliche gespiegelt ist. Denn auch der Humor ist da: in der sich stets wandelnden Spannung zwischen der metrischen Struktur der Verse und der Wortfüllung. Der Dichter ist ganz gegenwärtig.

Poslední svazek Souborného díla Hermanna Hesseho přináší výbor různorodých textů – spisovatelových úvah, recenzí, článků, dojmů, vzpomínek a dopisů. Lze z nich vyčíst mnohé o Hesseho životě a osobnosti, učinit si představu o jeho smýšlení, filozofii a politických názorech, o jeho literárním vkusu, vzorech i o zdrojích, z nichž se napájela témata či jednotlivé motivy jeho děl. Součástí svazku je monografie mapující život a tvorbu Hermanna Hesseho, jejímž autorem je náš přední germanista Jiří Stromšík.

V prvním textu (Hodiny v zahradě, 1936) popisuje autor s láskou svou vlastní zahradu a barvitě kreslí její podivuhodný život v denním rytmu a uspokojení, které mu poskytuje. Ve druhé próze (Chromý chlapec, 1937) se vrací do dětství a vypráví o letmém setkání s invalidním chlapcem při společné zálibě v rybaření. Knížka vychází s ilustracemi a doslovem Hessova dlouholetého přítele, malíře Guntera Böhmera.

Výbor z autorových drobných próz, povídek, životopisných črt, fejetonů a úvah sestavil, přeložil a doslovem opatřil Vladimír Tomeš.

Tři novely významného německého spisovatele. V první (Knulp, 1915) jsou zachyceny tři okamžiky ze života tuláka Knulpa, který si vřelým vztahem k přírodě i lidem vytváří z každého dne svátek, druhá (Klingsorovo poslední léto, 1920) je písní o kráse, dobrotě a štěstí života. Konečně třetí próza (Pouť do Země východní, 1932) líčí cestu tajemného bratrstva za mladostí duše, za poezií života.

Fünfzehn kürzere Prosa-Stücke sind thematisch und zeitlich mit der späten Schaffensperiode dieses Nobelpreisträgers verbunden. Seine grundlegendsten lebenslangen Themen hat er in miniaturhaften sprachlichen Kostbarkeiten geschliffen. In der Skizze „Glück“ liefert Hesse einen prägnanten, jedoch grundlegenden Kommentar zu dem Wichtigsten in seinem Leben und Werk: Auf einem spirituellen Fundament sowohl des Christentums als auch des Orients hat er eine Widerstandsfähigkeit gegenüber dem sogenannten Fortschritt oder dem „Sinn der Geschichte“ entwickelt und den „Sinn der Zyklen entdeckt, deren Achse die ewige Vertikale ist“. In „Die unterbrochene Unterrichtsstunde“ gesteht er, dass ihm alle Versuche, sinnvoll zu erzählen, zwischen den Fingern zerronnen sind, doch gerade an dieser Grenze beginnt moderne literarische Schöpfung. „Der Bettler“ erzählt von der Einsamkeit voller Bilder und dem Spiel mit ihnen. „Der gestohlene Koffer“ ist eine Erzählung, für die sich selbst Tschechow nicht schämen müsste; das Thema ist das menschliche Streben nach Besitz – an was Menschen festhalten können. „Der Pfirsichbaum“ ist eine Allegorie über Leben und Tod, eingeprägt in das Schicksal eines fruchtbaren Obstbaums.

Zu den ersten Dichtern, die von der Aufhebung der Gravitation und vom fliegenden Menschen nicht nur geträumt, sondern das Fliegen bereits in der Pionierzeit der Luftfahrt ausprobiert haben, gehört Hermann Hesse. In drei Erlebnisberichten hat Hesse seine Eindrücke geschildert.

Soubor dvanácti kratších, stylově vytříbených textů Hesseho zahrnuje pohádky, symbolistní povídky, parodie a příběhy, které vznikly převážně v letech 1910–1932. Tato sbírka obsahuje texty, které byly do té doby nevydané nebo pouze časopisecky zveřejněné. Mezi nimi se nacházejí příběhy napsané paralelně k autorovým známějším dílům, jako je O stepním vlkovi, a dvě autobiografické skici, Dětství kouzelníka a Stručně pojatý životopis. Hesse v těchto dílech zkoumá témata snu, identity a umělecké inspirace, přičemž se prolínají prvky fantazie a reality. Tato rozmanitost stylů a témat ukazuje autorovu schopnost zachytit hloubku lidské zkušenosti a jeho jedinečný pohled na svět.

Rozhlasový režisér Vladimír Tomeš (1930), který se dlouhá léta zabývá překládáním díla Hermanna Hesseho (1877–1962) a jeho uváděním mimo jiné i na vlnách Českého rozhlasu, shromáždil ve výboru Psáno do písku žeň svých jinde dosud neotištěných překladů Hesseho veršů. Výbor mapuje ve zkratce autorovu básnickou tvorbu od raného mládí až po období jeho tvůrčí i životní zralosti.

Dvě povídky (Obrácení Casanovy, 1906; Otec Matthias, 1910), které patří k nejpůvabnějším, byť nejméně známým pracem Hermanna Hesseho. Obě prezentují jeden podstatný rys svého autora: jeho humor a reálnou znalost člověka, zbavenou iluzí, a zároveň shovívavý pohled na pokrytectví, zejména když na sebe bere teologické oblečení.

Tento svazek obsahuje poetické Pohádky, dále básnické prózy Putování, „chvalozpěv na tessinskou krajinu“, proložený deseti pozoruhodnými básněmi a vzniklý v době, kdy se autor musel vyrovnat s jednou ukončenou etapou svého života, Obrázkovou knihu poznatků a charakteristických detailů jednotlivých krajin, k nimž našel silný domovský vztah, a Stopu ze snu, vážné i méně vážné povídky a pohádky pozoruhodné stylové čistoty, mezi kterými čtenář najde i dvě prózy, v nichž Hesse humornou i pohádkovou formou líčí vlastní život.

Hesses Italienbuch, chronologisch angelegt und erstmals alle wichtigen Texte zum Thema enthaltend, ist ähnlich wie die Neuedition »Aus Indien« und sein Bodenseebuch nicht nur ein biographisches Quellenwerk, sondern zugleich ein alternativer Führer durch die Landschaften, Städte und die Kunstgeschichte Oberitaliens und Umbriens bis etwa Spoleto, nordöstlich von Rom.

Hermann Hesse, geboren am 2.7.1877 in Calw/Württemberg als Sohn eines baltendeutschen Missionars und der Tochter eines württembergischen Indologen, starb am 9.8.1962 in Montagnola bei Lugano. Er wurde 1946 mit dem Nobelpreis für Literatur, 1955 mit dem Friedenspreis des Deutschen Buchhandels ausgezeichnet. Nach einer Buchhändlerlehre war er seit 1904 freier Schriftsteller, zunächst in Gaienhofen am Bodensee, später im Tessin. Er ist einer der bekanntesten deutschen Autoren des 20. Jahrhunderts. Volker Michels, geboren 1943, trat nach dem Studium der Medizin und Psychologie 1969 als Lektor für deutsche Literatur in die Verlage Suhrkamp und Insel ein, wo er sich u. a. auch als Herausgeber für zahlreiche Autoren der Gegenwart und Vergangenheit eingesetzt hat. Insbesondere widmete er sich den Werken und Briefen von Hermann Hesse, dessen literarischen und bildnerischen Nachlass er in mehr als hundert Themenbänden veröff entlicht und 2005 mit der Edition einer zwanzigbändigen Gesamtausgabe abgeschlossen hat.

Hesseho kniha o Boccacciovi napsaná v letech 1903–⁠1904.

Coloro che disdegnano di bere ad acque torbide, che non si appagano di simulacri, non si accontentano di un nome in luogo della sostanza, né di un’immagine al posto della realtà, sono anche coloro che vogliono tornare alle prime sorgenti di ogni energia e di ogni vita: sono i grandi iniziati sulla via della saggezza. Tale emerge Francesco d’Assisi, in questa biografia di Hermann Hesse che si lega straordinariamente alla futura problematica e alle figure iniziatiche che tanta parte hanno nell’arte di questo scrittore.

Román švýcarského spisovatele řeší krizi člověka dvacátých let, krizi, již vyvolala první světová válka otřesem víry v základní lidské hodnoty a navozením „neurózy generace“. V složité formě románu, komponovaného podle autorových slov „jako kánon nebo fuga“, nalezl Hesse možnost vylíčit v několikerém pohledu život padesátiletého intelektuála tehdejší doby, jemuž se přezdívalo stepní vlk, člověka, který hledá záchranu z tehdejšího „spořádaného hřbitova“ doby v romantickém útěku k umění, snu, lásce, přičemž propadá šílenství, z něhož je jen krůček ke zločinu.

Výbor z veršů. Vybrané básně německého novoromantického spisovatele (1877–1962), vyznamenaného Nobelovou cenou v roce 1946. Proti době a úpadku lidství, ústícího až ve válečné vraždění, staví ve svých verších štít víry v člověka, přesvědčení, že „člověk snad není pouze poněkud rozumné zvíře, nýbrž dítě bohů, určené k nesmrtelnosti“.

Novela německého antifašistického spisovatele, vypráví příběh tuláka Knulpa, vnášejícího do života prostých řemeslníků a vandrovníků mnoho drobných radostí a útěchy. Když se Knulp na konci svého putování v pochybách zamýšlí nad svým životem, poznává, že naplnil svůj úkol. Vpovídce je mnoho autobiografických prvků z vlastního spisovatelova mládí. – Doslov Eduard Petiška.

Novela Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

A collection of 23 short stories written during 1899-1948, 20 here translated for the first time: The Island Dream (1899)Incipit vita nova (1899)To Frau Gertrud (1899)November Night (1901)The Marble Workd (1904)The Latin Scholar (1906)The Wolf (1907)Walter Kompff (1908)The Field Devil (1908)Chagrin d'Amour (1908)A Man by the Name of Ziegler (1908)The Homecoming (1909)The City (1910)Robert Aghion (1913)The Cyclone (1913)From the Childhood of St. Francis of Assisi (1919)Inside and Outside (1920)Tragic (1923)Dream Journeys (1927)Harry, the Steppenwolf (1928)An Evening with Dr. Faust (1929)Edmund (1934)The Interrupted Class (1948)

A never-before-seen volume of poetry by the preeminent poet laureate Herman Hesse--a beautiful companion to Seasons of the Soul and the author's better-known prose work. Organized into four parts--spring, summer, autumn, and winter--The Seasons of Life relates the transitions in nature to the organic progressions of human life from birth through death. From the mundane to the sublime, the spiritual to the political, and private feeling to expressed opinion, Hesse touches on the range of human experience, inviting the reader to consider both the beauty and what Hesse called the "adversities of life." Beloved by readers as a wise and open friend, Hesse offers in this never-before-translated volume an honest portrayal of a whole life: its lessons and mysteries, its glories and despairs. The poet's voice--so treasured in his novels among a worldwide English-speaking audience--can now be enjoyed through this new translation in the follow-up to Seasons of the Soul.

Introduction Childhood of the Magician From My Schooldays About Grandfather Life Story Briefly Told Remembrance of India Pidurutalagala A Guest at the Spa Journey to Nuremberg On Moving to a New House Notes on a Cure in Baden For Marulla Events in the Engadine

Wie alle Hauptwerke Hermann Hesses hat auch der Demian, den der damals 40jährige Autor mitten im Ersten Weltkrieg schrieb, eine ebenso ungewöhnliche wie spannende Entstehungs- und Wirkungsgeschichte. Daß dieses im Herbst 1917 vollendete Buch erst im Juni 1919, ein halbes Jahr nach Kriegsende, veröffentlicht wurde, lag an der Unbekanntheit des Verfassers. Denn Hesse hatte das Manuskript dem Verlag als das Erstlingswerk eines kranken jungen Dichters empfohlen, des zeitkritischen Poeten Emil Sinclair, der bisher nur in Zeitungen und Zeitschriften durch pazifistische Mahnrufe und Erzählungen aufgefallen war (die gleichfalls von Hesse stammten). Doch trotz des Inkognitos erlebte das Buch eine geradezu stürmische Aufnahme und wurde noch im Erscheinungsjahr mit dem Fontane-Preis für das beste Erstlingswerk eines Nachwuchsautors ausgezeichnet. Thomas Mann verglich die elektrisierende Wirkung des Buches mit der von Goethes Werther, da es »mit unheimlicher Genauigkeit den Nerv der Zeit traf und eine ganze Jugend, die wähnte aus ihrer Mitte sei ihr ein Künder ihres tiefsten Lebens entstanden, zu dankbarem Entzücken hinriß«. Bis zur Entdeckung des Pseudonyms im Mai 1920 erschienen drei Auflagen, denen dann unter Hesses eigenem Namen zu seinen Lebzeiten noch 93 weitere folgten.

Hermann Hesse expresses a deep affinity for butterflies and other fleeting beauties, contrasting them with his struggles in forming lasting relationships. This preference for ephemeral wonders, as reflected in his poetry, has left a significant mark on his entire body of work. This collection brings together some of his most captivating stories, memories, reflections, and poems centered around butterflies, exploring themes of transience and the beauty found in the momentary. Through Hesse's lens, readers are invited to appreciate the delicate and ephemeral aspects of life, revealing profound insights into the nature of existence and the human experience.

s/t: The correspondence of Hermann Hesse and Thomas Mann 1910-55 The letters present two great XX century Nobel Prize writers grieving for the ruined world. In the 1930s and 1940s, they rail against the stupidity of war and the cowardice of diplomats, against the social savagery of the Nazis, against the blind forces of abstraction and nationalism. They brood about the fate of Germany and of Europe after the last shots have been fired. They have lived through a time of extraordinary horror and yet they have not surrendered to despair or nihilism. Reading the letters, the reader will feel like some privileged guest in a special room, sitting off to the side somewhere, listening while these men talk.

Hermann Hesse; selected by Volker Michels; translated by Ralph Manheim. Reflections. New Farrar, Straus, Giroux, 1974. 1st American Edition, Hardbound, 8.5 inches tall, 197 pages. Sources. "The aging Hermann Hesse arranged to have privately printed a collection of thirty-nine brief passages culled from his writings, with which to reply to some of the innumerable letters he received. The existence of this book provided encouragement for the present expanded volume, which a first published in Germany in 1971."

My Belief: Essays on Life and Art is a collection of essays by Hermann Hesse. The essays, written between 1904 and 1961, were originally published in German, either individually or in various collections between 1951 and 1973. This collection in English was first published in 1976, edited by Theodore Ziolkowski.

The narrative explores themes of music, love, and the struggle for creative expression through the experiences of Kuhn, a once-disabled composer. His deep passion for the enigmatic singer Gertrude leads to a complex love triangle, resulting in his emotional turmoil as he loses her to his friend Muoth. As their marriage unravels, Kuhn's involvement intensifies, threatening his well-being. Ultimately, he discovers redemption and healing through his art, culminating in the completion of his opera, which reflects his journey of loss and recovery.

Herman Hesse remained clear-sighted and consistent in his political views and his passionate espousal of pacifism and the bloody absurdity of war from the start of the First World War to the end of his life. He wrote the earliest essay in this book in September 1914, before he cemented his fame with the novels Steppenwolf and Siddhartha, and continued writing a stream of letters, essays and pamphlets throughout the war. In his native Germany his views earned him the labels 'traitor' and 'viper', but after World War II he was moved to reiterate his beliefs in another series of essays and letters.If the War Goes On . . . resonates as strongly today as it did when originally published and begs the question: have our politicians learnt nothing in the last seventy years?

Hermann Lauscher, written by Hesse at the age of twenty, can be seen as a form of "self-discovery." In the preface to its first edition, Hesse reflects on the mystery of the texts within Hermann Lauscher, noting that the name is introduced to the public for the first time. The writings of Lauscher, published under a foreign name, are well-known to a limited audience. Hesse laments that the author, who has since passed away, has forbidden him from revealing his secrets or claiming the writings published before his death. He expresses that "bitter understanding is better than ignorance," and those who embark on the perilous path of self-observation and confession must bear the consequences, however unexpected or sorrowful. Over the years, whenever Hesse revisits Lauscher, he encounters passages he wishes to discard or alter, such as youthful, arrogant, foolish remarks about Tolstoy at the beginning of the diary. Yet, he feels he has no right to distort his youthful portrait.

The narrative follows a young Brahman from Kapilavastu, who embarks on a quest for eternal peace after realizing the disparity between his sheltered life and reality. Siddhartha leaves his kingdom to confront his fears and seek spiritual enlightenment through fasting and meditation. During his journey, he discovers a profound spirit of love and acceptance that transcends human separateness. Ultimately, he achieves the bliss of life and attains the highest wisdom, offering readers a reflective exploration of balance and inner peace.

Siddhartha is a novel by Hermann Hesse that deals with the spiritual journey of selfdiscovery of a man named Siddhartha during the time of the Buddha. The book, Hesse's ninth novel (1922), was written in German, in a simple, lyrical style. It was published in the U.S. in 1951 and became influential during the 1960s. in fact, the Buddha's own name, before his renunciation, was Siddhartha Gautama, Prince of Kapilvastu. in this book, the Buddha is referred to as "Gautama". The story takes place in ancient Nepal. Siddhartha, the son of a Brhamin, decides to leave behind his home in the hopes of gaining spiritual illumination by becoming an ascetic wandering beggar of the Samanas. Joined by his best friend Govinda, Siddhartha fasts, becomes homeless, renounces all personal possessions, and intensely meditates, eventually seeking and personally speaking with Gautama, the famous Buddha, or Enlightened One. Afterward, both Siddhartha and Govinda acknowledge the elegance of the Buddha's teaching. Although Govinda hastily joines the Buddha's order, Siddhartha does not follow. Siddhartha decides to live out the rest of his life in the presence of the spiritually inspirational river. Toward the end of his life, Govinda hears about an enlightened ferryman and...

Hermann Hesse's classic novel Siddhartha is a timeless tale about the quest for knowledge and enlightenment...