Tristan Corbière Knihy

Roku 1873 uveřejnil syn bretaňského námořního důstojníka a úspěšného spisovatele dobrodružných románů několik básní v La Vie parisienne. Když je téhož roku sebral a ještě s jinými básněmi vydal pod názvem Žluté lásky, nenašel tento svazek v očích literátů ani čtenářů pražádné uznání. Teprve za devět let objevila světu svérázný talent Corbièrův Verlainova studie Prokletí básníci. Typickým rysem Corbièrovy poezie je její nekonformnost, antiromantičnost: je to nepravděpodobná směsice ironie, sarkasmu a zoufalství, komediantství a akrobacie slovní i rytmické, posměšné a hořké fantazie i skrývaného dojetí. Čeští čtenáři znají Corbièrovo dílo z dnes už klasického překladu básníka Jindřicha Hořejšího. Naše vydání vzpomínající stého výročí básníkovy smrti a obsahující na rozdíl od dosavadních českých edic všechny významné básně Žlutých lásek v novém překladu Vladimíra Mikeše, přináší tak téměř úplné básnické dílo velkého francouzského předchůdce moderní poezie.

Poezie dvou francouzských básníků v překladech Jindřicha Hořejšího.

«Parmi les cinq poètes auxquels Verlaine a consacré les brèves études publiées en 1884 sous le titre Les Poètes maudits, Tristan Corbière figure en tête. Peut-être s'agissait-il seulement de mettre les cinq noms dans l'ordre alphabétique, mais cet ordre ici tombait juste. Tristan Corbière est vraiment resté en France, jusqu'à ce jour, le maudit par excellence, au sens où l'entendait Verlaine, c'est-à-dire le plus méconnu, ou du moins le plus mal connu, le plus secret de ces cinq poètes, dont les autres, rappelons-le, sont Mallarmé, Rimbaud, Marceline Desbordes-Valmore, et Villiers de l'Isle-Adam. Or il est au moins leur égal, novateur, et le seul aussi en qui resurgisse quelque chose qui était perdu depuis Villon.» Henri Thomas.