Staroveký manuál rozvoja osobnosti a správneho prístupu k životu. Filozof Epiktétos, oslobodený otrok a známa osobnosť svojej doby, sa prostredníctvom Manuálu prihovára k čitateľovi ako k svojmu žiakovi, ktorý sa rozhodol zmeniť a zlepšiť svoj život. Ponúka súbor rád a pravidiel, ktoré, ak správne aplikované, mu majú priniesť duševný kľud a šťastie. Manuál sa snaží odhaliť, kde skutočne leží ľudská sloboda a čo je príčinou ľudského utrpenia. Epiktétos, narodený v chudobe a otroctve, neskôr velebený verejnosťou a stretávajúci sa i so samotným rímskym cisárom, dospel k hlbokému porozumeniu toho, ako nakladať so životnými strasťami a ako pristupovať k svojmu osudu. Epiktétov Manuál bol svojho času nazývaný srdcom stoickej filozofie a dodnes patrí k svetovo najčítanejším dielam klasickej literatúry. Na rozdiel od dobovej literatúry sa ale vyznačuje nebývalou jasnosťou a stručnosťou. Text nie je nijako štylisticky zaťažený historickými postupmi a útvarmi. Bol napísaný výlučne ako súbor poznámok z Epiktétových prednášok, preto je strohý a priamy. Počas dvoch tisícročí od svojho vzniku, Epiktétovo dielo preukázateľne pomohlo mnohým tým, ktorí sa do neho začítali, nájsť svoj smer v živote, postaviť sa na vlastné nohy a uspieť. Jeho idey sa navždy stali súčasťou filozofie osobnostného rozvoja a jeho ideologická príbuznosť s východnou filozofiou výstižne ilustruje jeho univerzálnosť a autenticitu.
Epiktétos Knihy







Epiktétova nauka o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka, podává po způsobu takzvané diariblé, filosofické rozpravy, čas od času kořeněné anekdotami, citáty z básníků, názornými a mnohdy drastickými příklady, alegoriemi, apostrofami, personifikacemi a zejména hojnýmidialogy, neztratila podnes na své působnosti a na ceně.
Příručka ; Pestrá stoa
- 104 stránok
- 4 hodiny čítania
Epiktétova Příručka doplněná o fragmenty jeho Rozprav obsahuje zásady stoické filosofie a představuje kontury jejího pohledu na svět. Lidská mysl musí být podle stoiků schopna rozlišit kam až sahá boží vliv, od toho, co je v dosahu jednání každého člověka. Třetí část této knihy představuje některé myšlenky nejstarších reprezentantů této filosofické školy např. Zénóna či Chrýsippa, zarámována tu souhlasnými komentáři Senecovými, jinde jízlivými poznámkami Ciceronovými. Primárním úkolem knihy není představit souvislý výklad stoického učení, ale být svému čtenáři užitečnou pomůckou a dopomoci mu k pokroku směrem k blaženosti. Tedy k životu zcela svobodnému a pokojnému, oproštěnému od bolesti, ale i neuvážené slasti. Aby u svého čtenáře takového pokroku mohl dosáhnout, představuje Epiktétos nejen přísnou stoickou doktrínu, ale také menší krůčky, důvtipné a prozíravé rady a mentální cviky, založené na bystrém pozorování lidské psychiky.
O životě Epiktéta toho víme málo spolehlivého. Již starověké zprávy o něm jsou hodně nepřesné a odporují si. Ani jeho věk není bezpečně zjištěn; obecně se může říct, že žil v druhé polovině 1. Století a v prvé polovině 2. Století, tedy asi 50-130 po Kr. Pocházel z Frýgie, v Římě otročil v domě jakéhosi Epafrodita. Pán poznav jeho nadání dal ho vyučovati ve filosofii u Musonia Rufa. Epiktétos se oddal filosofii stoické. Byv propuštěn na svobodu vyučoval v Římě a těšil se velké přízni a oblibě. R. 94 byl spolu s jinými filosofy vypovězen a odstěhoval se do Nikopole, kde zemřel. Jeho učení je učení staroattické stoy namířené na cíl praktický. Jádrem je výklad o dobru a zlu. Epiktét učí, že dobro a zlo jsou věci zcela závislé na naší vůli. Vrchol dobra je rozumný způsob praktického života. Člověk žije ve společnosti, proto se všechno myšlení i konání musí řídit zřetelem společenským. Lidé jsou špatní, protože nevědí, co je dobré. Snášejme tedy chyby bližních a nehněvejme se na ně. I špatní jsou nutnou součástí světa řádně řízeného božskou prozřetelností. Šťasten je ten, kdo dobře plní úkol od Boha určený; v tomto konání dobra nemůže mu překážet nikdo. Poznámky: podle původního vydání u Bohuslava Hendrycha v Praze roku 1938



