Marcus Tullius Cicero Knihy

Filozofický spis v piatich knihách. Tvoria ho dialógy z praktickej filozofie.

Stoické paradoxy napísal filozof Marcus Tullius Cicero pravdepodobne v prvej polovici roka 46 pred n. l. Autor tu obhajuje šesť etických tvrdení, ktoré sú na prvý pohľad v rozpore s bežným uvažovaním. Z hľadiska etického myslenia stoikov sú však pravdivé. Ukazujú spôsob, ako sa dajú filozofické nyšlienky preniesť do rečníckeho prejavu. Zároveň sa v nich Cicero púšťa do kritiky dobových spoločenských pomerov. Prostredníctvom Stoických paradoxov tak slovenskí čitatelia dostávajú možnosť poodhaliť autorov rečnícky, filozoficky aj politický spôsob myslenia.

Von Marcus Tullius Cicero, einem der bedeutendsten lateinischen Prosaschriftsteller, sind außer den Reden, den rhetorischen und den philosophischen Schriften auch über 900 Briefe erhalten, die Ciceros Sekretär Tiro gesammelt und überliefert hat. Lange Zeit vermisst, wurden sie im 14. Jahrhundert von dem italienischen Humanisten Francesco Petrarca wieder entdeckt. Dieses Briefcorpus wurde in vier Schriften eingeteilt: Briefe an den Verleger Atticus in 16 Büchern, an den Bruder Quintus in 3 Büchern, an den Freund Brutus in 2 Büchern und an weitere nahe stehende Personen in 16 Büchern. Die Briefe weisen zwar dieselbe schöne Sprache auf wie Ciceros übrige Werke, doch zeigen sie, da es sich um echte Gebrauchsbriefe, nicht um geschönte Fassungen oder Kunstbriefe handelt, auch die menschliche, unvollkommene Seite des Staatsmannes, der als homo novus (politischer Aufsteiger, der nicht aus einer Senatorenfamilie stammte) alle römischen Staatsämter suo anno, d. h. sofort mit Erreichung des Mindestalters, ausübte. Dies gilt insbesondere für die Briefe aus dem Exil und die Briefe an seine Ehefrau Terentia und die gemeinsamen Kinder, die in der vorliegenden Auswahl chronologisch und mit einer Einleitung sowie Erläuterungen zum Verständnis dargeboten werden.

Druhý díl dvousvazkového výboru z rozsáhlé korespondence významného římského státníka, řečníka a filozofa Marka Tullia Cicerona, mj. s Caesarem či M. Antoniem umožňuje poznat atmosféru a poměry římského státu na sklonku republiky (65-43 př. n. l.) Dochovaná korespondence významného římského řečníka, politika, spisovatele, a v neposlední řadě vrcholného stylisty, Marka Tullia Cicerona (106–43 př. n. l. byla objevena italskými humanisty ve 14.–15. století. Obsahuje téměř 900 dopisů a coby „živá“ korespondence, neurčená primárně pro veřejnost má nesmírný historický význam. Cicero si dopisoval s množstvím předních římských osobností, které spolutvořily dějiny, příp. i kulturu posledních desetiletí římské republiky (Gneus Pompeius, Gaius Iulius Caesar či Marcus Antonius). Dopisy často velmi detailně prezentují jeho pohled na události a jednající osobnosti, živě (i humorně) vykreslují atmosféru doby, vyjadřují Ciceronovy úvahy a nálady a nabízejí zprávy o jeho rodinných poměrech i širokých kulturních zájmech. Tato korespondence je tak pro římské prostředí jedinečným zdrojem informací jak pro „velkou politiku“, tak pro drobné mezilidské vztahy. Právě díky ní je Ciceronova doba pro nás nejlépe známým obdobím celých starověkých dějin. První díl výboru obsahuje kolem 230 dopisů z let 65–50 př. n. l. (druhý obdobně rozsáhlý svazek zahrne dopisy z let 49–43 př. n. l. a vyjde pravděpodobně v roce 2020).

Z původního nesčíslného množství Ciceronových dopisů se v úplnosti dochovalo 864 listů, které jsou rozděleny podle adresátů do 4 sbírek: Listy přátelům, Listy Attikovi, Listy bratru Quintovi a Listy M. Brutovi. Znalec a zasvěcený interpret Ciceronova díla, doc. PhDr. Václav Marek, Csc z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, připravil pro Antickou knihovnu dvousvazkový výbor nejvýznamnějších a nejzajímavějších dopisů, které uspořádal v časovém sledu jejich vzniku. První svazek obsahuje listy z let 68 – 50 a zachycuje etapu Ciceronova politického a literárního zrání.... celý text

Předtuchy a výstrahy jsou doplněk díla O podstatě bohů. Jde o rozpravu mezi Cicerem a jeho bratrem Quintem o předvídání budoucnosti. Quintus v první části knihy obhajuje předvídání budoucnosti a v druhé části knihy Cicero jeho mínění vyvrací a dokazuje nemožnost a nepodstatnost veškerého předpovídání.