nejkrásnější dětská knížka, která není jen pro děti
Viac o knihe
Neuübersetzung von Hans Magnus Enzensberger Nach dem Absturz in der Wüste Sahara beschäftigte sich Antoine de Saint-Exupéry unermüdlich mit einem neuen Projekt, einer fixen Idee. Ein Gesicht ging ihm durch den Kopf, das er - zeichnerisch ungeübt - unaufhörlich versuchte auf Papier zu bringen. Dazu dienten ihm sogar Servietten in Restaurants. Das konnte nicht verborgen bleiben, und er bekam von seinem amerikanischen Verleger den Auftrag, eine Geschichte für Kinder zu schreiben. Was Antoine de Saint-Exupéry schrieb und zeichnete, ist viel mehr als ein Kinderbuch. Entstanden ist ein Weltklassiker. Das zeitlose Meisterwerk in der Übersetzung von Hans Magnus Enzensberger. Mit den Originalabbildungen des Autors.
Vydanie
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
- 2026 
- 2024 
 
 
 
- 2023 
 
- 2023 
- 2023 
- 2021 
- 2021 
- 2020 
 
 
- 2019 
- 2019 
 
 
- 2019 
- 2019 
- 2019 
- 2019 
- 2019 
- 2019 
 
- 2018 
- 2018 
- 2018 
- 2018 
- 2018 
 
- 2018 
- 2018 
 
- 2017 
 
- 2017 
 
 
 
- 2016 
- 2016 
- 2016 
- 2016 
 
- 2016 
- 2016 
 
 
 
 
 
 
- 2015 
 
 
 
- 2015 
- 2015 
- 2015 
- 2015 
 
 
- 2015 
- 2015 
- 2015 
 
 
- 2014 
 
 
- 2013 
- 2011 
 
 
 
- 2009 
- 2009 
- 2009 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Platobné metódy
Moc děkuji za toto dílo.
Tohle leporelo je vizuálně pastvou – ilustrace Elišky Podzimkové jsou nápadité, hravé a pohyblivé nejen technikou, ale i duší. Bohužel právě duše se ztrácí v překladu Richarda Podaného, který zůstává někde na půli cesty a nedosahuje jemnosti, hloubky ani elegance původních překladů Zdeňky Stavinohové, ale například ani verze Jiřího Pelána. A tak zatímco oči cestují po stránkách s radostí, uši a mysl klopýtají. Tři hvězdy – hlavně za vzpomínky na Island a za to, co by tahle kniha mohla být, kdyby slova držela krok s obrazem.
Četla jsem ji několikrát, pokaždé mi dala něco nového. Pro děti je to spíš pohádka (BAJKA!), pro dospělé jsou v příběhu schované silné podněty k zamyšlení. Má moc spojovat generace.
Malý princ mi sice v 12ti letech nic neříkal, ale často o něm přemýšlím.
typická povinná četba, na kterou podle mě v 18 letech nemá nikdo pořádně zralou kebuli.. to docenění přišlo o dost později a o to silněji
