Táto séria sa ponára do hlbín dospievania a hľadania vlastnej identity v dusivom prostredí konformnej spoločnosti. Sledujeme osudy mladých hrdinov, ktorí sa potýkajú s očakávaniami svojej rodiny a malomesta, zatiaľ čo bojujú za svoje sny a lásku. Príbehy ukazujú, aké ťažké je vymaniť sa z pút konvencií a ako často spoločnosť pretvára tých, ktorí sa odlišujú. Je to drsné a precítené rozprávanie o strete individuálnych túžob s realitou a o hľadaní vlastného miesta vo svete.
Příběh mladé dívky, která se narodila v německo-české rodině na Strakonicku, kde prožívá svá první lidská zklamání, ale i první romantickou lásku. Děj knihy se odehrává v průběhu 60. až 80. let dvacátého století. Autorka zábavnou formou líčí život na maloměstě s jeho klady i zápory. Hlavní hrdinka se cítí nepochopena nejen společností, ale i svou vlastní rodinou. Jedním z úniků se jí proto stává poezie.
Volné pokračování úspěšného románu Bereme, co je nás spolu s dospělou hrdinkou Pavlou přenese z maloměsta padesátých let do Prahy, která je jako celé Československo „dočasně“ obsazená okupačními vojáky – a v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatickými čímany, kteří pochopili, že za jistých okolností teď „všichni můžou nahoru“. Dobu relativního ideologického uvolnění totiž vystřídala éra zdánlivě nevinných i naprosto zásadních osobních kompromisů, a tak má Pavla možnost zblízka pozorovat morální diferencování tehdejší společnosti. Protože se převážně přátelí se začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky, provede nás autorka v této knize Prahou bohémskou, ale kromě toho i Prahou veksláků, číšníků a servírek, Prahou, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat, takže většinu domů v centru lemuje ošklivé dřevěné bednění… Pavla zjišťuje, že existuje nejeden recept, jak vyzrát na křiváckou dobu, ale žádný se neslučuje s její umanutou potřebou rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, čistotou a falší. Jde tedy o to, zda za daných okolností opravdu může v Praze najít domov a svobodu, jak o tom snila…
Co by se asi tak muselo stát, abych v takové krajině nebyla šťastná? ptá se Pavla, když se po fiasku v Praze vrací do Jižních Čech. Hrdinka románů Bereme, co je a Obsazeno se konečně dostane k zajímavé práci, ovšem z rukou těch, kterými vždy pohrdala. Hraničov a blízký Liňov žijí střežením hranic a špehováním téměř všech všemi. Zatímco nadřízení chtějí, aby jim Pavla šla na ruku, ona kličkuje a mate je tichovodním stylem. Krajina kolem malebného příhraničního městečka s posádkou Pohraniční stráže, kamarádka erotomanka, montérkoví chlapíci, kteří po šichtě zaplní hospodu U mrtváka, – to jsou silní hráči v příběhu, který je téměř až do konce nerozhodný. Zlomyslnost okolí i pokleslé zábavy funkcionářů kontrastují s hrdinčinou dychtivostí po nepřikrčeném životě a spontánní lásce. Pavla je vystavena požadavku i pokušení být už konečně normální, směnit svou nepřizpůsobivost za slušnou práci a bydlení. Vymýšlí úniky, blufuje, pochybuje o své cestě. Víme svý je kniha o životním rozcestí, hledání snesitelného kompromisu, radostech těla i duše v líbezné krajině, o jedné nepodařené a druhé nadějné lásce v nepřátelském obklíčení, ale také o životě v bývalých Sudetech na začátku sedmdesátých let, kdysi zraněných a nyní zabydlených lidmi odjinud.