Elisabeth Badinter je uznávanou autorkou troch kľúčových diel o feminizme, ktoré skúmajú jeho vývoj a dopady. Jej filozofické spisy sa zaoberajú základnými spoločenskými konštrukciami a ich vplyvom na identitu a úlohy mužov aj žien. Badinter často polemizuje so zaužívanými názormi a ponúka hlboký vhľad do toho, ako moderná spoločnosť formuje naše vnímanie pohlavia a rodičovstva. Jej diela podnecujú k zamysleniu nad podstatou rodových úloh a nad neustálym bojom za rovnosť.
Mezinárodní bestseller je obžalobou myšlenkového proudu, který pod rouškou přirozenosti a morálky ženám znemožňuje plně rozvinout jejich potenciál. Přední francouzská filozofka a historička, která již desítky bojuje za rovnoprávnost žen, tematizuje krizi identity při přerodu ženy v matku. V knize se zastává nedokonalých matek s poukazem na skutečnost, že současné pojetí intenzivního mateřství podkopává již vydobyté postavení žen.
Die französische Philosophin Elisabeth Badinter über die Kaiserin Maria Theresia – eine moderne Mutter im 18. Jahrhundert 1740 übernimmt Maria Theresia mit nur 23 Jahren die Regierungsgeschäfte der Habsburgermonarchie. Sie erweist sich nicht nur als geschickte und arbeitsame Herrscherin, sondern ist ihren sechzehn Kindern (drei sterben frühzeitig) eine ausgesprochen fürsorgliche Mutter. Das Buch über die Mutterliebe der Philosophin und Historikerin Elisabeth Badinter ist ein Klassiker der feministischen Literatur. In ihrem neuen Buch führt sie uns eindringlich vor Augen, wie modern Maria Theresias Verständnis von Mutterschaft war. Individuell auf Kinder einzugehen war im 18. Jahrhundert keinesfalls selbstverständlich – schon gar nicht bei Hofe. Eine Mutter zwischen Job und Staatsräson und der Entwicklung und dem Wohlergehen ihrer Kinder.
" Starostlivá, přesto velmi přísná a tvrdě upřímná matka" Ve své poslední knize se francouzská psycholožka věnuje fascinující osobnosti rakouské císařovny Marie Terezie, která dokázala skloubit politickou dráhu panovnice mocného státního útvaru a roli matky, úzkostlivě pečující o výchovu svých dětí. Čtenáři se dozví, jaké pokyny Marie Terezie udílela vychovatelům, jak prožívala nemoci svých dětí i které ze svých potomků upřednostňovala s ohledem na zájmy monarchie.
Die Macht der Frau
Sie war intelligent, energisch, schön, charmant; gleichzeitig war sie intolerant, stur, anti-intellektuell: Gewiss war Maria Theresia jedoch 1740 mit 23 nicht darauf vorbereitet, die Herrscherin des größten, aber auch fragilsten Reichs in Europa zu werden. Dennoch regierte sie die Habsburgermonarchie vierzig Jahre lang, war eine der mächtigsten Herrscherinnen Europas, dazu Mutter von 16 Kindern. In ihrer blendend geschriebenen Biographie eröffnet die aus Frankreich stammende feministische Autorin und Historikerin Élisabeth Badinter eine neue Sicht auf die starke Frau Maria Theresia, die zu einem Symbol habsburgischer Politik wurde und wie kaum eine Frau die Geschichte von Österreich prägte.
" Les Français connaissent mal celle qui fut la mère de Marie-Antoinette. Pourtant, Marie-Thérèse d'Autriche (1717-1780) est l'une des grandes figures tutélaires de son pays. Je l'ai découverte par sa correspondance privée, dans laquelle elle se révèle guerrière, politique avisée, mère tendre et sévère. Mais cette mère-là n'est pas n'importe laquelle, c'est une femme au pouvoir absolu, hérité des Habsbourg, qui régna pendant quarante ans sur le plus grand empire d'Europe. Et, ce faisant, elle eut à gérer trois vies, parfois en opposition les unes avec les autres : épouse d'un mari adoré et volage, mère de seize enfants, souveraine d'un immense territoire. Cette gageure qu'aucun souverain masculin n'eut à connaître, j'ai voulu tenter de la comprendre : qui fut cette femme et comment elle put ou non concilier ses différents statuts. Prendre la mesure, en somme, de ses forces et faiblesses, de ses priorités et inévitables contradictions. Ce portrait, qui puise à des sources abondantes et souvent inédites, ne saurait être exhaustif : Marie-Thérèse garde bien des mystères. Cette femme incomparable en son temps, qui inaugure une nouvelle image de la souveraineté et de la maternité, ressemble, sous certains aspects, aux femmes du XXIe siècle. "
Świeża książka słynnej feministki, bardzo aktywnej i bardzo kontrowersyjnej, bestseller we Francji, kraju autorki, który wywołał dyskusję narodową na temat roli matki. Książka z zakresu filozofii praktycznej, mikrohistorii współczesności, socjologii rodziny i gender studies – nowych, rozwijających się szybko nurtów myśli społecznej. Rozważania autorki idą trochę wbrew współczesnemu feminizmowi, któremu patronują amerykańskie bojowniczki o prawa kobiet. Badinter uważa, że zboczył on z drogi emancypacji i paradoksalnie wpycha kobietę z powrotem do domu, dzieci i kuchni. Badinter w ogóle kwestionuje ideę instynktu macierzyńskiego i walczy o zniesienie presji wywieranej na kobietach, by były doskonałymi matkami – a nawet w ogóle matkami. Dowodzi, że dzisiejsze wymagania wobec matek – nacisk na naturalne, domowe, ekologiczne wychowanie dzieci – uwsteczniają je w rozwoju kulturowym i intelektualnym. Przymus karmienia piersią i przygotowywania ekologicznego jedzenia to nowe sposoby ciemiężenia kobiety. Elizabeth Badinter – feministyczna filozofka francuska, specjalistka od myśli oświeceniowej, profesorka w Ecole Polytechnique w Paryżu. Zajmuje się historią kobiet, macierzyństwa, relacją dziecka i matki, ale też sytuacją mężczyzny, filozofią rodziny. Książki Badinter zawsze wywołują burzę, autorka bowiem uważa, że feminizm zapomina o swych realnych zdobyczach, grzęźnie w jałowych rozważaniach o różnicach dzielących kobiety i mężczyzn i zamiast dążyć do pełnego równouprawnienia, zmierza do skonfliktowania płci, umacnia stereotypy itd. Elisabeth Badinter jest autorką książek Historia miłości macierzyńskiej, Fałszywa ścieżka, XY tożsamość mężczyzny.
Après L'Amour en plus, histoire de l'amour maternel, Elisabeth Badinter aborde le problème de l'ambition féminine à travers le destin de deux grandes dames du XVIIIe siècle. Madame du Châtelet, qui fut la compagne de Voltaire, traduisit le grand œuvre de Newton et fut l'égale des savants de ce temps. Madame d'Epinay, amie de Grimm, imagina une nouvelle pédagogie, critique de Rousseau, et traça le destin des futures mères. Ces deux ambitieuses, au sens le plus noble du terme, refusaient d'accepter les limites que la société leur assignait. Elles voulurent se donner toutes les chances dont elles se sentaient capables, en dépit de leur sexe. Madame du Châtelet incarne l'ambition personnelle, Madame d'Epinay, l'ambition maternelle, deux figures entre lesquelles se partage la vie des femmes. Emilie, Emilie, un livre passionnant qui nous conduit au cœur du XVIIIe siècle sans perdre de vue le présent actuel.
E. Badinter observe un recul des droits des femmes, illustré par des discours naturalistes qui cherchent à cantonner les femmes à leur rôle maternel.
Au milieu du XVIIIe siècle, le jeune prince Ferdinand de Parme, objet d'une expérience éducative novatrice, déçoit les attentes de ses parents. Malgré une éducation éclairée, il dérive vers la superstition et rétablit l'Inquisition. Elisabeth Badinter narre avec élégance ce parcours tragique d'une ambition éducative avortée.
