Hanuš Jelínek Poradie kníh (chronologicky)

Román francouzského romanopisce, známý u nás pod názvem Kartouza parmská, zachycuje příběh mladého šlechtického napoleonského nadšence, který se účastnil bitvy u Waterloo a dále se pak snaží žít na parmském dvoře, v politicky dusném ovzduší, jež nepřeje svobodomyslným názorům a v němž bují intriky a patolízalství. Hrdina, který hledá východisko z tohoto krizového prostředí v ctižádosti, aktivitě a lásce, se však záhy dostává do konfliktu s vládnoucí společností, je uvězněn a nakonec hledá záchranu v odchodu do prostředí kartuziánského kláštera...

H. Jelínek byl jednou z nejzajímavějších postav české literatury první poloviny 20. století. Vedle organizátorských schopností, esejistické tvorby a ne moc zdařilé básnické tvorby se do české literatury zapsal jako jeden z nejlepších překladatelů děl francouzských autorů. Tato kniha přináší kritické vydání Jelínkových básnických překladů, včetně předtím nepublikovaných, dále obsáhlou studii o Jelínkově překladatelském díle a úplnou bibliografii. Obsahuje: Charles Baudelaire: Malé básně v próze; Zpěvy sladké Francie; Nové zpěvy sladké Francie; Povídka o Aucassinovi a Nicolettě; Starofrancouzské zpěvy milostné i rozmarné; Má Francie; Ostatní překlady. - Předmluva Jaroslav Fryčer. Soupis překladů H. Jelínka sest. Vladimír Stupka.

Zpívaná báj patří ke vzácným pokladům francouzské literatury středověku. Vznikla již v první polovině XIII. století a je pozoruhodná zejména svou originální formou střídání prózy a lyrickými verši, které - jak naznačuje rukopis - se původně zřejmě zpívaly.

Domnělé autentické milostné dopisy ze 17. století, dopisy portugalské jeptišky Marianny Alcoforadové francouzskému šlechtici de Chamillymu. Teprve nyní na základě (zahraničních) odborných studií bylo objeveno, že jde o umělecké dílo francouzského autora (1628-1685), podílejícího se významně na politickém, společenském a kulturním životě doby Ludvíka XIV.

Sbírka francouzských lidových písní a básní z 15. až 18. století. Doktor filosofie, středoškolský profesor francouzštiny a němčiny, překladatel a literární vědec Hanuš Jelínek se vždy zajímal o lidovou slovesnost. Jednak přeložil mnoho českých a slovenských písní do francouzštiny, ale i do češtiny přebásnil francouzské lidové písně z 15.–18. století. Výbor je obohacen i o několik písní, u kterých je autor znám, ale jsou již zlidovělé. Ač jsou již tehdy vynikající překlady Zpěvů sladké Francie z roku 1925 a Nových zpěvů sladké Francie z roku 1930, dodnes nezestárly a stále oslovují i dnešního čtenáře.

Z obsahu : Povídka o Aristotelovi Povídka o zpěváčkovi a sv. Petru O dvou milencích Rozpůlená houně Legenda o sv. Anně Eliduk O chytré kmotře Legenda Mariánská O třech rytířích a lněné kytli Oslův testament O krásné Isabele Verše upravené autorem do podoby Krásné literatury.

Směšnohrdinská poema zachycující básníkovu operaci hrtanu; náležité lékářské procedury jsou komentovány ve verších vysokého kulturního rozhledu, s četnými odkazy ke starověké kultuře, křesťanství a dobové společenskopolitické situaci.

Směšnohrdinská poema zachycující básníkovu operaci hrtanu; náležité lékářské procedury jsou komentovány ve verších vysokého kulturního rozhledu, s četnými odkazy ke starověké kultuře, křesťanství a dobové společenskopolitické situaci.

Toto dielo mohli by sme smelo nazvať bibliou francúzskeho vojaka z prvej svetovej vojny. Sú to zážitky iba jediného družstva, zážitky tak uchvacujúce, tak úžasné, tak neuveriteľné, a predsa pravdivé. (z popisu knihy)

Studie z dějin sensibility v literatuře francouzské

Keď začal publikovať svoje malé básne v próze v časopisoch a novinách, Baudelaire ich skromne označil za „bagately“, no plne si uvedomoval ich jedinečnosť. Tieto texty, ktoré sa snažia zachytiť zvláštnosť každodenného života jeho doby, predstavujú nič menej než novú literárnu formu. Rimbaud a Mallarmé si to veľmi rýchlo uvedomili – a mnohí ďalší po nich. Hoci sa básnik zamýšľal nad touto zbierkou už od roku 1857, roku Fleurs du Mal, Spleen de Paris vyšlo až dva roky po jeho smrti, v roku 1869. Pre neho predstavovali jeho básne v próze „protipól“ jeho veršovaných diel, pričom sa obe knihy v mnohých ohľadoch odrážajú jedna v druhej. Na rozdiel od Fleurs du Mal však nejde o zostavenú zbierku, ale o priestor slobody, kde fláneur svedčí o novom pohľade, ktorý sa objavil u moderného človeka, pre ktorého realita mnohonásobne zobrazuje svoje obrazy.