Stavovské národu!: o tom, jak se Stavovské divadlo stalo součástí Divadla národního. Kulturněhistorická studie s dokumentární přílohou pojednává o spletité historii Stavovského divadla. Předmluvu napsal, jmenný rejstřík a obrazovou část sestavil Otakar Roubínek.
Místopisný průvodce po zajímavostech a památkách Litomyšle a okolí, z pera uznávané kapacity své doby. Vydáno u příležitosti 700. výročí založení města. Doplněno černobílými fotografiemi.
Sborník krátkých monografií o hradech a zámcích v českých krajích
Sborník krátkých monografíí o státních hradech a zámcích v Čechách a na Moravě. Autoři usilují o souhrnný pohled. Uvádějí polohu, stavitele a pozdější majitele, sloh stavby, přestavby, adaptace a restaurace, architekty, malíře a sochaře, vnější a vnitřní výzdobu, úpravu parku i sbírky.
Dílo Františka Zelenky (1904–1944) bylo natolik spojeno s předválečnou Prahou a první republikou, že se až do devadesátých let nedoporučovalo připomínat. Výstava v pražském UPM v roce 1991, k níž byl vydán tento katalog, se snažila napravit křivdu starého režimu. František Zelenka patří mezi přední osobnosti české meziválečné avantgardy. Věnoval se navrhování plakátů, scénografie i architektury. Byl zastánce funkcionalistické estetiky, designu a moderního životního stylu. V sérii plakátů pro Osvobozené divadlo šťastně spojil prvky moderního umění s reklamou. Jeho reklamní plakát auta Aero dnes patří k ikonám českého grafického designu. V roce 1943 byl František Zelenka s rodinou deportován do Terezína, kde v těžkých podmínkách organizoval divadlo, navrhoval scény a kostým a působil i jako režisér. Zahynul v Osvětimi v říjnu roku 1944.
Kniha podává historii české divadelní architektury od přelomu 16./17. stol. do současnosti, a to jak realizovaných budov, tak významných prací z četných projekčních soutěží. Text doplňuje téměř 300 fotografií a plánů. Kniha obsahuje resumé v angličtině a němčině.
Scénické dílo Františka Tröstera reflektovali již jeho současníci a dodnes je předmětem řady studií, článků a odborných statí. Výlučnost Trösterova díla spočívala především v absolutní vázanosti ke scénickému prostoru. Jeho práce nemohla být ani obrazem, ani architekturou, nýbrž pouze a jenom nedílnou součástí dramatického díla.