Další ze svazků Slovníku spisovatelů je zasvěcen autorům z Pyrenejského poloostrova a vedle autorů španělských a portugalských zahrnuje i další literatury tohoto regionu: galicijskou, katalánskou, baskickou atd. Kniha jistě potěší nejen všechny zájemce o hispanistiku a portugalistiku, literární a divadelní vědce a kritiky, ale svou přístupnou esejistickou formou je určena všem zájemcům o literaturu, divadlo a kulturu vůbec.
Životopisný román o veľkom umelcovi. Opisuje jeho pohnutý život - vášnivú lásku, jeho boj zo zúfalstvom z hluchoty, beznádej zo smrti svojej ženy, detí aj najlepšieho priateľa a jeho cestu k vyrcholnému umeniu.
Dvě novely kubánského autora naší doby.
Barokní koncert (1974) se odehrává v Benátkách o masopustě roku 1733, kdy Vivaldi diriguje svou operu o aztéckém králi Montezumovi. Příběh vyjadřuje autorovo přesvědčení o nadčasovosti hudby a souvislosti jejích různých stylů.
Harfa a stín (1979) je zamyšlením nad osobností Kryštofa Kolumba, nad motivací jeho objevitelských cest a úvahou o významu připojení Ameriky k Starému světu a také zamyšlením nad historií a problematikou americko-evropských vztahů.
Slovník přibližuje španělsky, portugalsky, francouzsky a holandsky píšící autory Střední a Jižní Ameriky, indiánskou literaturu a díla španělských kronikářů z doby conquisty. Přehledy jednotlivých národních literatur dané oblasti.
Set in Paris in the mid-1960s, Lucile, a young, rootless woman, finds herself torn between a fifty-year-old businessman and a thirty-year-old hot-blooded, impulsive editor; and, in a companion to the novel, the translator describes the process of rewritin
Autor spracoval jednu z najčastejších tém latinskoamerickej literatúry: klasicizmus, systém osobnej moci malých vidieckych pohlavárov vládnúcich neobmedzene nad životom a smrťou svojich poddaných na rozsiahlych latifundiách...
Najjemnejšími rozprávačskými prostriedkami vytvoril autor majstrovské pozoruhodné dielo, vierohodnú výpoveď o mentalite kolumbijského národa a tradíciách, ktorým se dodnes podriaďuje všetko a každý. Príbeh je nesmierne prostý a naznačený hneď na začiatku románu: v mestečku niet obyvateľa, ktorý by nevedel, alebo aspoň netušil - okrem samého domnelého zvodcu Santiaga Nasara - že pekného mládenca čaká smrť. Aj vrahovia sú známi, ba navyše ešte každému ohlasujú, čo mienia urobiť v najbližších chvíľach, zdá sa, že očakávajú a dúfajú, že im niekto zabráni dovŕšiť jich skutok. Lebo dvojčatám Pedrovi a Pablovi tradícia prikazuje, aby pomstili zhanobenú česť svojej sestry. Ich sestra totiž práve oslávila honosnú svadbu a eště počas svadobnej noci ju ženích vrátil rodičom, lebo nebola panna. Nikdy sa nezistilo, či Santiago bol skutočný zvodca, a či ho iba pod vplyvom vypätých okolností nevesta za neho označila, a tak sa ortieľ musel naplniť. Kronikár po rokoch sleduje stopy a pozadie tohto zločinu, hľadá dokazy - ale nenachádza ich. Zhovára sa so svedkami tejto udalosti, vyhľadáva a študuje protokoly z vyšetrovania a súdneho pojednávania s vrahmi a napokon priam s kronikárskou jasnosťou napísal prekrásne malé veľdielo o osudovosti a o tragickom osude jednotlivca na pozadí prastarých predsudkov dožívajúcich v jeho rodnej krajine.
Silvestr Bonnard žil v soukromí mezi starými rukopisy a knihami, stýkal se s učenými odborníky podobně laděnými a jen jednou opustil svůj uzavřený svět: když chtěl zabránit zlu a prokázat dobro. Tu se však tento bezelstný, praktický, absolutně nezaujatý stařec přesvědčil o tom, že společenský řád, který ho obklopuje, kvalifikuje ušlechtilé city jako zločiny, zatím co skutečným zločincům umožňuje docela solidní existenci. Komická historie se sice odehrává v zákulisí pařížské Komedie, ale jinak je to příběh spíše tragický: Nadaná herečka zradila svého kolegu s mladým diplomatem. Bývalý milenec spáchal před jejíma očima sebevraždu a způsobil jí nervovou chorobu, pro kterou se musila rozejít s milovaným mužem. Obě díla, i když je dělí dvacet tvůrčích let (jejich první vydání vyšla v letech 1881 a 1903), mají mnoho společného. V prvním i druhém vrhá autor skeptický pohled na marnost a nesmyslnost, jimiž je naplněn život lidí z buržoasní společnosti; oba autorovi mluvčí, ušlechtilý Bonnard i virtuosně duchaplný doktor Trubet, jsou zaujati krásou a vedeni dobrou vůlí pomoci druhému.
Mladá, krásná a počestná Ana Ozoresová se v manželství se starým soudcem cítí zklamána ve svých erotických a mateřských touhách a hledá naplnění svého života v jiném vztahu. Děj příběhu se odehrává od října 1875 do října 1978 ve společnosti hlavního města provincie Vetusty. Drama je zasazeno do prostředí španělské šlechty atakované již novou buržoazně orientovanou aristokracií.
C'est grâce à ce livre, enfin réédité, que nous a été révélée la vie extraordinaire de Camille Claudel. Soeur aînée de l'écrivain Paul Claudel, Camille a connu, en tant que femme et en tant qu'artiste, un destin hors du commun. A la fin du siècle dernier, une jeune fille de dix-sept ans qui veut être sculpteur, c'est inconcevable, voire scandaleux. Or, Camille se lance dans l'aventure à corps perdu, avec l'enthousiasme et la farouche volonté qui la caractérisent. Jusqu'au jour de 1883 où elle rencontre Auguste Rodin. Le Maître accepte de la prendre comme élève ; bientôt il deviendra son amant. Suivent quinze années d'une liaison passionnée et orageuse d'où Camille sortira épuisée et vaincue... Elle mourra en 1943 à l'asile de Montdevergues, près d'Avignon, après un terrible internement qui aura duré trente ans, laissant au jugement de la postérité une oeuvre considérable, d'une rare puissance et d'une originalité visionnaire. Ce livre de réhabilitation de Camille, écrit avec émotion par une autre femme, une autre artiste, lui rend enfin justice.
Ukázat, že kořeny zla dnešních poměrů v Argentině tkví v minulosti a zároveň je podrobit ostré kritice je posláním tohoto románu argentinského spisovatele (nar. 1929). Vylíčil v něm historicky pravdivě stávku zemědělských dělníků na ovčích farmách na jihu Argentiny, v Patagonii, v r.1921, která byla "zeměpány" a zásahem vojska brutálně potlačena. Pronikavou charakteristikou jak představitelů obou nepřátelských stran, tak presidentem vyslaného zprostředkovatele mezi nimi osvětlil pravou úlohu a poslání jednotlivých společenských vrstev a politických stran v řešení soudobých neudržitelných poměrů země.
Ke konci svého krátkého života se García Lorca věnoval stále usilovněji divadlu. Dům Bernardy Albové, poslední dokončená ze zamýšlených "tragédií o španělské zemi", naznačuje další vývoj Lorcova dramatického názoru: směrem k zvnitřnění lyrické složky, tak charakteristické pro jehodivadlo, k jejímu přesunu do těžiště dramatického konfliktu. Znamenalo by to vlastně již poslední etapu cesty básníka-dramatika k nejhlubšímu poetickému smyslu lidského jednání. Neměl jí dojít... Víme také, že Lorca chystal několik dalších komedií. ale to je vše, co o nich víme. Je škoda nenapsaných stránek, nicméně ty napsané - a není jich málo - čekají i po tolika znamenitých inscenacích na nový výklad a nové režijní pojetí. Sami Španělé říkají, že García Lorca, ačkoli je jejich nejznámějším "fenoménem", je jejich dramatikem nejméně známým. Náš výbor přináší z Lorcovy dramatické tvorby tři tragédie a pět her komického žánru (z nich jedna je loutkohra), jež odolaly náporu času a zní dosud svěžím poetickým hlasem.
Kniha obsahuje kompletní sbírku povídek Llano v plamenech (1953) a proslulý román Pedro Páramo (1955). Llano v plamenech představuje vesměs příběhy drsných, pudově jednajících lidí; účinnou roli v nich hraje i sugestivně zachycené mexické prostředí. Stručná interpretace románu Pedro Páramo, který rovněž obsahuje mnohé autobiografické rysy, je dosti obtížná a při jeho symbolické bohatosti je zapotřebí pojmout ji spíše heslovitě. Na první pohled je román souborem několika epizod ze života krutého mexického latifundisty s divokou minulostí, jež získal své jmění a moc nečestným způsobem, což nakonec způsobilo jeho tragicky neodvratný konec; příběh ovšem nepřináší na tematicky již hodně vyčerpaném poli střetu všemocného lokálního diktátora a vykořisťované vesnické populace v podstatě nic nového, a bylo by pošetilé domnívat se, že spisovatel Rulfova talentu by se spokojil s napsáním „pouhého“ realistického románu (který by navíc bez další interpretace často nepůsobil příliš věrohodně). Pokud ovšem chceme najít určitou symboliku i v této skořápce, můžeme konstatovat, že Rulfo uvažuje a rozjímá nad politickou a sociální problematikou pohnutých období mexických dějin a jejím dopadem na populaci, zejména co se týče mexické revoluce, korupce v porevoluční církvi a zneužívání moci ze strany tehdejších mexických politických představitelů.
Román (Hrabě d’ Abranhos, 1925) a novelu (Alves a spol., 1925) spojuje nejen společenskokritický pohled, ale navíc i ironie a vtip, první próza je oslavnou biografií smyšleného konzervativního politika - bezzásadového kariéristy, druhá líčí nevěru vdané ženy a důsledky nevěry v tehdejšíměšťácké společnosti.
Světově proslulý pikareskní román ze začátku 17. století je dílem význačného španělského spisovatele, básníka, filosofa, diplomata a dvořana. Hrdinou vtipného satirického pásma je vzdělaný rošťák don Pablos, který se potlouká po Španělsku, provádí šprýmovné kousky, neustále zápolí s bídou, živí se nejrůznějšími podvody, stává se téměř vždy obětí svých lotrovin a nakonec prchá před spravedlností do Ameriky. Jeho pestré osudy poskytují autorovi hojně příležitosti k účinné, třebaže nepřímé kritice soudobých španělských poměrů.
Do samého srdce Jižní Ameriky, do Bolívie, nás uvádí toto dílo, které zpracovává téma partyzánských bojů, k nimž docházelo v celé řadě zemí tohoto světadílu. Nepochybně bylo inspirováno proslulým Deníkem Ernesta Che Guevary, ale jeho záběr je mnohem širší… Vyňato z obsahu knihy
Román "Bohové žízní", jehož námětem se France zabýval více než čtvrtstoletí, ukazuje na osudech pařížského malíře Gamelina, fanatického stoupence Maratova, jedno z nejbouřlivějších období Velké francouzské revoluce - od jara 1793 do pádu Robespierrova (28. VIII. 1794). - "Na bílé skále" jsou dva samostatné příběhy, spojené jen volně rozhovorem osob, jimž jsou předčítány. Povídka o Gallionovi uvádí čtenáře do Říma v době prvních křesťanů, druhý příběh kreslí svět v roce 2270, v době Spojených států evropských a komunistického společenského zřízení.
Svazek obsahuje reprezentativní díla španělského pikareskního románu, zobrazující s ironií a humorem přiběhy lidí žijících na dně španělské společnosti 16. a 17. století. Život Lazarilla z Tormesu a Druhá část Lazarilla z Tormesu, Život rošťáka, Život a skutky Estebanilla Gonzáleze.
