Fern Siegel Knihy

Není pochyb o tom, že hrdinka románu Pýcha a předsudek, Lízinka, je sama Jane Austenová (1775-1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny důrazně odmítla), neobráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generaci kupředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Spellbound before his own portrait, Dorian Gray utters a fateful wish. In exchange for eternal youth he gives his soul, to be corrupted by the malign influence of his mentor, the aesthete and hedonist Lord Henry Wotton. The novel was met with moral outrage by contemporary critics who, dazzled perhaps by Wilde's brilliant style, may have confused the author with his creation, Lord Henry, to whom even Dorian protests, 'You cut life to pieces with your epigrams.'. Encouraged by Lord Henry to substitute pleasure for goodness and art for reality, Dorian tries to watch impassively as he brings misery and death to those who love him. But the picture is watching him, and, made hideous by the marks of sin, it confronts Dorian with the reflection of his fall from grace, the silent bearer of what is in effect a devastating moral judgement.