Pavla Lidmilová Knihy

Publicado originalmente em 1956, Grande sertão: veredas, de João Guimarães Rosa, revolucionou o cânone brasileiro e segue despertando o interesse de renovadas gerações de leitores. Ao atribuir ao sertão mineiro sua dimensão universal, a obra é um mergulho profundo na alma humana, capaz de retratar o amor, o sofrimento, a força, a violência e a alegria. Esta nova edição conta com novo estabelecimento de texto, cronologia ilustrada, indicações de leituras e célebres textos publicados sobre o romance, incluindo um breve recorte da correspondência entre Clarice Lispector e Fernando Sabino e escritos de Roberto Schwarz, Walnice Nogueira Galvão, Benedito Nunes, Davi Arrigucci Jr. e Silviano Santiago. Dispostos cronologicamente, os ensaios procuram dar a ver, ao menos em parte, como se constituiu essa trama de leituras. A capa do volume é reprodução da adaptação em bordado do avesso do Manto da apresentação, do artista Arthur Bispo do Rosário, com nomes dos personagens de Grande sertão: veredas. O projeto gráfico conta ainda com desenhos originais de Poty Lazzarotto, que ilustrou as primeiras edições do livro.

„Literatúra je najpríjemnejší spôsob, ako ignorovať život.“ Kniha nepokoja je zbierkou denníkových zápiskov, listov a filozofických reflexií, ktoré vznikali viac ako dvadsať rokov a prvýkrát vyšli až 47 rokov po autorovej smrti (1982), keď sa našla truhlica plná jeho textov. Odvtedy bola preložená do všetkých veľkých svetových jazykov, vrátane češtiny, nórčiny a japončiny. Tento autobiografický text patrí medzi najvýznamnejšie diela portugalskej literatúry, pričom autorstvo je pripísané dvom fiktívnym postavám – Vicentemu Gedesovi a Bernardovi Soaresovi. Dielo predstavuje existencializmus v rýdzej podobe, kde sa melancholické pozorovania striedajú so stoickými zisteniami, poetickými obrazmi a vtipnými sebareflexiami. Pessoa málokedy dokončil svoje dielo a považoval sa za „majstra fragmentov“, takže ani Kniha nepokoja nie je úplná. Zápisky nemajú jasné časové usporiadanie, chýba im dej, zápletka či rozuzlenie. Každý zápis je príbeh sám osebe, pričom jediným spoločným prvkom je téma absurdnosti bytia. Kniha nepokoja je bludisko myšlienok, do ktorého môžete vojsť a vyjsť na ktorejkoľvek strane. Je pesimistická aj optimistická, poetická aj prozaická, hlboká i plytká. Obsahuje všetko, čo vám kedy preletelo hlavou.

Výbor současné portugalské poezie, jenž sestavil atašé portugalského velvyslanectví v rámci Festivalu spisovatelů v Praze. V antologii jsou zastoupeni básníci: Eugénio de Andrade, Ana Hatherly, Pedro Tamen, Gastao Cruz, António Franco Alexandre, Manuel Gusmao, Nuno Júdice, Fernando Pinto do Amaral a Paulo Teixeira.

Výbor fantaskních, absurdních povídek, jejichž postavy a děje se odehrávají v jakémsi neskutečném, snovém světě i čase.

Despite its apparent spontaneity, this is a work of art, which rearranges language and plays in the gaps between reality and fiction.

Výbor z povídek brazilské spisovatelky Clarice Lispectorové ukazuje všechny nosné aspekty její tvorby. Své hrdiny staví do krizové, přesto však v životě běžné situace a dává nahlédnout do jejich reakcí. Povídky vybrala a doslov napsala Pavla Lidmilová.

V pořadí třetí český výbor z mnohotvárného díla Portugalce světového věhlasu představuje po Pessoovi básníkovi a prozaikovi spisovatelskou osobnost vymezenou hlubinněji než žánrově. Editorka Pavla Lidmilová do tohoto svazku zařadila Pessoovy hermetické básně, „statické drama“ Námořník, anglicky psaný Esej o iniciaci a vybrané prozaické fragmenty a dopisy, jež všechny spojuje esoterická perspektiva. Výbor poodhaluje českému čtenáři roušku nad skrytými prameny tvorby jednoho z velikánů tohoto století, který stanul v téže řadě zasvěcenců jako svého času náš J. A. Komenský. Verše přebásnil Josef Hiršal, z portugalštiny přeložila Pavla Lidmilová, z angličtiny Šárka Grauová, předmluvu napsala Daniela Hodrová.

Sedm povídek významného portugalského exilového spisovatele. Miguéis uprchl ve třicátých letech před diktátorským režimem z Portugalska a usadil se v USA. I když později měl možnost se vrátit, zůstal v exilu až do své smrti, přitom ovšem psal výhradně portugalsky a ve své vlasti došel plného uznání. Tento poněkud rozporuplný životní úděl se mohutně promítá do jeho díla, povídky v této knize nejsou výjimkou. V příbězích atentátníka, který přijíždí splnit svůj úkol do neznámého města, vědce, který z touhy po nezávislosti „prováhá“ svou osudovou lásku, spisovatele s příliš bujnou fantazií, zde i v ostatních povídkách jde především o pocity lidí, vytržených ze svého prostředí a tápajících v cizím světě. Toto téma je zjevně autorovou alfou i omegou a jeho vášnivá touha ulevit své rozpolcené duši prostřednictvím vesměs osamělých literárních hrdinů dává knize jakýsi naléhavý tón. Zajímavé čtení, zvláštním způsobem upřímné, oscilující na hranici tragična a ironického nadhledu, což je zřejmě styl vlastní autorům, jejichž základní životní zkušenosti vyvěrají ze specifického a často nemilosrdného prostředí latinského světa.

Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa.

Pět novel s různou tematikou zahrnuje portugalskou literární tvorbu od přelomu století do současnosti a jsou zároveň ukázkou jednotlivých literárních směrů od dekadence a symbolismu, k sociální problematice až k psychologickým otázkám a etice. Mário de Sá-Carneiro: Lúciova zpověď (A Confissão de Lúcio, 1913) – fantastická novela, ve které se obráží symbolismus a dekadence. Odehrává se v Paříži na přelomu století uprostřed bohémy a intelektuální společnosti. Přátelství dvou Portugalců je narušeno ženou a vede k vraždě. Branquinho da Fonseca: Neklidná řeka – psychologická novela o mladém inženýrovi, který pomáhá stavět letiště v opuštěném kraji. Napětí a nesnesitelnou atmosféru uprostřed mužské společnosti vytváří zde žijící jediná žena. Carlos de Oliveira: Včely v dešti (Uma Abelha na Chuva, 1953) – příběh nerovného manželství - zbohatlého kupce a zchudlé šlechtičny vedoucí k tragedii. Ferreira de Castro: Misie (A Missão, 1954) – děj se odehrává za 2. světové války ve Francii v malé vesnici, ve které představený mužského kláštera uvažuje o označení střechy klášterní budovy slovem misie, aby ji uchránil před leteckým útokem. Hélia Correiová: Ďáblova hora – příběh lásky slečny Mileny je jakási apoteóza mateřství a ženství, vycházející z lidových tradic a tajemných přírodních sil.