Otakar Vávra Knihy

Doplněné a rozšířené vydání pamětí Otakara Vávry, které vyšly poprvé a naposledy v roce 1994, je holdem této filmové a režisérské legendě k jeho 100 letům, které oslaví 28. února 2011. Jeho memoáry nejsou jen ohlédnutím za více než 70 let života respektovaného filmového tvůrce, ale i obrazem doby od třicátých let minulého století až po současnost. Neexistuje a také nemůže existovat jiná kniha, kde by ve vzpomínkách jednoho člověka defilovaly stovky lidí od Karla Čapka, Adiny Mandlové, Lídy Baarové či Hugo Haase až po současnou generaci filmových, ale nejen filmových tvůrců.

Druhé, opravené vydání pamětí českého filmového režiséra Otakara Vávry.

Otakar Vávra podhaluje ve svých vzpomínkách stará přátelství S Hugo Haasem, Adinou Mandlovou, Zdeňkem Štěpánkem a mnoha dalšími osobnostmi české meziválečné kultury. Svým „podivným životem“ zanechal v české kinematografii stopu, která hned tak nezmizí. Počátkem šedesátých let jako profesor FAMU zásadním způsobem ovlivnil celou generaci mladých filmařů, které od té doby říkáme česká nová vlna. Otakar Vávra vždycky věděl, jak vycházet s mocnými tohoto světa, aby nepřišel o možnost své filmy realizovat. Musel přitom podstoupit řadu kompromisů. A Podivný život režiséra je krom jiného také svědectvím o ceně těchto kompromisů.

Kniha vzpomínek, které měly sloužit jako základ filmové učebnice pro posluchače FAMU. Názory zkušeného režiséra na filmovou práci a charakterizace jejích jednotlivých složek.

Toto vydání próz Karla Čapka v českém originále pro slovenského čtenáře zahrnuje román z roku 1924 nazvaný Krakatit a dva soubory detektivních a justičních historek – Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, publikované v roce 1929. Čtenáři mají možnost konfrontovat různé žánry Čapkovy prozaické tvorby. V románu se realita prolíná se snovými a halucinačními stavy inženýra Prokopa, který je podle Oldřicha Králíka „nádherný erotický hrdina, přímo volající po filmovém vtělení". Krakatit byl zfilmován dvakrát, v roce 1948 a 1980. Povídky usilují vzbudit dojem autentických příběhů, i když obsahují fantazii a spekulace, jako například v Modré chryzantémě či ve Šlépějích. Čapkovy „kapesní povídky" zaujaly filmaře – v roce 1947 vznikl celovečerní film Čapkovy povídky, v roce 1964 Čintamani a podvodník a v roce 1982 Plaché příběhy, přičemž z těchto povídkových souborů čerpali také tvůrci několika televizních inscenací.