Vilém Mrštík (* 14. máj 1863, Jimramov – † 2. marec 1912, Diváky) bol český spisovateľ, dramatik, prekladateľ a literárny kritik.
Autor patrí k vrcholným predstaviteľom ruskej i svetovej realistickej literatúry. Vo svojich dielach venoval najviac pozornosti mestskému životu a jeho obyvateľom. Jeho "ponížení a urazení" sú zle platení úradníci, vyslúžilci, študenti, rodiny skrývajúce úzkostlivo svoju biedu a často závislosť od úžerníkov.
Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícíhosetbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích.
Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903–1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.
Prvně publikovaný V. Mrštíkův rukopis (editor Jan Vladislav) z cesty na Všeruskou výstavu v Nižním Novgorodu přes Krakov, Varšavu a Moskvu obsahuje kritické, sarkastické postřehy o ruské civilizaci a jejím vztahu k okolním zemím a neruským národům. Mrštík v zápiscích vědomě navazuje na Borovského úvahy o škodlivosti (českého) slavjanofilství.
Obraz moravského venkova tak, jak plynul život ve vísce Habrůvce během jednoho roku, vše co v přírodě a mezi lidmi se dělo. Začátek a konec v kronice je shodný s hranicemi roku zemědělského od setí do žatvy, zde v 1. díle probíhá děj od října do února.
Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.
Drobné cestopisné čtry a přírodní obrázky bratří Mrštíků.
