Josef Kostohryz Poradie kníh (chronologicky)

Souborné básnické dílo včetně dosud nepublikovaných, či pouze časopisecky a pod pseudonymem otištěných veršů. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Předkládanou knihu tvoří šest povídek, které autor napsal v průběhu čtyřicátých let a nakladatelství Vyšehrad je chtělo pod názvem Osudy vydat v roce 1948. Původní sazba však byla rozmetána. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Autor je básníkem, který tvořil v osamělosti nikoliv lidské, ale duševní a snažil se vnímat, co se děje v jeho okolí. Jeho verše vypovídají o stesku a lidské zradě. Verše jsou psány skvostným básnickým jazykem. Základem výboru je samizdatové vydání veršů autora z r. 1987. Doslov Bedřich Fučík.

Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných.

This classic account shows how the fall of Constantinople in May 1453, after a siege of several weeks, came as a bitter shock to Western Christendom. The city's plight had been neglected, and negligible help was sent in this crisis. To the Turks, victory not only brought a new imperial capital, but guaranteed that their empire would last. To the Greeks, the conquest meant the end of the civilisation of Byzantium, and led to the exodus of scholars stimulating the tremendous expansion of Greek studies in the European Renaissance."... an excellent tale, full of suspense and pathos... He [Sir Steven Runciman] tells the story and, as always, tells it very elegantly."- History"This is a marvel of learning lightly worn..."- The Guardian

Působivé vyprávění románu Mládí, mládí... - což jsou také první slova známé fašistické hymny - je svědectvím dramatu italské mládeže v desetiletí 1935-1945. Na osudech vysokoškolských studentů univerzity v Paduse v Pádské nížině - hlavně Giulia Govoniho a jeho spolužáků - se odvíjí široké pásmo děje s nesčetnými událostmi, zvraty a epizodami. Kniha je jakousi živou historií, psanou člověkem, který to vše prožil, se snahou o přesné a objektivní zachycení atmosféry a dějů. Lidé v ní vystupují ve své rozporné, proměnlivé a svářící se podobě.

Aldous Huxley, jeden z najvýznamnejších spisovateľských zjavov anglickej a svetovej literatúry minulého storočia, posunul časový rámec hroziacej technizácie a odľudštenia spoločnosti do vzdialenej budúcnosti, ale jeho kritika nestráca adresnosť, hovorí k súčasnosti, hoci od vzniku diela (roku 1932) uplynulo už vyše osemdesiat rokov. Sex ako samozrejmá kategória dosahovania pôžitku, potláčanie identity, rozpad rodiny, snaha mocných uniformizovať myslenie a konanie ľudí roztriedených na kasty, to je niekoľko tém, ktoré Huxley v románe Prekrásny nový svet rozvíja. A na osudoch človeka vrhnutého do tejto supercivilizácie dotykových filmov, narkotických tabletiek a citovej púšte rozohráva autor humanistické posolstvo o potrebe citov, lásky, o hrôze z cynizmu mocných tohto sveta. Huxley skĺbil pútavý dej so závažnou etickou a filozofickou výpoveďou. Pôsobivosť románu sa s plynúcim časom len znásobuje. Lebo súčasný človek, podobne ako Huxleyho „Divoch“, pán Savage, sa nechce zmieriť s ošiaľom síce nového, ale vôbec nie prekrásneho sveta. Nový preklad je prvý kompletný a necenzurovaný.

Sbírka veršů básníka katolického směru a překladatele (nar. 1907), který se vrací do literatury po letech nedobrovolného odmlčení (předchozí sbírky: Prameny ústí, Rekviem, Ať zkamení). Básně psané volným veršem postihují v chmurném šerosvitu pocity člověka, kterého politická nepřízeň minulých let uvrhla do životního osamocení a který se po přestálém utrpení vrací do života poznamenán (Vracím se, / váhavě, jako se z ciziny desperát vrací, / jenž nemá střechu a komín ni příznivou duši.), bohatší o souzvuk s podobně postiženými a s moderním člověkem vůbec a kterému nezbývá než zachycovat již jen míjení času, mizení (Jednorožec mizí), vzpomínky na staré lásky, přátele a oddávat se loučení.

Román se odehrává v Benátkách osmnáctého století.Na pozadí karnevalových slavností a půvabné přírody benátské republiky je tu s vynikajícím psychologickým mistrovstvím líčen milostný vztah a posléze osudové přátelství primadony slavné divadelní společnosti komedie dell'arte Dory Ricciové k voltairiánskému šlechtici Pietru Antoniu Grataro'lovi.

Je to príbeh pre dievčatá, chlapcov, radných pánov a obchodníkov s rozličným tovarom. Je to príbeh o dievčatku Florentíne. Je to najtenšie a najchudšie dievča, ktoré pobehuje po našom veľkom meste. A v miliónovom meste to už čosi znamená. Aj nahladnejší ľudožrút by pri pohľade na Florentínu stratil chuť, aká je tenká... viac sa dočítate v knižke. Verše prebásnil Ján Buzássy.

Myšlenku na zpracování tejto látky mal Gautier už na začiatku svojej literárnej dráhy. Námět prevzal priamo zo Scarronovho "Hereckého románu". Gautier parodicky spracovanú látku naplnil romantickým duchom: lásku oboch protagonistov preplnil čistotou vznešených citov a celku dal dobrodružný rámec a historický kolorit. V príbehu zručne mieša nežné milostné výjavy so strhujúcimi scénami súbojov, realistické obrázky zo života potulných hercov s jemne humornými pasážami. Príbeh baróna de Sigognaca je príbehom večne mladé lásky ochotnej obetovať všetko, aby dosiahla cieľ. Pripomína pohádkového nezraniteľného hrdinu, ktorý odoláva všetkým nástrahám, zo všetkých súbojov vychádza víťazne a po prekonaní všetkých nesnází je odmenený za svoju vytrvalosť a čestnosť. Od prvej stránky čitateľ pravdepodobne ani na chvíľu nie je na pochybách, že na konci románu sa vráti do svojho rozpadajúceho sa sídla a že v jeho živote začne nové, šťastnejšie obdobie.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.