Paul Ricœur Knihy

Štyri eseje, tvoriace túto knihu, vznikli rozšírením prednášok, ktoré som mal na Texas Christian University v dňoch 27. až 30. novembra 1973 pri príležitosti jej storočného jubilea. Možno ich čítať ako samostatné eseje, ale takisto ako postupné približovanie sa k riešeniu jediného problému, a to problému chápania jazyka na úrovni takých útvarov, ako sú básne, rozprávania a eseje, či už literárne alebo filozofické. Inak povedané, hlavným problémom týchto štyroch esejí je problém diel; osobitne jazyka ako diela.

Kniha svetoznámeho filozofického autora Paula Ricoeura Fenomenologická škola, ktorá vyšla v roku 2004, obsahuje články, reflektujúce myslenie fenomenologického hnutia druhej vlny, respektíve inej fenomenológie, ako bola Hegelova. Ťažiskom záujmu Ricoeura sa stávajú Karteziánske meditácie (Hua I: Cartesianische Meditationen und Pariser Vorträge) Edmunda Husserla, jedného z jeho učiteľov, a jeho druhý diel Ideí (Hua IV: Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie. Zweites Buch: Phänomenologische Untersuchungen zur Konstitution), ktoré preložil a vybavil poznámkami, pričom nezabudol ani na jeho slávnu Krízu (Hua VI: Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. Eine Einleitung in die phänomenologische Philosophie). Rozhodne budú pre čitateľa obohacujúce osobné reflexie Ricoeura nad rôznymi kľučkami miestami až škrupulózne starostlivého Husserlovho myslenia, časový prierez jeho myšlienkami, zdanlivé protirečenia a presuny záujmu, na ktoré autor upozorňuje, hodnotenie a určenie jeho významu vo filozofickom myslení súčasnosti. Pre čitateľa môže byť obzvlášť zaujímavé svojrázne umiestnenie Husserlovho diela do kontextu celkového filozofického myslenia a náznaky fenomenológie Husserlovského štýlu predovšetkým u Immanuela Kanta.

V tomto diele autor analyzuje stvárnenie času fikčným rozprávaním a v ňom čas z hľadiska teoretickonaračného i filozoficko­hermeneutické­ho. Analýza sa začína premenami tvorby zápletky, pokračuje štrukturalistickými „logickými“ modelmi, hrami s časom na základe dialektiky vypovedania a výpovede a napokon otvorením fikcie pre imaginárne svety. Dielo, ktoré je druhým knižným prekladom autora z francúzštiny do slovenčiny (písal a uverejňoval aj po anglicky), je určené literárnym vedcom, historikom a kritikom, ďalej filozofom, študentom literatúry a filozofie, ale bude poučným a inšpiratívnym čítaním aj pre mnohých ďalších.

V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla. V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.

V prvním svazku třídílné práce, zabývající se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.

Druhým svazkem třídílné práce, zabývajícím se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.

První díl rozsáhlého projektu Filosofie vůle nazvaný Fenomenologie svobody. Ricoeur se zde pokouší o fenomenologický popis základních struktur lidské vůle: rozhodování, tělesného pohybu a svolení s tím, co nelze změnit.

Knižní vydání přednášky, která byla přednesená dne 5. listopadu 2000 v pražském Karolinu.

Obsáhlá knížka rozhovorů, které v letech 1994–95 s Ricoeurem vedli F. Azouvi a M. de Launay představuje tuto myslitelskou osobnost přístupnou formou.

Dialogy, v nichž rozmlouvá s filosofem Gabrielem Marcelem myslitel nemenšího významu -Paul Ricoeur. V šesti rozhovorech Ricoeur vybízí a směřuje Marcelovy myšlenky, aniž by do rozhovorů vstupoval coby svébytná myslitelská osobnost, nýbrž účastní se rozhovoru jako ten, komu záleží, aby byl slyšen ten druhý.